Jsem tak nadšená, že vám hned musím sepsat článek! Slyšeli jste někdy o Floatfit? Pokud ne, pokračujte dál... 🙂 A pokud ano, tak taky😁

Já jsem dnes totiž absolvovala svou první lekci a byla to pro mě absolutně skvělá zkušenost! Ale teď k tomu, o co se jedná. Floatfit je netradiční cvičení na principu HIIT – High Intensity Interval Training. Cvičíte klasické cviky, na které narazíte v každém běžném workoutu, ALE... NA VODNÍ HLADINĚ!
Respektive na speciální podložce, která se vznáší na hladině a je jednoduše připevněná tak, aby ,,nikam“ neujížděla. Fór je v tom, že rozhodně není stabilní a vaším úkolem je se na ní nejen udržet, ale právě i provádět méně nebo více náročné cviky. Díky tomu jste nuceni neustále zatínat střed těla – vnitřní břišní svaly – chcete-li core. Jakmile povolíte – padáte pod vodu. 🙂,,Co si na sebe teda mám obléct?" běželo mi hlavou. Máte dvě možnosti - buď vyprané sportovní oblečení (za mě doporučuji třičtvrťáky, sportovní podprsenku a tenké tílko). Nebo plavky vcelku - z čistě praktických důvodů! 😉 Pánové - ano na lekcích jsem viděla i dva chlapy! - si vystačí s plaveckými nebo sportovními kraťasy. 

 Adrenalin, legrace, bolest pracujících svalů v celém těle, pocit, když se potopíte a zase se na tu ,,zatracenou“ podložku vydrápete zpátky a jedete dál...! 

 Jak probíhala lekce Floatfit? Na začátku nám naše instruktorka – skvělá Péťa, která mě přivedla i k FitMami – popsala, jak bude cvičení probíhat, na co si dát pozor a čeho se nebát. NESMÍTE SE BÁT SPADNOUT DO VODY. Přijde vám to legrační? Ale věřte mi, je to vážně důležitá součást a po doplavání k podložce a krátkém seznámení s ní ( 🙂 ), jsme kromě stability zkusily i takový malý pád pod vodní hladinu.

Základem bylo 5-6 základních cviků: squat – klasický, na špičky a s výskokem, angličáky - základní i s výskokem, plank, ,,lodičku“ (viz foto), houpání ze strany na stranu v rychlém tempu. Opakovaly se a nabalovaly v pravidelných intervalech a cílem instruktorky bylo, abychom překonaly sami sebe a zkoušely jsme aspoň chvíli nejtěžší verzi. Mezitím jsme se několikrát ,,vykoupaly“ a v závěru lekce už to nebyla vůbec legrace, vydrápat se zpátky na podložku.

Snažila jsem se dělat cviky v pokročilé verzi a v jednu chvíli jsem opravdu nevěděla, jestli ze mě teče pot, nebo voda. 😀 I přes to, že už nějaký ten pátek cvičím a troufám si tvrdit, že mám nějakou fyzičku, byl to zase úplně jiný styl cvičení a rozhodně mi dal zabrat!

Většina z nás využívá konec roku k tomu, aby si zabilancovala nad tím, jak jsme ho celý prožili. Ani já nejsem výjimka! 🙂 A protože tento rok je tím, kdy jsem založila svůj blog na Facebooku, je na místě si shrnout, jak tohle moje "druhé miminko" roste!

Když jsem se před dvěma lety - v lednu roku 2015 - rozhodla, že změním svůj styl života, nenapadlo mě, že se z toho stane moje vášeň. Něco, co mě pohltí natolik, že tomu budu věnovat téměř veškerý volný (i ten další 🙂 ) čas. Můj příběh, jak jsem zhubla 30 kg díky změně v myšlení a přístupu k sobě, stravě i pohybu, si můžete přečíst tady na blogu. V té době jsem potřebovala - asi jako každý- nějakou motivaci, motor, který mě nakopne vždycky, když mi dojde síla. Jako maminka, která během těhotenství a prvního roku mateřství sabotovala Facebook - JÁ VÍM, TĚŽKO TOMU UVĚŘIT - jsem byla nejaktivnější na webu www.modrykonik.cz. Tady jsem hledala oporu ve svých mateřských starostech, měla alba s fotkama malé Natálky a pravidelně komunikovala s maminkama stejně starých dětí. Přišlo mi jako skvělý nápad založit si tady svoje album, kde vystavím světu svůj pokus o boj za lepší tělo, a jak zjišťuji zpětně - i za lepší já. Pravidelně jsem přidávala fotky svých jídel (bez toho aniž bych řešila, jak kvalitně jsou vyfocené) a své proměny, přidávala krátké poznámky o úbytku centimetrů a kil a o tom, jak se cítím. Už tam jsem viděla, že ostatní maminky motivuju a - co si budeme nalhávat - dělalo mi to radost. Myslím, že už tehdy jsem si začala pohrávat s myšlenkou založení blogu. Ale stále jsem si říkala: ,,Takových jako ty jsou stovky, tak koho by zajímalo co jíš a jak vypadáš...". 

Svůj blog Fit&Food Passion with Luci jsem založila v březnu 2016, na popud lidí ze svého okolí. Hodně se mě ptali co jím, jak vařím... jak to vlastně dělám? Jsem ráda, že jsem některé i motivovala k tomu, aby na sobě taky začali pracovat a děkuju vám všem, co jste mě podpořili a dodali mi tím odvahu! (vy víte) Když si zpětně prohlížím své první příspěvky na blogu, musím se usmívat🙂 Ne jen nad tím, že jsem tehdy neřešila, jak je jídlo na talíři poskládané, ale i tím, že jsem k jídlům občas nedala recepty, na blog jsem nic nepsala...zkrátka jsem to tak trochu flákala, přiznávám se 😝 

Pak jsem v červenci odjela na dovolenou, a tam měla čas se nad tím zamyslet a ujasnit si, jak chci, aby blog fungoval. Co všechno s vámi do budoucna chci sdílet. Že chci, aby to byl blog, který na vás dýchne pohodou, dobrý zdravým jídlem a motivací k tomu se sebou něco dělat. Přesně tak, jako bych to potřebovala já v průběhu svojí cesty za lepším já! A tak jsem se do toho konečně pořádně opřela!

Dá se říct, že od té doby - až na malé výjimky - s vámi denně sdílím recepty, které zkouším, vymýšlím a upravuju. Uspořádala jsem pár výzev na cvičení a soutěže. Ale to mi tak nějak nestačilo. Díky tomu, že pravidelně sleduju několik youtuberů, a moc mě to baví, začala se mi líbit představa komunikovat s vámi i skrz videa. 13. srpna 2016 jsem nahrála na blog první video, a to poděkování za fantastických 2000 liků na Facebooku. Nechápala jsem, jak se během krátké chvíle -v červnu vás bylo na blogu kolem 500! - mohlo něco takového stát! Od té doby jsem natočila asi 15 videí - nejvíc z nich byly videorecepty na fit vánoční cukroví, které měly velký úspěch 🙂 A téměř denně můžete sledovat na Instagramu Fitfoodpassionwithluci krátké příspěvky z mých všedních dní.

V září jsem se rozhodla svoje znalosti v oblasti zdravé výživy a životního stylu rozšířit a pustila se do intenzivního půlročního kurzu Poradce pro výživu a suplementaci a jsem naprosto nadšená! Sice je to hodně časově náročné, ale neměnila bych a pokud bych se rozhodovala znovu, jdu do toho zase🙂

Dnešní doba je zvláštní. Nikdo vám nic nedaruje zadarmo. Když jste neúspěšní, když jste průměrní a ani to, když jste úspěšní. Hrozně lidí se honí za tak zvanou „dokonalostí“. V práci, ve vztazích, ve škole, v hubnutí, ve stravě…  A když to není tak dokonalý, tak jsou z toho zklamaní a ztrácí motivaci…

Ale co to jako je ta dokonalost? Existuje nějaké oficiální měřítko? Pochybuju… 🙂 Každý z nás by se měl sám sebe zeptat na 

TŘI ZÁKLADNÍ OTÁZKY:

První: Co je PRO MĚ vlastně „dokonalé“ ? – No to je přece jasný...přece…no… já vlastně ani nevím…🙂

Druhá: Budu opravdu šťastná, když bude všechno dokonalé? - Já nevím jak vy, ale já když se někam posunu, tak mi to nikdy nestačí a nejsem spokojená... A to platí ve všem😀 Takže… budeme vlastně někdy dost dokonalí na to, abychom byli díky tomu bezmezně šťastný? Ne.

Třetí: A když to nebude dokonalé, tak co?  – Patrně se nic nestane. Budeme prostě jenom spokojení s tím, že se posouváme, že děláme něco líp a jinak než dřív a že se líp cítíme!

Dnes je 1. září 2016… prázdniny oficiálně skončily a i chladný noci už nám nějaký ten den dávají najevo, že s létem už to jde taky z kopce. 🍃🍁🍂 I když přes den si ještě pořád sundáváme vrstvy, které jsme si oblékli když jsme v osm ráno docházeli z domu. Děti jdou do školy. Ty šťastnější až v pondělí🙂 I já si vzpomínám, jak jsem nenáviděla konec prázdnin, ale zároveň s velkou nervozitou a zároveň těšením vyhlížela první školní den, kdy uvidím všechny ty obličeje okolo, budu mít svůj penál s ořezanýma pastelkama a nový sešit. 📝 Je to pro mě taková příjemná nostalgie a o to víc, když tenhle článek píšu “doma” v bytě, kde jsem vyrůstala a na základní školu se dívám z okna..🙂

I dneska mám v sobě tu známou nervozitu a těšení, protože od pondělí mě čeká takový malý nástup do “školy” 🙂 Mám zas chuť ořezávat pastelky, jít si koupit novou propisku a sešit a zvýrazňovače, desky a penál… Ještě mi chybí pytlík na bačkůrky… 😀 Ale teď vážně, bude to náročný, ale moc se na to těším!!! Spoustu nových důležitých informací a zas o kus blíž mým snům... I když by mi k tomu pravděpodobně stačil počítač, stejně si o víkendu připravím aspoň zvýrazňovače, propisku a vkládací desky s velkou zásobou papíru a lepíků… to jsem prostě já ☺

S podzimem přichází nižší teploty a víc vrstev oblečení, to ale neznamená, že je čas přestat se o sebe starat a spoléhat na to, že se ty špíčky schovají! 🙂 Žádný takový!💪

O to víc je potřeba začít makat, aby jsme se hezky zahřáli a mohli si pak na Vánoce bez výčitek dát svařák, cukroví a nebo řízek se salátem 😝 Pro mě se cvičení a zdravé jídlo stalo už rutinou, něčím, co je pro mě 80%. Těch zbylých 20% jsou kávičky a dortíčky s kamarádkou v kavárně, oběd u babičky nebo rodičů, romantická večeře s manželem nebo filmový večer s pizzou… 🙂 Naopak je pro mě podzim takovým “vysvobozením” od letních lákadel (vy víte o čem mluvím🍦🍻🍰 ) a hodlám toho pořádně využít ve svůj prospěch. Takže doufám, že se vám budu moc brzo pochlubit nějaký progresem! 🙂 Pojďme v září zazářit díky dobrému jídlu a pohybu. Věřte mi, že budete mít mnohem víc energie! 💃

☀Užívejte teplých dní a nechte se inspirovat ☀

Běh. Taková pitomost. Na základní škole jsem byla dobrá na krátké tratě, ale dlouhé mě naprosto děsily. Udýchaná, červená a usoplená jsem dobíhala mezi posledníma a modlila se, abych po cestě z těláku nepotkala svého idola a neviděl mě “takhle”...

Kdo může běhat dobrovolně? Co je to za blázny? Taková ztráta času! Akorát si ničí kolena. 10 km? 20 km? 40 km?

Taková sebevražda! Nebo ne?

Není to ani tak dlouho, co jsem takhle uvažovala… Nechápala jsem, jak s tím někdo může ztrácet čas. Bylo to hodně krátkozraký, já vím🙂 Tak kdy se to změnilo?

Psal se březen 2015 a já objevila FitMami. Říká vám něco bootcamp? Podle mě geniální věc - střídání běhu a základních silových cviků s vlastní vahou. Na tomhle principu jsou založené lekce pro maminky s kočárky. Klušeš s kočárem například 200 metrů, a pak se zastavíš a děláš kliky, dřepy nebo výpady. Měla jsem tehdy kolem osmdesáti pěti kilo. Myslím si, že tohle byla pro mě ideální varianta. Zároveň kombinace kardia a silovýho tréninku. To bylo období, kdy mi běh už nepřišel jako takový nesmysl. Chytlo mě to a bavilo mě sledovat, jak s mi líp a líp běhá a dýchá. Na FitMami jsem chodila tři měsíce, pak Naty povyrostla a měla těžkou kočárkovou krizi. Chtěla všude lézt a chodit a nešlo s ní někde hodinu pobíhat a funět. A tak jsem zase zanevřela na běh a pokračovala ve cvičení doma.

Návrat k běhu...

Jedna z nejčastějších otázek, kterou mi lidi pokládali a pokládají: ,,A co jsi vlastně jedla? A co jíš teď? A jak často jíš?" A moje oblíbená:,,Jíš vůbec?" 🙂 A to je důvod, proč jsem se rozhodla svůj první článek zaměřit právě na stravování.

Jídlo. Točí se kolem něho snad 70% našeho života. Ať už jsme doma, v práci, ve škole nebo se chystáme na dovolenou... řešíme co budeme jíst, kde budeme jíst, kde to koupíme, co nás to bude stát a hlavně jak to bude chutnat. Každý z nás má nějaké návyky, za které může rodina, to kde jsme vyrůstali nebo to, kde žijeme, s kým žijeme, čemu věříme. Všichni se shodneme na tom, že je to věc, která se strašně špatně mění!

Já už mám za sebou několik "diet", které obnášely úpravu jídelníčku. O tom, jak moc byly vhodné nebo ne se bavit nechci. Asi všichni tušíme, jak to bylo, když to mělo za následek JOJO efekt. Předem chci zmínit, že nechci aby tenhle článek působil jako "návod" jak správně jíst, když chcete zhubnout nebo žít zdravě.

Když jsem se v lednu 2015 rozhodla se sebou něco udělat, měla jsem jasný cíl - prostě musím změnit to, jak jím a to jak nad jídlem přemýšlím! A ze svých 98 kg se dostat do Natálky narozenin na 80 kg!Od známých a i z vlastní zkušenosti jsem měla dobré zkušenosti s knihou od Antonie Mačingové - Zhubněte jednou provždy. A tak jsem i začala. 30 denní program na pročištění organismu, kde se vůbec nejí pečivo a prvních 14 dní sníte obrovské množství zeleniny, ovoce, jogurty a je úplně vynechané maso. Pak je zařazené maso a těstoviny. Má to opravdu skvělé výsledky, celkově se vašemu tělu uleví. Ale nejde to držet dlouhodobě. Mačingová má i navazující knihy, ze kterých jsem se v dalším stravování hodně inspirovala. Omlouvám se za nekvalitní fotky, ale tehdy jsme to nijak neřešila 🙂

Rozhodně jsem se pročistila, centimetry mizely, cítila jsem se líp a hlavně jsem se naučila jíst pravidelně aspoň pětkrát denně a hodně HODNĚ pít.

Další měsíce jsem, až na výjimky, pokračovala ve stejném duchu. Pravidelné jídlo, k snídani jogurt s oříšky a medem nebo banánem, k svačině ovoce, oběd maso se zeleninou (teplou nebo studenou), k odpolední svačině většinou proteiňák, oříškovou tyčinku, zeleninu a k večeři zase zelenina  a vysokoprocentní šunka, vajíčko nebo maso. Po dvou měsících jsem měla dole 10 kg.

Moje milé spolubojovnice za lepší a zdravější postavu, jmenuju se Lucka, jsem obyčejná ženská a máma na mateřský s dvouletou dcerou Natálkou. Vždycky jsem bojovala s váhou, prošla jsem si snad všemi možnými, dobrými i špatnými, způsoby hubnutí… od radikálního omezení jídla, přes „kouzelné prášky”, zumbu, detox organismu… O tom bych mohla psát hodiny a hodiny. Váha šla vždy dolů a jak už to tak bývá, dostavil se ,,jojo efekt“ a vše mi tělo vrátilo i s úroky.

Když jsem otěhotněla, měla jsem zrovna oplácané období a děsila se, kolik kilo přiberu a jak budu po porodu vypadat. Nakonec to bylo 17 kg. V porodnici zůstalo 8 kg. Rodila jsem akutním císařským řezem – což zachránilo Natálce život. Díky tomu jsem nesměla aspoň půl roku cvičit. Stres s malým ubrečeným uzlíkem mi taky nepřidal…Můj pohyb byla maximálně procházka s kočárkem. Do toho problémy s kojením, kdy mě i laktační poradkyně doporučovala se cpát a pít smetanu do kafe! A já, zoufalá se zatemněným mozkem, poslouchala jako tupá ovce...

Kdy se to zlomilo? Už jsem se na sebe nemohla dívat – prosinec 2014. Vždycky jsem chtěla být „ta hezká maminka“ a při pohledu na fotky a do zrcadla jsem nevěřila svým očím. A tak jsem do toho v lednu 2015 pořádně opřela. Zvážila se – vážila jsem úctyhodných 99 kg!, změřila a vyfotila. Změnila jsem stravu a začala se hýbat… a světe div se, výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Na začátku cesty pro mě byl velikou oporou právě modrý koník, kde jsem si založila album. Vzala jsem to jako závazek. Sdílet s ostatními svoje pocity, pokroky a nebo neúspěchy. Opravdu mi to hodně pomohlo. Opora a slova chvály některých z Vás mě ohromně nakopávala. Je to jako včera, kdy jsem si denně fotila svoje jídlo a poctivě ho vkládala do alba. Kdy jsem se radovala z každého centimetru a nebo kila, které zmizelo.

Stala se z toho moje záliba, můj nový a lepší život. Našla jsem se a pokračuju stále dál. Aktuálně můžu hrdě říct, že jsem zhubla 30 kilogramů a nespočet centimetrů. A nebyla bych to já, abych pořád nebyla nespokojená....🙂 Takže nekončím. Naopak! Rozhodla jsem se podělit se s vámi o svou cestu, postřehy a předat svoje zkušenosti dál, podpořit ty, co se rozhodnou pro změnu. Tak jako jsem to udělala já!

Celá tahle moje rok a půl dlouhá cesta mě naučila spoustu věcí.