Stále jsem váhala zda průběh mého druhého porodu sepsat či ne. Nakonec jsem si řekla, proč ne, jelikož to byl opět zážitek.

Teď už se nad tím zasměji, ovšem když začal můj druhý porod, byla jsem vážně strachy bez sebe. Šlo totiž o překotný porod, kdy celkový čas od první bolesti do narození toho malého uzlíčku štěstí, byla necelá hodina. Ale vezmu to od začátku 🙂

TP jsem měla 5.7. a i když jsem měla už celý měsíc občasné poslíčky (ty jsem u prvního porodu neznala), nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco chystalo. 4.7. jsem měla první kontrolu v porodnici, kde jsem chtěla rodit. Doktorka říká, že jsou cesty připraveny, hlavička velmi naléhá a nabízí mi hamiltonův hmat a já souhlasím. Bylo to sice nepříjemné ale nic hrozného, nicméně po vyšetření mi jde dělat ještě utz a už při něm mám slabé bolesti v podbříšku. Odjíždím a ty jemné bolesti cítím stále, dokonce mi okolo 16hod sílí a jsou stejné jako když jsem začala rodit prvního. Po 3 -5 -7min a tak dokola. Doma si dávám vanu ale ta nerozehnala ani nepopohnala. Chodím, tancuji, bolesti vítám. Trvají už 4 hodiny ale nikdy né tak silné, takže stále nechci jet a po 20hod. Začínají slábnout a já jsem zklamaná. Nechci jít spát, co kdyby..nicméně po 21 usínám a ráno jsem prostě smutná, že se nic nedělo. Ale ok, nějak se to snažím přejít. Pátek nic, sobota nic a tak už se snažím nemyslet na to, jen ty otázky, které zná většina těhotných zná. Ještě nic? Pořád v celku? To jsi ještě neporodila? To mě trochu vytáčí :D

Je neděle 7.7. a my se s manželem rozhodli po obědě udělat si výlet – výšlap na kopec, jen tak pozvolna, co kdyby 🙂 Jedeme, vystupujeme z auta a jdeme na to. Je krásně slunečno ale žádný hic. V půlce kopce říkám, že to raději sejdeme zpět, že už je mi to nepříjemné (né nešli jsme nějaké tempo ani to není žádný mega kopec :D). Scházíme s manželem a synem dolů a u restaurace potkáváme známou. Přichází známá poznámka : Já už myslela, že budete ve čtyřech. Tak manžel odpovídá, že se to právě snažíme trochu popohnat. Přeje nám hodně štěstí a ať to uteče a my jedeme zpět domu. Po cestě jsme se rozhodli jet k tchyni, zahrát si karty. Bylo okolo 16hod. A já po cestě říkám, že je dnes vlastně docela krásné datum, navíc neděle a že je škoda, že to už nevyjde, že to bych musela začít hned rodit ale i tak (prvního jsem rodila cca 8hod.).

Přijeli jsme, dělá se káva a míchají se karty. První dvě hry za námi a přichází bolest, nepříjemná ale dá se to. Už to ani neříkám a v klidu si ji prožiji. No ale za chviličku začíná druhá a není to moc příjemné a musím dýchat. Po té druhé jsem musela na záchod, kde přišla třetí a tedy, to už jsem se maličko kroutila. Nic hrozného ale rozhodně mi to nepřišlo tak slabé, jak to bylo na začátku prvního porodu. Vycházím ze záchoda a říkám manželovi, abychom raději jeli domu (cca 10min cesty), že skočím do vany ať víme. Jedeme a s tchýní se domlouváme, že pojede za námi, jen se oblékne. Ještě že jela!

Přijíždíme domu a já cítím, že je problém. V autě jsem se celou cestu kroutila a kontrakce byly opravdu silné a cca po 3min. Když jsme zaparkovali, říkám, že tu cestu asi nezvládnu (měli jsme porodnici 45min cesty). Manžel navrhuje záchranku, jelikož sám prý byl vyděšený, jak silné to asi je (přirovnala bych to k bolestem z prvního porodu, když jsem šla už na sál). Se zavolání záchranky souhlasím a jdu domu na záchod jelikož mě to moc tlačilo na velkou. Malý sedí v autě a manžel volá rychlou i mamku. Volám na něj ať jde domu, že je problém a bojím se. Manžel naštěstí odchytne před domem známého zda by nepohlídal syna v autě. Přijíždí tchýně a za chvilku slyším houkání sanity. Nejde popsat, jaký strach jsem měla. Opravdu jsem si myslela, že snad porodím na záchodě. Dokonce manžel koukal, zda neleze hlavička :D později mi říkal, že i tchýně, která čekala ve dveřích až dorazí záchranka, měla strach a bylo ji do breku, když slyšela, jak na záchodě sténám a ona neví, zda vážně není problém.