už jen pár hodin a rok 2015 nám skončí a začne ten nový rok, bude pro mě hooodně zlomový, ale těším se protože mi doma už plánují oslavu mých kulatin 😀, jenže mě k tomu něco chybí a tak doufám,že konečně se zadaří a už ten začínající třetí rok snažení ukončíme,hlavně bez podpory rodiny a kamarádky a @petrajavor by to bylo na palicu a já děkuji,že je mám!!! (hlavně mě sere ten nedostatek času,na co bych chtěla nejvíc),Ale mám milujícího,skvělého manžela,kterého bych občas utloukla pánvičkou 😀, ale jinak ho vážně miluji.Ale co je hlavní letos jsem zjistila, že už doma nemám to malé miminko,malého chlapečka,ale opravdu "velkého" syna,je to neskutečné o kolik centimetrů se mi má "malá" láska vytáhla,je to můj úžasný syn Michael, z jeho rozumování někdy smíchy padám (což je na prd,když se mu snažím vyhubovat),je neuvěřitelné jak je manuálně zručný (po tatínkovi), má doma novou zábavu traktory,ale ty musí být s vlečkou jinak ho nepotěšíte (což je na prd,bo babičky jsou nadšené jaký dárek mu pořídily do sbírky,ale on ne prohlásí,že traktor nemá vlečku a pak stále opakuje, že ji potřebuje a veškerá snaha vysvětlování nefunguje), žasnu jak se umí chovat na návštěvě jako dospělý, dohnal tolik věcí ve školce a jak se nám úžasně rozmluvil (až moc a občas vzpomínám jak uměl jen svých deset slov a byl klid), miluji svou rodinu a děkuji Bohu, že ji mám. A odměnou mi je několik krásných slov od mých kluků a když Miška přijde dá mi pusu,pak ji dá tátovi a nakonec nám chytne hlavy a musíme si dát pusu my dva a on se směje a nakonec nás oba dva obejme s velkým smíchem a pusou od ucha k uchu (tu má po mě).