Dnes večer, když sem se dívala na Zoufalky sem se na chvíli zamyslela, a došla sem na to že si vlastně nemám na co stěžovat, mám milujícího přítele který máká jako šroubek abychom se měli všichni 3 dobře, jeho rodina mě i malou zbožňuje i po tom všem co sem kdysi přítelovi udělala, dali jsme se dohromady a oni nás s malou přijali s otevřenou náručí, vůbec si nepřipouští to že není jejich vlastní vnučka a dcera i přes to ji milují. Tohle bych přála každé z vás co zůstali s prckama sami aby měli takové štěstí jako mám já 🙂