Holky, hlásím, že jsem ted nebyla daleko od nervového kolapsu aneb tolik nervů v jedné hodině.
Začalo to tím, že naše Tea vstala po odpoledním spánku zadkem napřed. Protivná jak ho.... ale snažila jsem se to ustát. Chystali jsme se ven na sníh a vše byl problém. Tričko moc dlouhý, punčocháče nešly nasadit, pak se hádala s Lulu o čepici - všechno jsem se to snažila ustát.
Pak beru klíče od auta, protože tam ze včerejška zůstala jedna z bot Lulu. Načež zjistím, že zůstalo svítit světlo v interiéru, takže na večerní nákup můžu zapomenout, protože baterka totálně v prd.... Šli jsme na procházku, kde jsme byli asi 20minut a vše špatně, moc sněhu, na pekáči to nejede, Lulu nemá ráda sníh na rukách. Tak jsme se otočili a šli dom. Vytahuji kotouč s prodlužkou, kde zjistím, že je totálně zamotaná, takže 15minut rozmotávám klubo. Zvedám kapotu nahazuji nabiječku, do toho polonahá Lulu ve dveřích a řve....
Ted jsem jim dovolila sledovat békárny na youtube, aby se mohli moje pocuchané nervy zase učesat....