Už jako puberťačka jsem věděla, že chci mít děti. Užívala jsem si, že mám malého bratrance, o kterého se můžu starat a těšila jsem se, že jednou budu mít také malého tvorečka se kterým budu prožívat tyhle chvíle už jako dospělá a soběstačná žena. 

Vždycky jsem byla cílevědomá a plnila si sny. První byl stát se tanečničí. Dětský sen, který se mi v 15letech splnil přijetím na konzervatoř. Nádhera, říkala jsem si. Ale jak všichni víme, ne vždy se sny naplní. Toužila jsem jen po tanci a neměla jsem ani tušení, že svět umělců je komplikovaný, náročný a ostré lokty jsou prostě potřeba. Sen se změnil na noční můru, tanec v povinnost a upřímně jsem nebyla zas tak talentovaná, jak se v souboru na malém městě zdálo. Na konzervě to byl prostě boj a já jsem si ve svých 18letech uvědomila, že tohle není cesta pro mě. Odmaturovala jsem a řekla si, že se musím životem protlouct jinak. Zároveň jsem cítila, že mě moji rodiče podporovali celých 18let až dost a je na čase postavit se na vlastní nohy.

Práce jsem se nikdy nebála. A tak když přišla nabídka brigády v uznávaném vydavatelství časopisů šla jsem do toho po hlavě. Divný co? Úplně jinej svět... ale mě se líbil. Po 2 měsích na recepci, jsem dostala nabídku na plný úvazek jako asistentka šéfredaktora - tak jsem to vzala. Bylo to krušný, ale bylo mi 18 a dalo mi to hodně "do života" - myslím, že mi konečně narostly i ty lokty 🙂 Práce to byla naučná ale stereotypní a protože jsem se chtěla učit a zdokonalovat dál, pustila jsem po roce tohle vyhřátý místečko se snovym platem ( pro mě v 18 to byl fakt snovej plat ) a šla jsem zkusit štěstí zase jinam. 

Vzhledem k tomu, že jsem pořád milovala pohyb a hudbu, hledala jsem něco, kde bych se nejen něco naučila, ale zároveň by mě to bavilo. A tak jsem začala pracovat v rádiu. Post obchodního zástupce byl peklo! Ale bojovala jsem a myslim, že mě to do života zase  posílilo víc než hodně. Po x letech v rádiu jsem se vypracovala a v 25letech jsem se stala Obchodní ředitelkou a poté Ředitelkou této rádiové stanice. Celkem jsem tu strávila 10let života. Dospěla, vybudovala značku, poznala stovky zajimavých lidí a chodila do práce s úsměvem - byli jsme rodina a prožili jsme krásný roky. Díky za ně!

S pracovním životem se samozřejmě budoval i ten osobní. Jako většina holek jsem měla krásný vztahy, ale i komplikovaný vztahy. Nicméně jsem měla štěstí a ve 22letech jsem si našla životního partnera ( nebo on našel mě 🙂)) ) . 

Společně jsem rostli v kariérách, budovali hnízdo a po 5 letech vztahu jsem se rozhodli, že bychom spolu chtěli mít dítě.