Když se mi 14.9.2017 narodil syn Dominik, bylo to jako kdyby mi vytrhli trn z paty. Doslova. Nesnášela jsem těch posledních par měsíců tehotenstvi a Porod byl tak dlouhý a příšerný, ze mi trvalo par dni, než jsem si uvědomila, ze se ze mě stala máma. Pak se ale všechno změnilo.
Ty první dny s Dominikem byly neuvěřitelný. Najednou přišel ten stále hledaný smysl mýho života. Ležel tam, sotva kuňkal a já myslela, že prasknu hrdostí. Bylo to ono.
Tenhle pocit ohromný radosti mám pořád... už je samozřejmě "obouchanej" běžnýma starostma a věcma, ale občas se zastavim a říkám si, jak moc jsem šťastná. I když občas dost zpruzená, občas dost unavená a naštvaná.... pořád nesmírně vděčná. Jsem máma. Málo nám někdy dochází, co se pod nim skrývá. Tolik lásky, která ani nejde pojmenovat, tolik odhodlání udržet si trpělivost, tolik touhy být tím nejlepším vzorem pro své děti.
Zrovna jsem přemýšlela, jak mě celá tahle rodičovská etapa posunula. Něco ve mně roste společně s Dominikem. Dovolila jsem si být mámou, Jo a mužů to říct nahlas, teď se mám opravdicky ráda.
#babydove_vitej