Vysvobození - Můj život

Začalo to tak....Bylo mi čtrnáct a našla jsem si svého přítele (Tatínek Naomi), ale bohužel (pro všechny kolem mě i mou rodinu) byl rom, tak to vše začalo... Prvních pár měsíců mi nic nepřišlo, chodila jsem sním veřejně, to vše trvalo rok... Jeden dne se to dozvěděla má mamka...ZAČALO 2 ROČNÍ PEKLO... Byla jsem hlídáná na každém kroku, poté i zavíraná doma... Jednou jsem chodila akorát do školy a po škole mě čekal taťka před šklou a šla jsem domů to trvalo asi 2 měsíce... Problečela jsem celé dny i noci... Byla jsem úplně vysílená...Nebavil mě život...Celá rodina proti mě...Každý mě nenáviděl, ale mě to bylo jedno milovala jsem ho tak silně, že vše co se dělo kolem mě mi bylo jedno...(Dokážete si představit, že někoho milujete, tak silně a nemůžete ho políbit, nebo být jen vedle něho??...)Byla jsem zavřená doma celé prázdniny (2 měsíce)... Jeden den už jsem to nemohla vydržet, napsala jsem doma dopis a utekla poprvé... Pak jsem přišla domů bylo kolem 8 večera, ale doma nic nebylo vše běželo jak má... Řekla jsem si dobrý, asi to tak bude pořád... Potom jsem utíkala na noc, celé dny...Bylo po mě i vyhlášeno celostátní pátrání...Mě bylo vše jedno, byla jsem zamilovaná, jako nikdy v životě... Pokaždé co jsem se pak vracela domů, sedla jsem si do kuchyně a dostávala jsem pásek...Já jen seděla a viděla se vedle svého miláčka...Neřešila jsem nic...Jednou mě napadla věc, která by mě vysvobodila ... MIMINKO... Přítel s tím nesouhlasil, že nemáme zázemí a nic, ale já trvala na svém...Nešlo to...Jednoho dne mamka potkala sousedku a tá jí řekla, už přestaňte vy tu holku zničíte (měla jsem 42kg)... Mamka jsi to vzala do hlavy a pozvala ho k nám zabarák...Jednou, dvakrát, třikrát...Pak ho pozvala domů, aniž by o tom taťka veděl...Poté přisel taťka a uviděl ho sedět v kuchyni...Horor...Za nějakou dobu to ustálo, uvědomyli si, že dnešní doba je vážně hrozná...Každé třetí ditě bere drogy fláká se po diskotékách atd... Ale já ne... Snažili jse ho poznat...Došlo to k tomu, že ho přijal otec a mamka ostatní stále ne...Po ročním snažení o miminko jsem v 17 otěhotněla, byla jsem miminkem posedlá... Den kdy jsem si udělala test, jsem myslela, že se štěstím rozpustím...Další horor začal oznámit to rodičům... Trvali na potratu, ale mě to bylo někde :o) měla jsem to, co jsem chtěla...uplynul měsíc dva a rodiče se s tím začali smiřovat...Rostlo my bříško a já byla štěstím bez sebe i přítel... Nastal ten den D 31.12.2010...Ráno 2:30 hod... A začalo to... V 5:00 jsem jela do porodnice... 7:28  VYSNĚNÁ DCERA NAOMI BYLA NA SVĚTĚ... Tatínek Naomi brečel štěstím...14:00 Stojím u okna v porodnici a brečím u ona a čekám, až za mnou přijedou... Otevřely se dveře a já uviděla Mamku Taťka Babičku jednu i druhou Přítele... Rozbrečela jsem se jak malé dítě... Všichni mě objali a těšili se na maličkou...Maličkou dovezli a každý se rozplíval... A já citěla, jak vše je v pořádku, že mám klid a vysněné miminko... Moje maličká krásná dcera mi změnila život od základu a pomohla mi ulehčit život... Byla jsem posedlá mít miminko a neměla jsem ani dodělanou školu... Vše jsem zvládla malá má 6 měsíců a školu má dodělanou.. Moji princezně nic nechybí...A ani tatínkovy.... Mám vlastně dvě miminka :o) a ráda se o ně starám, jsem šťastná, když jsou šťastní oni...Dělám si dálkově maturitu a mála mi roste před očima... Jsem šťastná mám tu nejmilovanější a nejkrásnější dcerku na světě... Ten maličký nevinný človíček mi dodal do života sílu...Jsem ráda, že jsem to vše špatné přežila...Mám krásnou rodinu...Je jedno jestli je člověk černý nebo bílí nebo zelený :o)...Každý člověk se má posuzovat individuálně...Lidé jsou zlí bez rozdílů barvy...