Dnes mi zvedl náladu příspěvek jednoho významného německého virologa, který říká ve zkratce, že musíme vir přijmout jako součást našeho života, postupně si vybudovat imunitu a prostě dál žít. Já osobně, pokud bych se moc bála, nemohla bych dělat mou profesi. Dva roky jsme vystaveni práci s pacienty bez respirátorů a roušek, dva roky sedím v miliardách bacilů, které generuje vrtačka. Nemocní jsme nebyli, ordinaci jsme nikdy nezavřeli. Udělali jsme režimová opatření podle doporučení , tato jsou nyní hodnocená, co je více funkční, co je méně funkční. Z retrospektivní studie plyne, že Covidem (ale nemuselo to být v ordinaci), onemocnělo 13.89 % zubních lékařů, což je malé číslo vzhledem k obrovské infekční zátěži a přímému kontaktu se všemi pacienty. S pokorou děkuji tam nahoru, že imunita takto funguje, co trénuješ, to posiluje ( u jinak zdravého člověka). Přihlásili jsme se s mužem jako dobrovolníci na výpomoc, věřím, že když nás přiloží ruku víc, tak vše zvládneme a jednou "pozitivní" bude mít opět svůj původní, kladný význam.