Dělala jsem si test a vyšel jakoby negativně, ale mě se to moc nezdálo. Věděla jsem, že když mám divný pocit, že se se něco stane. Navíc jsem si všimla, že ta druhá čárka byla nejspíš také vidět i když ne tolik, co ta druhá. Přítel si myslel, že to byla náhoda a nebo jsem koupila vadný kousek. Za nedlouho my to nedalo a koupila jsem nový. Neustále jsem tam čárku viděla a byla silnější po týdnu skoro, ale pořád to nebylo ono. Ke konci prázdnin a k tomu jsem jela s tátou pro auto, jel s námi i přítel. Poslední dobou jsem se cítila divně až pak jsem začla zvracet u benzínky. Bylo to strašné. Cestou spátky mi nebylo o nic líp. Nakonec jsem usla a spala celou cestu domů. Poté jsem začla znova a nepřestávalo to.Už jsem nevěděla, co dělat a tak jsem řekla příteli ať mě odveze do nemocnice. Nejprve jsem jela na infekční jestli taky nemam tu virovou nemoc. Vyptával se mě na různé věci a když jsem mu řekla nakonec i o tom divným testu, poslal mě na gynekologické oddělení. Tam jsem čekala asi 15 minut na doktora až přijde ze sálu. Prohlédl mě atakdále, nakonec mi oznámil, že jsem už  v 6 týdnu. Docela mě to vyděsilo. Zeptal se mě i na možnost potratu, ale i tak ze mě nevypadlo ani slovo.  Sedla jsem si v čekárně a začla brečet. Nevím jak na to bude reagovat přítel a natož naši. V té době jsem poprvé nevěděla, co říct, jak se zachovat. Člověku se hlavou prožene tolik myšlenek. Podle mého pohledu přítel usoudil, že moc dobře jsem nedopadla. Cestou domů jsme řešili, co dál, jak to budeme řešit. Nejprve byl proti tomu si to nechat. Ale copak to jde? To malý nechci nechat jít jak krávu na jatka. Jsem zásadně proti potratům. Nakonec jsem to doma řekla. Myslím, že u nás to vzali docela dobře. Táta sice nevypadal nadšeně, ale myslím, že to půjde. Horší to bude, až to bude oznamovat přítel doma. Jeho táta byl nadšený a jeho máma začla plašit. S ní to lepší už nebude, zrovna 2x ji nemusím. Neusále má nějaké kecy a je nejchytřejší světa. Chtěla jsem mít mimčo, až za pár let. Když budeme bydlet sami s přítelem a až budu mít klid na to se o to malinký postarat, aspoň by mi tam do toho nikdo nekecal pořád. Nakonec jsem se rozhodla, že si ho nechám. Ve 13 týdnu jsem byla na první prohlídce, kde mi řekli, co a jak. Pak jsem začla chodit na prohlídky v termínech. Cítila jsem se strašně, ten pocit, že jste na všechno sama. Chvilkama jsem si i vyčítala, že jsem si to nechala. Ono ani v 18 letech se neni čemu divit. Myslím, že jsem na tom hůř než přítel. Tomu už je 24, což si myslím, že tak akorát věk, kdy u by měl mít více rozumu. Pocit úzkosti mě zúžoval neustále, už jen když šel někdo kolem s dětma. Ani doma jsem si už nehrála tak s malým bráchou, jako vždycky. Nějak jsem ani nevycházela z pokoje. Po pár týdnech se to zlepšovalo. V polovině těhotenství jsme se s tím smířili, hlavně přítel docela bral to líp než na začátku. Dokonce  jeho máma i naši to taky vzali vpohodě. Chodím na kontroly a různé prohlídky. Všechno je vpořádku a už se můžu na ní jen těšit. Jsem ráda, že už i přítel se vzchopil a těší se na ní. Je krásné jak si s ní povídá, hladí bříško a dává ji pusinku. Teď už se na ní moc těšíme. Spoustu věcí jsem dostala od mamky, pár jsem jich koupila a mám snad všechno. Ještě tu není, ale brzy bude. Už teď ji moc miluju, protože vím, že ona jediná tu pro mě vždycky bude.

Myslím, že rčení "Časem se všchno se zlepší, chce to jen čas a trpělivost" je docela pravdivé rčení. Podle mě si každý zaslouží svou šanci a to i malé nenarozené děťátko. Jsem zásadně, proti potratům, chápu když má někdo těžkou životní situaci. Ale jak se říká, všechno se dá vyřešit jen se musí chtít! Jsou lidi, kteří se snaží o miminko, ikdyž se jim nedaří nevzdávají naději. Proto, je lepší , když někdo mimčo nechce dát ho do kojeneckého ústavu, nebo k adopci. Kde si ho vezmou náhradní rodiče budou ho milovat jako by bylo jejich vlastní. Poslední dobou slyším spoustů případů, kdy někdo novorozeně hodí do popelnice, domácí týrání, děti bez rodičů atd.Chci poprosit abychom nebyly lhostejný, každý má právo na život. Není nic hezčího než dětský úsměv plný radosti.

Děkuji za přečtení celého článku.