Psychické vyčerpání a vyhoření rodičů | Marek Horňanský

Dnes potkáváme stále více rodičů postižených syndromem vyhoření. Nejčastěji se s vyhořením setkáváme u lidí, kteří pracují v takzvaných pomáhajících profesích (lékaři, psychologové, sociální pracovníci apod.) ale také  ....rodičů (mama, táta). Tady je člověk kromě pracovních povinností i dlouhodobě vystaven velké psychické zátěži. Označení syndromu pochází z anglického slova „Burn Out“. To znamená „vyhořet, zhasnout nebo vypálit se“. Burn Out Syndrome tak popisuje stav vyčerpání podobný vyhasnutí ohně, nebo svíčky.

„Vyhoření je varovný signál, ne konec cesty. Je to výzva zpomalit, přehodnotit a změnit směr. Je to důsledek toho, že dáváme příliš mnoho ze sebe a dostáváme příliš málo zpět…“ Richard Swenson

Je to obraz toho, co se děje při vyhoření. Člověk (rodič) „dává“ příliš hodně delší dobu, aniž by dostával zpět. Charakteristické jsou zhoršená výkonnosti, únava, nespavost, deprese, abúzus alkoholu nebo nadužívaní drog (k navození úlevy). Nakonec má pocit, že už nic nezůstalo a cítí se jako „vybitej“. K základním projevům pak patří pocity zklamání, trpkosti a fakt, že postižený člověk ztrácí zájem o svou práci, nevidí důvod pro sebevzdělávání nebo osobnostní růst, vztah a pod..

Pojem vyhoření se poprvé objevil v psychologické literatuře ve 20. století v USA. Lékař Herbert Freudenberger, zpozoroval u personálu postupnou ztrátu motivace a nadšení doprovázenou různými psychickými a fyzickými symptomy. Jev pojmenoval výrazem Burn Out Syndrome (označením stavu v důsledku dlouhodobého zneužívání drog).

„Vyhoření nepřichází ze dne na den. Je to postupný proces ignorování vlastních potřeb…“ Arianna Huffington

Příčiny Burn Out syndromu lze hledat jako v individuálních faktorech (nároky na sebe, neschopnost požádat druhého o pomoc, zátěž v práci i v soukromí, monotónnost atd). K hlavním projevům patří ironie, cynismus, ztráta sebedůvěry, deprese, stažení se, sociální izolace, nemoci nebo tělesné obtíže. Do syndromu vyhoření je vždy vpletená otázka smyslu vlastní práce, nebo nedostatečný zájem o rodičovství, partnerství a jiné.

Tak končí v tělesném a psychickém vyčerpání. Nejvhodnější kandidáti pro syndrom vyhoření bývají idealisté, kteří chtějí v rámci svého života ve svém okolí něco výrazně změnit. Věnují většinu svých sil k realizaci svých představ a dostávají se do chronického stresu. Další ohroženou skupinou jsou vysoce zodpovědní lidé a taky perfekcionisté. A jak jste na tom vy ? Daří se vám předcházet syndromu vyhoření v práci nebo osobním životě ? Umíte se zastavit, přehodnotit a změnit věci, které vám nevyhovují a berou životní energii ?  

Autor: Marek Horňanský | psycholog