JDE TO I JINAK... díky za to 🙂

Každý večer uspáváme Kubíka já i Roman..pokud není výjimečná situace. Běžně si Kubík vypije svoje mlíčko, my mu u toho zpíváme, povídáme - on se potulí a do 10 minut spinká.

Ale někdy to prostě nejde..a Kubík jeden večer, asi tak před dvěma dny, začal po dopití mlíčka okopávat Romana.

Roman: "Kubíčku, nech toho prosím:"
Kubík: nic..okopává dál
Roman: "Kubíčku, stačí, přestaň do mě kopat"
Kubík: nic..okopává dál
Roman: chytá samonáser, zvedá hlas: "Kubíku, přestaň, nech toho jsem ti řekl!!"
Kubík: nic..okopává dál
Chvíli jsem je sledovala a viděla jsem, že to takhle nikam nevede..
Já: "Kubíčku, vidím, že už máš dopité mlíčko a že teď okopáváš tatínka. Myslím si, že ti možná dneska nějak nejde usnout a ty nevíš co s tím..můžu ti nějak pomoci?"
Kubík: otáčí se ke mě, vezme mě za ruku, chvilku se na mě dívá a usíná.. ❤️❤️❤️❤️😁

Někdy opravdu stačí jen tak málo. Nesoustředit se jen na sebe, ale zkusit pochopit, co se děje v tom druhém. 
Krásný den 🙂
Jana