Drahé, musím si postěžovat a zároveň se nabonzovat, jaký jsem plašan. Teď tu se mnou od 10hod seděla tchyňka (bydlí naproti v paneláku, tak to má kousek). Manžel v práci a já bolest břicha, tuhnutí a průjem jak blázen. Tak jsem lítala střídavě na záchod, do postele, páč jsem měla zimnici a do vany-rozehnat poslíčky. Muži jsem volala ať je dnes neustále na mobilu, že nevím, co se děje, ale kdyby náhodou, ať je na příjmu. A nakonec jsem volala jeho mamince ať přijde na návštěvu, že asi umřu. Jen co přišla, tak jsem nestihla ani doběhnout na záchod a pob*ila nám celou chodbu. Tak to za mě ještě chudák musela vytřít. Už je to naštěstí lepší. Kýbl u postele stále v pohotovosti a náhradní toaleťák na záchodě taky pro jistotu nachystán. Ale chvíli jsem si fakt myslela, že rodím. Naštěstí ne. Zůstávám 2v1 a doufám, že ještě alespoň 14dní vydrží Terezka u maminky v bříšku. I když to teď chůďátko moje malé nemá s maminkou jednoduché. Asi si říká, co jí to ta mamka dělá a chudák se nemůže do břicha vejít.... Akorát mě tak napadá, že když se tu hroutím i ze střevní chřipky, jak dám pak porod?! No můj nadhled šel skutečně do háje.... ☹ Doufám, že zítra to bude lepší.