Klidné místo pro malého člověka: Co se u nás změnilo, když jsme dceři vytvořili její vlastní koutek

Každá máma malého dítěte to zná – doma je neustále nějaký pohyb, otázky, drobné karamboly i radosti. A když přijde čas na kreslení, skládání puzzle nebo první pokusy s písmenky, často se to děje mezi vařením, hračkami na zemi a voláním: „Mamííí!“

U nás to nebylo jiné.

Pořád v pohybu, ale bez kotvy

Moje čtyřletá dcera si od malička ráda maluje. Jenže jakmile si začala hrát u jídelního stolu nebo v obýváku, vydrželo jí to jen chvilku. Buď ji něco vyrušilo, nebo ji to zkrátka přestalo bavit. Když jsme se nad tím s manželem zamysleli, došlo nám, že to není o ní – ale o prostředí. Neměla své místo, kam by si mohla sednout jen tak pro sebe.

Jeden stoleček, jedna židle – a najednou změna

Koupili jsme malý stolek a židli, kterou jsme přizpůsobili její velikosti. Nic velkého. Ale udělali jsme z toho takové její malé území – dala si tam pastelky, oblíbeného plyšáka a lampičku. A já jsem k tomu přidala jeden tichý rituál: když si tam sedne, nic jí do toho nemluvím.

Najednou si u toho vydrží sedět dlouho. Sama si vezme blok, začíná si „psát“ písmenka, jindy jen tak čmárá. Někdy tam i jen sedí a vybarvuje mandaly. A hlavně – je klidná.

Co mi to dalo jako mámě

Uvědomila jsem si, že dítě vlastně potřebuje totéž, co my dospělí – prostor, kde ho nikdo neruší a kde ví, že je v bezpečí. Nejen fyzicky, ale i psychicky. Že to je jeho. A že tam může zkoušet, přemýšlet nebo klidně jen mlčet.

Nemusí to být velký pokojíček ani nákladné vybavení. Nám pomohl obyčejný koutek – malý stoleček u okna a pohodlná, stabilní rostoucí židle, kde se jí pohodlně sedí na tvarovaném sedáku a může se nožkama opřít o podnožku.

Malá změna, velký klid

Od té doby jsou u nás odpoledne o něco tišší. A i když to trvá třeba jen dvacet minut denně, vidím na dceři, jak jí to dělá dobře. A i mně – protože vím, že jsem jí nepořídila jen nábytek, ale že jsem jí dala kousek klidu. Který se dnes tolik hodí.