Zálezlická dračice pohádka pro malé i velké čtenáře

„Proč stojíme?“ ptá se asi devítiletý chlapec v kupé. „Na přejezdu v Dolních Zálezlech sedí drak a nechce se hnout,“ odpovídá mu s úsměvem průvodčí. „Ale mně se chce čůrat!“ odvětí na to kluk s důležitým výrazem ve tváři. „Vždyť běž,“ pokyne mu jeho maminka. Za dvě minuty je kluk zpátky s očima navrch hlavy: „Mami, mami, na tom přejezdu je doopravdickej drak!“

Slečna průvodčí se usadí k nám do kupé, tajemně se rozhlédne po našich obličejích a povídá: „To vám bylo tak…

Před mnoha lety, když se dostavěl IV. koridor, přemýšleli radní v Dolních Zálezlech, jak přitáhnout do města lidi. Dumali na poradě zastupitelstva, a když na nic nepřišli, přesunuli se do hospody U dubu. Hostinský Kliment se jich zeptal, co je trápí.

- Ale, nemůžeme přijít na způsob, jak sem dostat lidi, odpověděl mu starosta. Postupně se odtud stěhují a nikdo nový sem nechodí. Vždyť to musíš vidět sám v hospodě, chodí ti sem čím dál míň lidí.

Hostinský mu přitakal, natočil si čerstvou dvanáctku a jal se dumat s nimi. Když ani po třetím pivu na nic nepřišli, rozhodli se, že se zeptají toho nejpovolanějšího, automechanika Jarina.

Jarin byl šejdíř. Všichni o něm věděli, že nepodniká tak úplně poctivě, ale protože dohodil starostovi skoro nové Audi za dobrou cenu a Klimentovi spravoval dodávku, mhouřily se nad tím oči. Nechat si poradit od Jarina byl pořádně odvážný kus, protože ten nedal nikdy nic zadarmo. Nedalo se ale nic dělat, radní byli v koncích. Šlo se za Jarinem.

- Potřebujeme poradit, Jarine, povídá starosta, když se všichni nasáčkovali do autodílny. Jasná věc, povídá Jarin, co to bude, vašnostové? A tak mu starosta vypověděl, co je všechny trápí. Není problém, povídá Jarin. Vím přesně, co potřebujeme – potřebujeme draka.

Starosta se podezřívavě podíval na Klimenta, jestli jim náhodou něco nenasypal do piva, ale hostinský se tvářil stejně překvapeně jako ostatní. Inu, vyzvali tedy Jarina, at jim o tom řekne víc.

- To je jednoduchý, řekl Jarin. Objednáme draka, na kterého se budou jezdit dívat až z Prahy! Ubytujeme ho na nádraží ve staré výtopně, tu už stejně nepotřebujeme, bude to větší atrakce než lanovka na Větruši.

Na to ovšem zastupitelé slyšeli. Ústecká lanovka jim všem ležela v žaludku, protože kdo by jezdil do Zálezlů, když o kousek vedle je takový skvost.

- Ujednáno, řekl starosta. Jenom mi řekni, Jarine, kde takového draka seženeme?

- Nemějte stres, pane starosto. Náhodou mám kamaráda z Moldávie, který má kontakty na albánské lovce draků, co pro ně jezdí až do Turecka. Domluvím s ním cenu, to se nebojte.

Zastupitelé se dohodli, že nákup draka zafinancují z tajných peněz, které ulili z prodeje starých kolejí při rekonstrukci nádraží, a místostarosta Panáček pověřil Evku z podatelny, aby sepsala žádost o grant z Evropských fondů. Plácli si a oznámili Jarinovi, že má dodat draka.

Asi za tři týdny přišlo starostovi do schránky oznámení o rozměrné zásilce. Zjistil, že pro draka bude muset až do Neštěmic, kde kvůli tomu zřídili zvláštní pobočku ČD kurýra, protože v Neštěmicích je pošta od nádraží jenom přes silnici. Půjčil si od Klimenta dodávku a vyrazil.

Na poště starostu čekala cizokrajná bedna polepená barevnými nálepkami ŽIVÁ ZVÍŘATA, ACHTUNG FEUERFLUSSEN, BEWARE DRAGONS a NEKLOPIT, KŘEHKÉ s obrázky zakazujícími kouření, omývání ve vodě a manipulaci vysokozdvižnými vozíky. Zřízenec mu ji pomohl naložit a starosta se s velkou slávou vrátil zpět do Zálezlů. Tam už v hospodě čekali všichni, kdo v okolí něco znamenali. Hospodský Kliment rozhodl, že dá všem jednu rundu na účet obecního úřadu a místostarosta Panáček mu podepsal účet. Všichni netrpělivě čekali, co bude v bedně.

Nu a v bedně byl… drak.

- To bude asi dračice, prohlásil znalecky Jarin. Má namalované oči, ale už se jí to trochu rozmazalo. Kliment prohlásil, že pokud je to skutečně dračice, měli by ji pojmenovat Lída, po jeho nebožce ženě. To se nelíbilo starostovi, který prohlásil, že na výběr jména vyhlásí referendum.

Zálezlické referendum se dostalo do Wikipedie jako referendum s nejvyšší volební účastí u nás, bohužel ale nerozhodlo vůbec nic. Občané Dolních Zálezlů spolu dva týdny nemluvili a vzájemně si psali na ploty výhružné zprávy a ženská jména. Pak to dračici přestalo bavit a prohlásila, že se jmenuje Anežka.

Anežka se stala velkou atrakcí a v Dolních Zálezlech musely začít stavět nejen rychlíky, ale i EC a EN, protože se na ní jezdili dívat lidé až z Dánska. Říkali, že v zoologické zahradě v Kodani mívali také draka, ale nikdy se jim nepodařilo ho vylákat ze sluje, takže byl jenom vymalovaný nad vstupem a popsaný v propagačních letácích, ale nikdo vlastně najisto nevěděl, jestli v té sluji ten drak je. Dánské školy do Zálezlů pořádaly zájezdy a jednou se přijel podívat dokonce i sám pan ředitel zoo Marius Pedersen. Anežka se vystavovala, povídala si s turisty v šestnácti světových jazycích a radnice v Dolních Zálezlech dostala velkou přístavbu se skleněnou střechou.

Asi po třech letech se Anežka najednou objevila v hospodě U dubu a prohlásila, že by chtěla být užitečná. Shodou okolností tam zrovna zasedalo zastupitelstvo, které její podnět okamžitě zařadilo do programu jednání. Dumali a dumali, ale nevydumali nic. Po čtvrtém rumu začala být Anežka nervózní a prohlásila, že se nudí, a že jí buď najdou nějakou práci, nebo pojede do Kodaně zjistit, jestli tam ten drak je. Přišel čas zavolat Jarina, rozhodl starosta.

Jarin nápad samozřejmě měl. Zrovna se mu rozbila svářečka a on dal svůj svářečský průkaz do zástavy makedonským kamarádům, tak navrhl, že by mu Anežka mohla pomáhat. Radní vyslali za Anežkou Evku z podatelny a Anežka řekla:

- Proč by ne?

Jarin si ovšem vymínil, že k němu bude Anežka chodit zadarmo, protože ji Zálezlickým dohodil, ale jinak ji mohou pro něj za něj pronajímat, nebo dokonce platit. A tak se dračice Anežka přestěhovala k Jarinovi do dílny.

Jarinovo vrakoviště se zanedlouho stalo pověstným po celém okrese, a když jedno jeho Audi omylem ukradli, protože ho zloději považovali za nové, přijela se do jeho dílny podívat delegace až z Ingolstadtu. Byli překvapeni, že Jarin z Dolních Zálezlů má svářečku, která mluví plynně šestnácti jazyky, ale vůbec jim nebylo divné, že plive oheň a místo elektrod používá drápy. Správní rada takového koncernu je holt zvyklá na jinčí věci. Pochválili Jarinovi dílnu a oznámili mu, že když jim půjčí Anežku na čtyřtýdenní školení, dostane od nich certifikát. Tím ovšem dostali Jarina do zapeklité situace.

- Starosto, potřebuju poradit, doběhl Jarin celý udýchaný do hospody U dubu. Starosta byl tak překvapený, že si objednal u Klimenta gin, i když ho nikdy předtím nepil. Jarin mu všechno vyklopil a starosta se rozhodl, že gin si už nikdy nedá.

- Nedá se nic dělat, budeme muset hlasovat, oznámil starosta po delším přemítání. Řekni pánům z Ingolstadtu, že budou muset počkat. Zařídím jim pokoj v hotelu Praha. A jak řekl, tak udělal.

Starosta svolal zasedání hned na další večer. Názory létaly vzduchem a ani po dvou hodinách to nevypadalo, že by se měl urodit nějaký výsledek. Anežka zatím opravila předsedovi představenstva koncernu jeho Audi, které mu poničila Evka z podatelny, když jí na něj upadly balíky s pohlednicemi. V hospodě U dubu se svolávalo referendum, které nakonec rozhodlo, že certifikát je certifikát a Anežka pojede do Ingolstadtu.

Čtyři týdny uplynuly jako voda, pak další dva a Jarin už začal být celý nesvůj, protože neměl kam dávat auta na opravu a musel si pronajmout místo v Ústí pod mostem. Což by tak nevadilo, jenže už třetí týden pršelo a začalo se zvedat Labe. A pak přišel pohled z Kodaně.

Anežka psala, že ve sluji žádný drak nebyl, ale našla tam rodinku leguánů, se kterými se dost spřátelila. A že v Ingolstadtu po ní chtěli zbrousit drápy podle ISO 9001, takže se na to vykašlala a žádný certifikát nebude. V pondělí je doma.

V pondělí tedy vystrojili v Dolních Zálezlech slávu, Jarin si vzal sváteční montérky a přinesl Anežce kytku, kterou natrhal v příkopě za tratí. Anežka byla tak dojatá, že ho objala a kytku mu snědla.

Jarina to tak vzalo, že se vykašlal na šmelinu a začal v autodílně vydávat doklady. A když se na trati rozbijí závory, Jarin s Anežkou je spraví zdarma. A to je přesně ten důvod, proč tady stojíme,“ dokončila průvodčí svůj příběh. Vlak zahoukal, pomalu se rozjel, a kluk zamával z okénka drakovi, který mu zamával zpět.