Milé maminky, kamarádky, všechny, které máte chuť (a trpělivost) nebo rády pečete,

na přání je zde recept na Opičí dort 🙂  

Ingredience na silnější spodní korpus:

4 vajíčka

2 lžíce mouč. cukru

1 lžíce oleje

Proč zrovna kočky já netuším... Přiznávám se, že já jsem totální kočkomil, ale jestli se tohle dá geneticky zdědit?

Chtěl bych domů kočičku

Všechno to začlo "kočičí  ulicí". Nikdo té ulici tady u nás neřekne jinak a děti chodí právě tudy veeelice rády. U každého baráku se pravidelně (obzvlášť v létě) válí několik koček. Za chladnějšího počasí bývají v řadě vyrovnané za oknem a pozorují okolí. Náš Maty standardně přilepen na plotu, volá na kočky: "póď kočiko, mauá". S jiskrou v oku se obrací na mě: "Maminko, kočiku sebou domu, ano?", já na to:" Mišáčku, to si domluv s taťkou". Po příchodu tatínka domů: "tatínku, kočiku domu, ano?", tatínek: "ty bys chtěl kočičku, Matýsku?" - "anoooo" - "tak uvidíme" (už malé dvouleté dítě chápe, že tenhle styl odpovědi znamená, že z toho bude prd...). Po chvilce důmání za mnou Maty přijde a rozhodně praví se zářivým úsměvem na rtech: "Maminko, Ježíšek pinese, no."

Pidikočka z kazetové přihrádky

Když bylo Matymu něco málo přes dva, objevila jsem kouzlo dětské fantazie🙂 Večer se jdeme zavrtat do postele, Matýsek se hrne do naší velký, budeme si ještě číst pohádku. Zabere místo, ale najednou jakoby na něco zapoměl povídá: "maminko, pokej! Kočiku s sebou pinkat, pssst" výstražně zvedne ukazováček. "Jakou kočičku, Matýsku"  - "tam, mainká, vemi s námi pinkat" - " Matýsku, ale já nevim, kterou kočičku myslíš, tak mi jí ukaž". Matýsek sleze z postele, stoupne si k radiu, které máme na nočním stolku, otevře kazetovou přihrádku a opatrně dvěma prstíkama vyndá imaginární kočičku. "Poď, kočiko, pinkat s námi". Podotýkám, že mi tu kočičku na dlani ukázal, opatně ji držel, pak jí ještě udělal malá a já jsem jí musela pohladit a pomazlit taky 🙂 Pak jí dal vedle sebe do poslete, řekl jí "pinkej" a pak jsme teprve mohli číst pohádku na dobrou noc...

Vyprávěj pohádku o kočičkách

Nechci, abyste si mysleli, že se doma nudim...

Pravda, že v deset večer při konečném puntíkování jsem si všimla, že si v duchu povidám : "ťup, ťup, ťupy ťup... heeeezký" a vskutku jsem si pomyslela, že mám asi trochu vyhrabáno a měla bych s tim něco dělat, jenže nedělejte to, když to ve finále vypadá tak hezky, že jo? Zkrátka musela jsem u toho překonat mnohá úskalí, takže se mi nedivte, že se mi ty mochomůrky prostě líbí!!!!!!

Příběh vánočních mochomůrek, aneb jak jsme s Matyskem pekli 

Jednoho předvánočního dne na začátku prosince jsem smíchala těsto na linecké dle ozkoušeného receptu. Matýsek požuže (rozuměj: Matýsek pomůže). Sotva jsme začli, v kuchyni bordel jako v tanku. Pohoda, nenechám se rozhodit, přeci jen nás čeká ještě dost práce. Zabalila jsem těsto vítězně do folie, dala do ledničky a těším se, jak si upeču první vánoční cukroví - naše nově tradiční vánoční růžový mochomůrky (někdo tu tradici přeci musí vymyslet první) 🙂 Bordel jdu na chvíli ignorovat, je nutné zachovat klid a postavit dráhu pro mašinky... Matýsek požuže. Sedne si vedle mě a velí: "maminko, postav!" Prima... péct SE bude zítra. Bordel SE uklidí později...

Dalšího dne: Táta je v práci, po práci jde fuč. Bude klid, dneska by to šlo... uvařeno ze včerejška, máme volné dopoledne.Čas asi tak 9:30, takže hurá na pečení. Matýsek požuže. Nastává bitva o váleček. Vyhrávám. Matěj se na mě zle dívá a myslim, že začne ječet. V každý ruce má připravené jedno vykrajovátko a cuká sebou. Už při první vykrajovaný houbě zjišťuji, že je něco špatně... je to jasný - leptá se to,pfff... (ponaučení pro příště - když je v receptu napsaný máslo, patří tam máslo a ne Hera... ani v případě krize, kdy se musí šetřit... prostě máslo!). Matěje to ovšem vůbec neznepokojuje, spokojeně opatlán stojí vedle mě na židli, mačká kolečka do těsta a chichotá se: "hihi, sanda, maminko, kokej"  Snažím se mu vysvětlit, že to vyválíme znova. "maminko, pokej, kolo udeám". Pokouším se krýt svůj vztek. Matěj ne. Sebrala jsem mu těsto a vrátila ho do ledničky. Nepomáhá ani nabídka, že mu udělám jiný, lepší. Naštěstí si všimnul, že se mu k sobě lepí opatlaný prsty od těsta. "hihi, sanda, maminko, kokej". Měli bychom se víc radovat z maličkostí..

Nové těsto (s máslem, ne Herou) odpočívá v lednici. 

Milé maminky,

pokud máte starší čísla časopisu Delikatesy (Vlasta), vyštrachejte vydání 4/2008. Jestli ne, tady máte recept na Sladké knoflíky 🙂 Nepřišívat! Mlsat!

Budete potřebovat - na těsto:

125 g hladké mouky + mouka na vál

60g margarínu

50g mučkového cukru