Bylo nebylo, v jednom zeleném údolí se vydali poutníci Spolu na dalekou cestu. Když se setmělo, postavili si veliký Stan a rozložili tábor u řeky, která tiše zurčela kolem.
Jenže sotva se usadili, po řece připluli hluční Piráti. Veselili se, dováděli a škádlili ostatní tím, že jim začali rozvazovat provazy od stanu.
Do toho se přiřítili Motoristé, zastavili přímo u ohniště a tvrdili, že pěšky se daleko nikdy nedojde. Celý tábor se brzy naplnil zmatkem, každý křičel něco jiného, a když to viděla moudrá stařenka, která šla kolem, zvolala: „Stačilo!“
Všichni ztichli a postavili se do kruhu. Pod hvězdnou oblohou zvedli ruce a slavnostně složili Přísahu, že už se nebudou hádat a zkusí najít společnou cestu.
Nastalo ticho, v němž bylo slyšet jen šplouchání řeky. A pak se ozval z dálky tichý něžný hlásek:
„Tak co, půjdeme Spolu?“
Všichni se na sebe podívali, pousmáli se a s radostí zvolali rozhodným hlasem jednoznačné: „Ano!“