Smutný porod

Moc me mrzi, co te potkalo a jak se citis. ☹

Klidne se v clanku vic rozepis, at se ti ulevi.

Je mi to líto. Plakat si ji slyšela potom. Já se bála porodu a premlouvala jsem vsechny na CS- nevyšlo mi to. Porod bolí, zážitek to je hezký jak pro koho. Ja to měla rychle, takže v pohodě, bolest si pamatuji porad, rodila jsem před týdnem. Nemůžu ale kojit kvůli lékům, vim jak se citiš, taky jsem si říkala že jsem selhala a nemůžu malému dat co je přirozené.
Ale jsou další věci, můžu mu dat lásku a péči. Ty se těš z jejího úsměvu a spokojenosti, je toho hrozně moc co nás čeká....
Hlavu vzhůru 😘

Určitě tě to dost trápí, ale nakonec máš zdravé miminko a to je nejdůležitější!!!! Nic si nevyčítej!!!!❤

Nic si nevyčítejte, spousta maminek porodí sekcí, někdy i plánovanou....nejste horší maminka kvůli tomu, že jste neporodila přirozeně...nevím, co té sekci předcházelo, ale asi se to tak muselo ukončit, aby bylo miminko a vy zdravé....uslyšíte ji plakat ještě milionkrát, nebuďte smutná, užívejte si ten malý dáreček, všechno tak moc rychle utíká😉 Hlavu vzhůru!!!! A držím pěsti❤❤

Utíká malé je rok..
Takže jsem měla dost času se vzpamatovat ale ten pocit ji poprvé držet a slyšet.. 🤔

Znam ten pocit...Casem se to otupi,nebojte.Ale popravde,prestala jsem to v hlave resit az druhym porodem.A i kdyz ten jsem po prvni akutni sekci chtela ciste prirozeny,bohuzel mala se nechtelo otocit a tak ten druhy cisar byl planovany.Mela jsem cele dopoledne v porodnici na premyslenou a nejak si to v hlave srovnala a kdyz se mala po 12h narodila,byla jsem stestim bez sebe a krasne jsem se dala do par dni do poradku.Po synovi jsem byla spatna dost dlouho,rodila jsem od rana(plna vseho mozneho-oxyt.,epiduralu,..) a skoncilo mym absolutnim vycerpanim a nevnimanim vlastniho tela a predevsim kontrakcim,pak jsem se dozvedela,ze jsem nespolupracujci rodicka a uz se jelo na sal.Jak ja to obrecela...Ale jak jsem psala vyse,druhym porodem se mi to z hlavy skoro vytesnilo a uz z toho nejsem tolik smutna.

Asi nejlepsi je prijmout zivot takovy jaky je - a nepremyslet co by kdyby.......muj prvni porod byl tak zakoncen akut cs - ja jsem vdecna za zdrave dite, se kterym uz jsem pet let a muzu sito s nim uzivat-porod je jen casovy okamzik-aspon ja to tak beru......dceru jsem uz mela ve spinalu a ted me ceka treti 🙂)) jeden den na jip nejak pretrpim a pak uz budu s miminem 🙂))))

@drzticka81 já vím... Nemůžu se přes to přenést vím, že je důležité že jsme v pořádku.. Ale.. Budu dál čekat.. 🤔 a doufat v druhý a lepší porod 🙂

Nejdůležitější přece je, že maminka a miminko je v pořádku. To, že se nepodaří porodit prďolku, tak jak si to představíme je už věc vedlejší. Máte spolu hromadu jiných poprvé. První dotek, první pusenka, první obejmutí, první úsměv a tak bych mohla pokračovat dál. Buď ráda za to, že ti miminečko potom donesli a bylo u tebe. Vždyť už je nedílnou součástí tebe a seš pro toho drobečka tím nejdůležitějším člověkem na světe. Hledej v tom to dobré a ne to špatné 🙂 ❤ A jak si psala v komentářích, malá má už rok. Vzpomínat můžeš o tom žádná, ale připomínej si ty první okamžiky, když si ji poprvé uviděla a úplně vypusť ten moment, který tě tíží. Já jsem ze tří sester a má prostřední sestra se narodila s vadou srdíčka. Jak to většinou bývá, tak doktor si toho během těhotenství nevšiml, i když měl. Po porodu tu malou princeznu mamce vzali a letecky ji museli odvést do Prahy, kde ji ihned operovali. Teď už má čerstvých 18 let, má se moc dobře a nevzpomínáme nikdo na ten děsivý moment. Nedávno jsme si prohlíželi celá rodina fotečky a na špatný momenty jsme si ani nevzpomněli, ptz víme, že teď je fajn. Chápu, že je to těžký a že jako matka to cítíš jinak, ale od toho jsme tu taky my na koníkovi, abychom ti napsali, že je to v pořádku. Já jsem v 38tt a na ten náš veliký den čekáme. Tobě přeji samé krásné nové vzpomínky 🙂❤🍀

Úplně chápu jak se cítíš,někdo si asi bude myslet,že sem to moc hrotila,ale já z porodu CS byla dlouho psychicky na dně a u mě to zašlo až tak daleko,že sem se díky tomu upnula na dcerku 😔 Pro mě bylo nejhorší,že sem si ji nemohla pochovat a ani netrávila s ní první hodiny/dny,vážně sem to těžce nesla,teď budou dcerce čtyři roky a dodnes to ve mně hlodá a nejde se toho pocitu bohužel zbavit 😢 A hlavně těžce nesu,že první kdo si dcerku pochoval,byla tchyňka,mám s ní skvělý vztah,je to super ženská,ale i tak mi hrozně vadí,že byla úplně první,kdo malou choval,nebyla sem to ani já,ani manželod☹ Dodnes je mi to nesmírně líto,vím,že pro někoho to může být prkotina,ale já se přes porod CS nepřenesla dodnes,tak doufám,že až jednou bude druhé dítko,tak ty myšlenky mě opustí 🙂

@niky19 vis, narovinu, ja si myslim, ze takove vytesnovani pocitu pomoci zname mantry „hlavne, ze je dite v poradku" neni spravne . ano, je dulezite a hlavni, ze je miminko zdrave. Nemene dulezita je vsak i tvoje psychika a „uzdraveni" duse. Existuji terapeuti, kteri se primo timto zabyvaji. Nejaky takovy ti muze pomoci trauma nikoli vytesnit, ale prijmout jej jako soucast tveho zivota. ❤

Já taky neslyšela mimi plakat a rodila jsem přirozeně. Ani jedno moje dítko po porodu neplakalo.

@panickatlamicka to bych asi potřebovala... Snažím si to různě zdůvodnit ale pak je to zase na stejné vlně :-/

@lucysek no tchyně.. Ta tvrdila že malou ani nedonosim (byla a je proti mě) tak jsem si říkám že jsem ani nebyla schopna ji porodit.. Ale její názory mě nezajímá ale ani nepridaji... 🤔 jen jsem tím tady chtěla říct a svěřit se jak mě to trápí a uvnitř hlodá... 😢 ale důležité je ze jsme v pořádku..

Chapu,ze sis to predstavovala jinak,ale je spoustu maminek co miminko mit nemuzou.Ja mam za sebou dve sekce,jednu akutni po 20 hodinach a druhou planovanou ve spinalni anestezii.Rozhodne se necitim,ze bych byla nejak horsi nebo tak neco,naopak,tohle vydrzet,druhy den po sekci vstat z postele,to je hrdinstvi🙂Dulezite jsou zdrave deti,to okolo neni nic co bys mela nejak resit🙂