Asi jsem zešílela 🙂

Znáte to - každý den začnete s myšlenkou, že dneska by to šlo. Dneska bych se sebou mohla začít něco dělat. Zdravěji jíst, začít cvičit.. Ale večer uleháte s tím, že to zas nevyšlo. Bylo potřeba vyžehlit, děti chtěly k obědu knedlíky a hromada dalších starostí. 

jsem na tom stejně. A cca před měsícem mi švagr řekl - Hele, příští rok dáme půlmaraton, ne? 😀 A já v domění, že si ze mě střílí řekla, že no jasně, brnkačka. A nějak extra jsem to neřešila. Před týdnem mi volal, jak jde trénink a jestli už jsem se registrovala, že on už tam je a počítá se mnou. 

?????????????????????????????????????

Pochopila jsem, že to myslí vážně. No přeci ho v tom nenechám 🙂

A výsledek? Najednou je čas i chuť. Je to týden a už mám dole 1,5 kg a v lednici to vypadá jinak, než před týdnem. A to jsem ještě nezačala běhat. 

Držte mi palce, ať to nevzdám 🙂 Děkuju 🙂