"Spravedlnost pro mou dceru". Film natočený podle skutečného příběhu, který se mne hluboce dotkl. Tatínek třicet let bojoval za potrestání vraha své čtrnáctileté dcery. Dceru zabil druhý manžel maminky holčičky, lékař, který jí aplikoval intravenózně léky, které ji uvedly do bezvědomí, znásilnil ji , dívka v hlubokém bezvědomí vdechla zvratky a zemřela. Lékař dlouho unikal spravedlnosti, hlavní hrdina vyčerpal všechny možné a i nemožné způsoby, včetně nelegálního únosu vraha mimo jeho domovinu, která ho nechtěla vydat. Nakonec uspěl v roce 2012, lékař byl odsouzen k 15 letům vězení, poté, co několik dalších dívek vypovědělo, co s nimi prováděl. V negativním smyslu mne zaujalo, jak matka byla slepá a vraha své dcery hájila skoro do poslední chvíle....Nedovedu pochopit, že souhlasila s intravenozní aplikací čehokoliv.... Vedlo mne to k mnoha otázkám a k jistotě, že zvláště u holčiček člověk musí být velmi, velmi opatrný, kdo je s nimi v kontaktu, nebezpečí často není venku, ale uvnitř, tam, kde by měla být důvěra.... Ve filmu měl krátkou epizodu i skutečný tatínek holčičky. Byla to silná scéna, radil filmovému tatínkovi, a't už nebojuje, že život to dceři nevrátí a on si život zničí......