V lednu to budou 3 roky, co se flákám s dětma doma na mateřský. Zítra máme firemní vánoční večírek, na kterém jsem účast odmítla. Furt jsem se přesvědčovala, že co bych tam dělala, vždyť bych si s tou hromadou lidí ani neměla co říct, nežiju v jejich světě. každej by se akorát "se zájmem" ptal na děti. Na co jinýho se tak asi můžou ženský se třema dětma ptát, že? Ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi dochází, že bych snad ani o ničem jiném mluvit neuměla. Ještě tak o zvířatech. Takže vlastně celý je to ze strachu, že jsem vypadla ze světa dospělých, postižena těžkou formou mateřské demence. Tak mě napadají úvahy na můj další život - budu se vůbec umět zařadit zpátky do reality? Jak to zvládnu? Ustojím to? Je to výzva, bude to těžký, ale zvládnout to budu muset. Jaké máte zkušenosti s návratem do zaměstnání po mateřský? Oživovaly jste si nějak mozkový závity před návratem? Co pomáhá zbavit se strachu ze světa dospělých? Děkuju 🙂