Babička, moje milovaná a jediná, je měsíc v nemocnici. Jako není to špatné, nechodí, trombóza....
Dobré to po nádoru v mozku asi už nebude, metastáze na plicích ...
Nepustí jí ani na Vánoce.
Nesmíme tam, i když my bychom jí samozřejmě nechtěli ohrozit, a testovali se jak divý. Ale zákaz je zákaz, chápu.
Tak ja to, že spolu pacientka má covid??? O víkendu kašlala, že nemohla ani mluvit, teď už dobrý a na PCR čeká.
Mám strach. Zažila a vydržela toho tolik, ale jak dlouho to ještě zvládne?
Pohádali jsme se s manželem.
Starší zase nemocný, a já jdu na OCR.
Jsem unavená, psychicky unavená, někdy mám pocit, že nemůžu dál.
Nic nejde jak by mělo jít. Hroutí se mi život pod rukama ☹