V půlce jsem myslela,že to ani nedočtu...nakonec jsem ji přečetla celou..ale když si vybavim některý pasáže..hrůza,des a zoufalství...obdivuju jí,že dokázala žít dál a plnohodnotně....
pro mě to byla nejemotivnější knížka, co jsem kdy četla. A že toho mám docela dost přečteno. A jinak na modrém koníku se pohybuje přímo dcera autorky.🙂)
Já od té doby, co jsem matkou, nemohu tyto příběhy ani cítit - natož je číst 😝 Máte můj obdiv 🙂