Domácí jogurt vyrábím už delší dobu a recept jsem si vymazlila k jednoduchosti. Když jsem s výrobou jogurtu začínala, našla jsem spoustu informací, které mě celkem odradily. Zdálo se mi, že výroba jogurtu je velmi náročná a budu k ní potřebovat spoustu věcí, jako třeba jogurtovač a kuchyňský teploměr. Speciální nádobí se mi opravdu nechtělo pořizovat.

Narazila jsem naštěstí i na jednodušší způsoby, ale postupy se i tak lišily. Tak jsem se rozhodla, že to prostě nějak zkusím a uvidí se. 

A jogurt se celkem povedl hned na první pokus. Ideál to sice nebyl, ale po pár úpravách postupu už byl jogurt skvělý!

K výrobě jogurtu používám jen to, co už mám doma! 

S výrobou domácího jogurtu mi často pomáhá i syn, a je to pro nás skvělá zábava. Jogurt vyrábíme večer a necháme odstát přes noc. Ráno pak máme skvělou snídani. Jogurt je skvělý s čerstvým ovocem, domácí marmeládou, ale i samotný.

Když se zapomeneme venku a doma nic uvařeno a ani téměř žádné zásoby.

Znáte to? Dopolední procházka s dětmi se lehce protáhne. Děti si samy hrají na hřišti se svými kamarády a my maminky si chvíli oddechneme, a zapředeme se do hovoru s kamarádkou. Řešíme naše klasické každodenní starosti s dětmi. Co už umí, co už má umět a ještě mu to moc nejde. Třeba jak jsem včera mého broučka po chvíli zvláštního ticha chytla vysmátého na pátém schodu.

Zkrátka řešíme samé důležitosti a najednou udiveně civím na mobil a říkám si: ,,mankote, to je hodin, rychle domů!” Je skoro poledne a já letím domů se synem v kočárku, sotva dech popadám.

Na dnešek jsem si nějak zapomněla naplánovat co uvařím k obědu. Tak přemýšlím nad nějakou rychlovkou, protože nám oběma už kručí v břiše. 😉 Rychle umyji a nakrájím jablíčko, aspoň malý předkrm.

Při pohledu do lednice se moc neraduji, sice působí uklizeně, to mě potěší, ale je to tím, že je celkem prázdná. Takže výběr k vaření dnešního menu – nic moc…

No ale přece jen něco popadám. Máslo, parmezán, vajíčka. Ve špajzu najdu vločky a těstoviny. A hlavně za oknem mé oblíbené bylinky, které úžasně doladí jakékoliv jídlo. Bez bylinek bych snad ani nedokázala uvařit.

Ančka je cibulovo-bramborová polévka, která rozhodně stojí za vyzkoušení.

Jeden lednový podvečer jsem se zadívala na polici s knihami. Mou pozornost přitáhla kuchařka, byla to Česká kuchařka bezmasá. Chtěla jsem si ji celou prolistovat, ale zaujal mě hned první recept na polévku.  Byla to ANČKA. Ten název mi něco říkal, ale co? Přečetla jsem si seznam surovin a zajásala. Všechny suroviny mám doma. Udělala jsem tedy malou změnu jídelníčku a zařadila polévku Ančku na páteční oběd. V pátek, jako moje babičky, ráda vařím bezmasá jídla, a to polévka Ančka je.

Ve čtvrtek večer jsem si chystala suroviny, ze kterých budu vařit druhý den, abych měla vše přichystané a mohli jsme se se synem vrhnout rovnou do vaření.

Kuchařku jsem otevřela na patřičné stránce a podle seznamu surovin chystala vše potřebné. Oloupala jsem brambory, cibuli, nachystala koření, bylinky…

Miluji čerstvé a kvalitní suroviny, především tuzemské, ráda občas vyzkouším i ty exotické.

Kvalitní a čerstvé suroviny té nejvyšší kvality jsou pro mě jasná volba. A vždy tomu tak bylo.

Od mala jsem v tomhle vyrůstala. Měla jsem ovoce a zeleninu ze zahrady, hnojenou hnojem. Prarodiče chovali drobné zvířectvo, tak nikdy nebyla nouze o kvalitní maso a ,,šťastná vejce,,.  Zvířata se měla jako v pohádce, zelená travička, čerstvý vzduch, slunce, pramenitá voda z podhůří Chřibů, zrní co hrdlo ráčí… Zkrátka taková zvířecí idilka.  

Jako dítě jsem mezi zvířaty probíhala a občas pomáhala s krmením. Vše mi přišlo tak přirozené. Starat se o zvířata a o zahradu s respektem a úctou.

Jsem vděčná, že tohle poznání ve mě zůstalo.

Teď, když jsem máma, chci o to více pro svou rodinu kvalitní stravu. Vybírám pro nás především lokální suroviny.

Jak a kdy začít s příkrmy, to je snad věčně téma. Často trápí novopečené maminky. Někdo říká, že je vhodné začít co nejdříve a hlavně s mixovanou zeleninou, protože kdybychom začali s ovocem, které je sladké, dítě by pak méně sladké pokrmy odmítalo. Další teorie velí nechat dítě zcela samostatně se rozhodnout, kdy a co bude jíst a kolik toho sní.

Teorií je spousta a vybrat si tu správnou je opravdu těžké. Vím to sama. Ohledně zavádění příkrmů jsem byla ze začátku velmi nesvá, netušila jsem, k čemu se přiklonit… Nakonec jsem poslechla sama sebe, nedala jsem na řeči ostatních, a to bylo skvělé rozhodnutí. Hlavně to bylo moje rozhodnutí! Jak jsem to cítila, tak jsem to dělala. I když ne vždy bylo vše růžové.

Chci se s vámi podělit o to, jak jsme to měli my, spíš já, jako čerstvá maminka od prvního miminka.

Pravdou je, že jsem se cítila hodně zmatená a nejistá ohledně prvních příkrmů. Dlouho před tím, než jsme začali s příkrmy, hledala jsem si spousty informací všude možně na internetu, nakoupila jsem si knížky a nastudovala vše možné. Co bylo výsledkem? Z počátku jsem si připadala ještě více zmatená a přiklonila jsem se ke klasickému způsobu, a to krmení lžičkou. Dělá to tak spousta maminek, zdá se to jednoduché, dítěti se lžičkou podává namixovaná strava. V současné době je výhodou dostupnost průmyslově vyráběných příkrmů vysoké kvality. Zdálo se mi, že nemám co řešit.

Chvíli jsem si od sběru informací dala pauzu. Všechny načtené informace si ve mně sedly. Začalo období přehodnocování, myšlenky v mé hlavě poletovaly jako zběsilé. Něco se mi nezdálo. Nebo spíš zdálo? Zamyslela jsem se nad tím, jak bych se asi cítila, kdyby mě někdo krmil lžičkou. Jeho tempem, ne mým. Přišlo mi to divné.