Jak Eliška na svět přišla..

Naši holčičku opravdu přinesla vrána!! Ten den 24.10 kolem porodnice létalo obrovské hejno vran a stromy jimi byly obsypané, krásně svítilo sluníčko ( šla jsem do porodnice jen v mikině) a pro nás to byl ten nejkrásnější den v životě..ale pěkně od začátku.

Loňské Vánoce jsme si s taťkou řekli, že už bychom chtěli miminko..no jaké bylo překvapení, že už v únoru nedošla červená teta a test ukázal 2 čárky. Hned jsem se objednala k paní doktorce a ta nám tu naší fazolku potvrdila. S pocitem radosti ale zároveň nastal strach z porodu a  z rodičovství. Zvládneme to??..Budeme dobří rodiče?? Jaké to bude?..Všechno se teď změní..?! Takové myšlenky přepadnou asi každou prvorodičku. 

Těhotenství probíhalo na jedničku, krevní výsledky i ultrazvuky značily, že čekáme zdravé miminko. Navíc už na 1.screeningu ve 13t jsme se dozvěděli, že HOLČIČKU!!! Tu jsme si moc přáli a já se moc těšila, jak budu nakupovat růžové šatičky, sukýnky, panenky atd. Že to bude Eliška jsme měli také rozhodnuto už dlouho. Jméno vybral tatínek a přes to nejel vlak 🙂 Těhotenství dál probíhalo moc dobře, až na moje ranní, někdy i celodenní nevolnosti, které mě provázely až do 5.měsíce. V červnu jsme byli ještě autem na dovolené v Itálii a já jsem to vpohodě zvládla. Poslední dovolenou bez dětí jsme si s přáteli užili. Konečně jsem nemusela v plavkách zatahovat břicho a omezovat se v jídle. Mořské plody a zmrzlinu jsme si dopřávali několikrát denně 🙂

Ke konci těhotenství už jsem se porodu přestávala tak bát, spíš jsem si říkala, ať už to máme za sebou. A s tatínkem jsme Elišku prosili, ať už jde za námi. Hrozně jsem se bála, že mně budou porod vyvolávat, protože na čtvrteční kontrole v Bohunické porodnici nic porodu nenaznačovalo. No a v sobotu už tu byla s námi 😀 Narodila se přesně na termín pm 24.10.2015.

Ten den jsem cítila od rána menstruační bolesti, ale vůbec jsem se z toho nenervovala..asi poslíčci, myslela jsem si. Taťka měl jed zrovna na střelnici, ale naštěstí měl dobré tušení a zůstal se mnou doma. A já ho ještě posílala ať vklidu jede! Že to určitě nic nebude. 🙂 Vařila jsem oběd, šla si umýt vlasy a pořád jsem byla vklidu. Slabé bolesti jsem měla ale pořád, tak jsem si dávala na radu teplé sprchy, že to buď přestane nebo se  rozjedou pravidelné kontrakce.  Bolesti ale ani pak nepřestali a i když kontrakce nebyly pravidelné, po poradě na telefonu jsme asi v 17:45 raději odjeli do porodnice. Tašky jsme nechaly v autě, k čemu taky že ? 🙂 Určitě nás pošlou ještě domů..myslela jsem si.

Natočili mně monitor, doktorka mně prohlédla a verdikt zněl: Jste otevřená na 3 cm, už si vás tady necháme, pošlete tatínka pro kufry 🙂. Rozklepaly se nám ruce a nohy a nechtěli jsme tomu věřit, že už je to tady!

Při vyplňování zdlouhavých formulářů začaly bolesti sílit a já už nemohla sedět..tak jsem to rozcházela a funěla jako medvěd. S taťkou nás dali na porodní pokoj a vzali mi krev, jelikož jsem chtěla epidural. Pak nás nechali na pokoji o samotě s tím, že kdyby něco, máme zvonit. A tak jsem zapřená o taťku kroužila po pokoji a bolesti už byli hodně kruté. Pak přišla por.asistentka, jestli chci klistýr. Souhlasila jsem. Horko těžko jsem došla na záchod, a jakmile jsem dosedla, věděla jsem, že už nevstanu. Začaly velké tlaky na konečník a já už měla potřebu tlačit. Bylo to asi hodinu po tom, co jsme dojeli do porodnice. Měla jsem slzy v očích a prosila jsem taťku ať už zvoní, že nevím co mám dělat, že to strašně bolí a chci už tlačit!!! Porodní asistentka si asi říkala..no jo hysterická prvorodička. Jaký byl ale šok když mně prohlédla a řekla, že to jde opravdu strašně rychle, že jsem otevřená na 8-9 cm a že jestli souhlasím, tak mně praskne plodovou vodu a můžeme jít na to!! Nechápali jsme..už je to fakt tady?! A kdy půjdu na balon do sprchy..? Nač jsme se učili na kurzu masáže a úlevové polohy..?! 🙂 Bolesti už byly ale tak velké, že jsem souhlasila. Prasknutí vody jsem vůbec necítila a konečně jsem mohla tlačit. Křičela jsem jako lev, taťka statečně klečel u mé postele a vlastně jsme tlačili spolu. 🙂 Vůbec jsem nevnímala, co mně asistentky říkali, poslouchala jsem jen manžela. Strašně moc mi pomáhal, myslím, že bych to bez něho nezvládla a to k porodu nechtěl jít! Patří mu velké díky, že to se mnou tak statečně po celou dobu zvládnul. Předporodní kurz ho přesvědčil, že mě nesmí nechat při porodu samotnou. Že porod není o krvi, ale o zázraku přivést na svět miminko a tenhle okamžik stojí za to prožít společně. Docházely mně už síly, zvlášť když jsem slyšela:  Už jsme viděly černé vlásky, ale hlavička pořád zajíždí zpátky, musíte zabrat víc a nekřičet, tím se hrozně vysilujete a nemáte pak sílu tlačit! Tohle jsem ale nedokázala ovládat, hrozně to bolelo a křikem jsem si pomáhala..myslela jsem si. Chtěla jsem Epidural,ten mně ale nedali, protože nestihli dojít ani výsledky krevních testů. Změnila jsem polohu z boku na záda, abych se víc zapřela nohama, posbírala jsem všechny poslední síly, udělali mi nástřih a v 20:10h byla Eliška na světě. Polilo nás obrovské štěstí a pocit úlevy, že to máme za sebou. A máme zdravé miminko!! Dali mi jí hnedka na hrudník, vůbec nebyla špinavá od mázku ani krve a byla moc šikovná.  Hned hledala bradavku a přisála se 🙂 Naše první slova byla: Máme miminko!!! Ta je krááááásnááááá a kolik má vlááásků! Chtělo se mi brečet a celá jsem se třásla. Hned jsme se do ní zamilovali a i porodní asistentky říkali, že tak krásné miminko dlouho neviděli, že se nám opravdu povedla. 🙂 Míry měla 50cm a 2990g. Tatínek se pak už šel schovat do šatny, mně čekal ještě porod placenty a šití. O porodu placenty skoro nevím, to už nic nebylo a za chvíli došel doktor na šití. Když jsem viděla tu zahlou velkou jehlu, dostala jsem strašný strach a měla jsme chu't utéct! Ujišťovala jsem se, že mně to umrtví, dostala jsem 2 injekce a když jsem se na to nedívala, dalo se to vydržet. Jen utahování stehů bylo nepříjemné. Šití trvalo nejdéle z celého porodu- asi 45min. To už nám s taťkem bylo ale do smíchu. Věděli jsme, že to dobře dopadlo, a kochali jsme se pohledem na ten náš malý zázrak!