Kdo pak to mluví 1.

Byl podzim 1999, nastoupila jsem do druhého třetáku, a ani ve snu by mě nenapadlo, že se mi začnou plnit přání jak po másle. S nynějším manželem jsme už bydleli spolu, měli jsme nějaké ty starosti, a učili se spolu žít, ale ty dvě čárky na testu byli jako znamení... "to zvládnete, bude dobře!"

Když mi doktor v 6tt podával obrázek z ultrazvuku, domu jsem jela s pusou v křeči tím štastným úsměvem, který nešel sundat.

Hned jsem věděla, že to bude kluk, taky jsem si to už jako malá holka přála. Mít první dítě v 18ti , chlapečka a pak holčičku. Na UTZ nevím proč, až do porodu mi říkali, že je to 100% holka. Tak jsem jim věřila, nakoupila hafo letních parádních šatiček, růžových overálků, bodýček a babi napletla holčičí krásné svetříky. 

2.7.2000 mi v noci ve 23h rupla voda, do termínu bylo ještě pár týdnů, tak jsme byli oba vyplašený, a hned jsme jeli do porodnice. Skoro mě poslali domu, že jsem zavřená a nic se neděje, a že mám plodovky dost. Jen co jsem se zvedala ze židle, že teda asi pujdeme ještě domu, přišla moje úpolně první porodní kontrakce v životě. "Fuj! Ty kráso! Co to je? Já se snad otrávila jídlem nebo co?! " Za pár vteřin to přešlo, a dr. na mě koukal jak na zjevení 😀 "Jo, to nebude jídlem, začínáte rodit, tak si zase sedněte." 

Já byla vykulená, že co to jako má být.. porod jako bolí? Proč by to mělo sakra bolet? Přivést na svět dítě, by nemělo bolet ne? I máma mi říkala, že to nebolí, a že v televizi jsou to prostě herečky! Já se přesně do půlnoci 3.7.2000 nebála porodu! ...a ted se bojim! Bojim se bolesti, špatně bolest zvládám. Ty kontrakce do břicha byly celkem ok... ale ty křížový! Proč mě musí bolet i v kříži? To nedam! "Jak dlouho prosím vás trvá porod?" ...nechápavý pohled PA .." u prvorodičky 8h nebo taky 3 dny." ...Cože? Nene... to nemůže myslet vážně..tu ženskou už ted nemam rádá! At ke mě ani nechodí! 

Do 8h rána jsme byla v kontrakcích, byly i po 1minutě a 1 dlouhé, silné fakt dost. Prohlédl mě doktor, a řekl mi, že jsem histerka, že jsem otevřená na 2 prsty, a vyvádím jak o život. Vůbec jsem nevěděla, co to znamená, být otevřená na dva prsty, ale svitla mi naděje, že se asi pomalu něco děje. Za chvilku se ten samý doktor podíval do mé zprávy, na monitor a znovu na mě. "To jste opravdu celou noc v takových kontrakcích? " ... ":-/  jo, jsem, a už by to mohlo skončit." Následoval UTZ , kontrola moči, napíchli mi kanilu, monitor, a pustili do mě oxytocin, a vložili i tabletku. V 9h nález stejný, tak oxytocin přidali na rychlosti kapání. Přísahám, že jsem těmi bolestmi, hlavně v kříži a unavená, nevyspalá, hladová a žíznivá, viděla všechny svatý. Nadávala jsem, nemohla jsem stát, sedět natož ležet s těmi pásy přes břicho. V 10h hurá! otevřená na 4 prsty, prý už se to rozjíždí, no konečně! Hlavně at už je ta malá venku! At se na ní můžu podívat, pohladit, pochovat. Hrozně jsem se na ní těšila, ikdyž jsem pro ní prostě neměla jméno, protože jsem počítala intuitivně s klukem, ale věřila UTZ. Možná to bude Růženka, doma má vše růžové 😀 

v 11h pořád otevřená na 4? achjo! Protrhli mi plodový obal.. vylítl ze mě proud vody, a kontrakce nikde. Úleva... po 10min pronesl dr. jen dlouhé "hmmm.... " a nějaká PA to se mi nelíbí, a už mám taky hlad, tak snad bude to mrně do oběda venku.

Byla jsem na porodní koze, dr seděl podemnou, a každých pár minut do mne sáhl a otvíral mě násilím. Miminku slábly odezvy. Kontrakce se prostě už neukázaly, a jinak to asi nešlo. PA mi dráždila břicho, aby se kontrakce rozjely.

11:45h ... sláva, bříško tvrdne, ale kontrakce je slabá, nenutí mě to tlačit. Dr se na mě podíval, otevřená jste dost, až přijde kontrakce, tlačte! Mě to ale fakt tlačit nenutí. Ježiš jak mám tlačit, to nejde! Tlačila jsem ze všech sil, jak o život, myslela jsem, že mi praskne žíla v hlavě! Bolelo to, myslela jsem, že se mi snad rozlítne pánev. "Já už nechci další dítě!"

Ve 12:05 h, konečně! Nemohla jsem pomalu uvěřit, že jsem to zvládla. Natáhla jsem ruce pro své dítko, ale odnesli ho... snad ho brzy přinesou... Dr šel na oběd, zašívala mě doktorka a pronesla: " No, to bylo caviku a takovýho krásnýho chlapa máte!" Chvíli jsem přemýšlela, proč mluví o mym chlapovi, a proč mi hned po porodu říká, že je krásnej? Nějak jsem to nechápala. Dvě hodiny jsem zůstala ležet na sále, pak mě odvezli na pokoj, a dítko mi přinesli v 15h v modré zavinovačce, modré kolébce na kolečkách, a modrým páskem na ručce. "Tak tady máte tu Růženku... ale něco jí narostlo " 😀 " Ty vole! To je kluk? Jak to může být kluk? Na utz celé těhotenství byla holka! A doma i tady mam vše holčičí!" To snad ne... co když mi to dítě vyměnili? Jsem ho vlastně ani neviděla hned po porodu, protože ho museli křísit. Marně hledám podobu... černý to je, černý vlásky, a nák moc chlupatý ne? No... doufám, že je fakt moje. Když jsem si ten maličký uzlík 2,8kg a 48cm přitulila k tělu, a políbila na vlásky, dostala jsem jistotu, že to moje dítě bude... tak krásně voněl! 

.