Náš den D 🙂

Ahoj, tak jsem se rozhodla taky sepsat svůj porod po té spoustě článků které jsem přečetla. 🙂
Bylo pondělí ráno 11.7. 2016. (TP 8.7.2016) Kontrola už v porodnici, pan primář mě zkontroloval zjistil všechny informace po víkendu a poslal mě na pásy, na těch jsem strávila 20minut. Poté opět za panem primářem jeho slova nikdy nezapomenu, pokud pásy budou stejné vyvoláváme dnes, pokud lepší domluvíme se na vyvolání, běžtě se najíst napít a pak si zajděte znovu na pásy. Fajn, šla jsem se najíst napít a zpátky na pásy (ještě mi bylo dobře), sedla jsem si do křesla dali mi pásy a ja si na mobilu psala s manželem který byl v práci a o situaci jsem ho průběžně informovala. Pásy byly stejné (líné), tak mi PA začla bouchat do břicha a snažili se mi maličkého vzbudit pak vzali telefon dali ho za jeden pás a z druhého telefonu volali aby mi telefon zvonil na břiše :D lítalo kolem me hodně lidí takže jsem nestíhala koukat kdo je PA a kdo sestra... :D Pásy stále stejné ale po 40minutách me poslali zpátky za primářem, kámen úrazu nastal když se pan primář vystřídal s ''doktorem'' ..(po pásech jsem cítila menší bolesti ale říkala si že je to asi tím jak mi skákali a bouchali do břicha).. přišla jsem do ordinace pozdravila předala graf z pásů a těhu průkazku, ''Dr'' se mě zeptál co Vám pan primář řekl? samozřejme jsem mu zopakovala co říkal pan primář pokud budou pásy stejné vyvoláváme dnes pokud lepši domluvíme se na termín už dnes (neviděl že se kroutím a mám bolesti jelikož si něco psal do papírů, ani se na me nepodíval). ''Dr'' Okej přijdete 15.7.  ...... Můj výraz hovořil za vše... Menší bolesti jsem cítila ale po odchodu z ordinace to začlo být horší.. Dr ani neviděl jak se kroutím na židli.... Šla jsem tedy na chodbu před ambulanci a čekala na lavičce než mi pojede nějaký spoj domů. jel cca za hodinku tak jsem čekala na lavici a měla bolesti cca 5-7 minut .... Neřešila jsem to, dr řekl 15.7. tak 15.7. .... Vyšla jsem z nemocnice a šla na autobus který mi jel na autobusové stanoviště kde jsem přestupovala na spoj domů. Při nástupu do autobusu v pohodě bolesti byly ale dalo se to vydržet, při výstupu na autobusovém nástupišti něco malinko luplo a něco jsem cítila tak jsem šla na mnou nenáviděné veřejné WC zkontrolovat zda je vše v pořádku.. Trošku krve ale nic co by mě nějak po tom skákání překvapilo. Přijel konečně můj spoj, nastoupila jsem všechno v pořádku cesta domů 20minut přijela jsem na zastávku vystoupila, první schod OK, druhý schod OK třetí schod a šlápnutí na zem LUP bylo 13:00hod. :D potkala jsem ještě známou tu jsem v rychlosti pozdravila a ona mne, na zastávce mě čekal kamarád který u nás chvilku bydlel než odcestoval dělat kurz do zahraničí a šel mi pro jistotu naproti protože mi nebylo nejlíp, toho jsem uviděla a bazén se vypustil, tak jsem došla na kraj cesty a volala kamarádce. Kamarád na mě koukal jak jsem mokrá :D a volal manželovi ja mezitím kamarádce. Dovolala jsem se kamarádce a povídám: Kači dojela jsem na zastávku rupla mi voda letím se sprchnout a hodíš mě prosím zpátky do porodnice? Kamarádka: Jasně hlavně buď v klidu a nespěchej máš dost času (ona sama porodila třetí miminko 3.6.2016). Samozřejmě se stalo to co jsem věděla že se stane až TO příjde, manžel nebere mobil (asi si myslel že se tedy nic neděje když mám trochu bolesti ale Dr.mě poslal domů) nakonec se mu kamarád dovolal a řekl mu ať ho někdo veze do porodnice jelikož nemá řidičák. Mezitím jsem já byla ve sprše voda pořád vytékala takže jsem se osprchovala a stejne pořád něco teklo, tak  jsem se oblíkla do čistého a ještě jsem dala všechno to mokré do pračky a dala prát prádlo, mezitím přijela kamarádka a ptala se zda chci s něčím pomoct, nemohla uvěřit vlastním očim když viděla že dávám prát ještě prádlo.. Vyjeli jsme, bolesti pravidelne co 5minut, manžel byl už na příjmovém před nemonicí když jsme dojeli zatím jsme se na sebe smáli, bylo 13:30 když jsme dojeli, kamarádka odjela, my jsme vyjeli s manželem do posledního patra a šli na porodní. Personál:Jé vy jste tady dneska už byla, copak se děje? Já:Praskla voda když jsem přijela autobusem na zastávku. Tak mě napojili znovu na pásy už na porodním boxu, manžel čekal před porodním....Nic se nedělo bolesti co 5minut ale maličký se nehýbal a já pohyby taky necítila, otázka zda chci u sebe manžela byla asi zbytečná, samozřejmě že ho u sebe chci! přišel už převlečený byl u mě, bylo 14:00 bolesti sílily ale zatím jsem epidural pořád odmítala, shodou okolností měl službu můj gynekolog což jsem byla ráda, byl najednou jiný když už přišlo na porod a chodil se ptát na epidural bolesti v 17:00 byly už brutální ale Dr. chodil kontrolovat a neustále tvrdil že se neotvírám. To čekání bylo nejhorší každá kontrola bolela ale pokaždé řekl že jsem volná max pro prst. :( sprcha, manžel si se mnou povídal a pořád jsme si říkali v kolik se malý asi tak uráčí koukali jsme na hodiny a řikali si časy které by se nám líbily 🙂 hodně mi pomáhal u každé kontrakce jsem mu mačkala ruku a řikala že po porodu poletí rovnou na chíru s polámanou rukou, v 18:00 příchod anesteziologa a napíchnutí epiduralu, hurá bolesti se zmírnily já se prospala oba jsme si s manželem odpočali 21.00hod. opět další dávka  epiduralu, sakra nic se neděje už jsem byla nervózní  a chtěla to mít za sebou. Přišel Dr. Já se ptala zda to bude v ten den jelikož se mi to datum líbí když už nám nevyšlo datum které jsme si přáli, řekl že to dneska snad bude. pak mi potvrdilže to dneska bude, že už jsem volnější, otevřela jsem se vše je nachystáno hurá!! jdeme na věc 22:10 epidural přestal fungovat a bolesti byly šílené ale byla jsem odpočatá prospaná a měla jsem najednou hodně síly, řvala jsem na PA že chci umřít že se to nedá vydržet manželovi mačkala ruku ale PA byla pořád v pohodě v ruce nůžky ja tlačila místo prodýchávání vůbec jsem ji neposlouchala pořád prodýchávat, prodýchávat ale ja ji řekla že to nejde že už cítím že chce jít ven tak jsem zatlačila a hlavička byla venku tělíčko už byl jen detail po tom všem. PA chválila s nůžkama v ruce a slovy '' Já jsem Vás nestihla ani nastřihnout'' v tu chvíli mi to bylo už jedno dali mi toho drobečka na tělo a ja zapoměla na veškerou tu bolest a viděla to nejkrásnější na světě, ale neplakal najednou se pohnul ne mě a začal plakat koukala jsem na manžela a říkala mu že jsme to zvládli a máme miminko a smála se, manžel me objímal, pak nám maličkého vzali a šli měřit a vážit. Kámen úrzu byl porod placenty, byla ve mě nešla ven, už tak jsem ztratila spoustu krve ale placenta ven prostě musela, vytlačením malého kontrakce prostě zmizly a placenta chtěla ve mě zůstat, Dr mi začal skákat po tom želé co mi zbylo místo bříška, pořád nic. Dr. mi řekl že tu placentu prostě musí  vyškrábnout a vyčistit mě jinak než normálně bolelo to ale zvládla jsem to, musela jsem věděla jsem že mě ten maličký uzlíček potřebuje. 🙂 Pak začal Dr. šít to, co jsem si sama způsobila tím že jsem neposlouchala.. Klasika u mě :D  Najednou dali manželovi toho drobečka v peřince a já neřešila bolest u šití a koukala na manžela jak má v náruči našeho syna. Mě Dr došil a nechali nás s maličkým pul hodinky spolu, najednou nás bylo o jednoho více a my byli šťastní jako nikdy na světě. Pak maličkého odnesli a my s manželem uchopili mobily a začli psát rodině a známým sms.... Blyo 11.7. 2016, 22.20hod., maličký měl 3410g a 52cm, Je to naše štěstíčko které moc milujeme 🙂