Sudocrem, aneb nejlepší krém, na dětský zadeček 🙂

Středa podvečer, manžel v celkem dobré náladě 🙂 připravena vařit, nechávám tedy Románka, který se dnes mimochodem naučil lézt, manželovi a odebírám se do kuchyně. Mám takovou rozvernou náladu, obaluji sýr, užívám si chvilku volna, za celodenní lítání za prckem. V chvilce čekání, na friťák, beru časopis..začítám se..ten klid..krásný tichý klid co se line bytem..říkám si..to ticho..ticho..TICHO??? Od té doby co jsem "MÁMA" bývají chvilky ticha hrozbou..jdu se tedy podívat..manžel sedí na gauči, tablet v ruce..zaneprázdněn, hrajíc nějakou další časžroucí hru. Pod ním na zemi, na bříšku leží, až moc klidný, mlaskající chlapeček 🙂 když jsem přišla blíž, vystřídalo se ve mně několik pocitů..známe je asi všechny..infarkt, mrtvice, klepnutí pepky, zástava..trochu popis, co se mi naskytlo za pohled. Románek schoulen, držíc pixličku od sudocremu, vzoreček z porodnice (naštěstí sáhl po menśím balení) otevřený, cucajíc obsah. Nos, tváře, pusinku, dásničky, tričko a celé ručičky pokryté silnou vrstvou bílého, dost špatně dolů se dostávajícího krému..no málem mě trefil šlak..co si budeme povídat..vybíraje ty nejlepší slova (samozřejmě né nahlas) jsem celého malého očistila, převlékla a začala projíždět web..buď diskuze, jestli byla taky nějaká maminka tak hloupá (nadsázka) a spoléhala se na chlapa, nebo aspoň číslo na toxikologii...našla jsem případů mraky..z toxikologie prý říkali, že nevadí, že se kdyžtak po**** :D takže aspoň, že tak..když už vím, že to není jedovatý, tak jsem ráda, že si vybral tu vzorovou pixlu a nepochutnal si na tom drahém 400gramovém balení ;)