Neni mi smutno a nedeje se mi nic smutneho v zivote , ale dnes jsem narazila na pekny text , ktery mozna neznate a treba se nekomu muze zalibit : ❤️

Smutek je jako třpytky.
Na začátku jsou všude.
Na tvých rukou, ve tvých vlasech,
rozptýlené v každém koutě tvého života.
Snažíš se uklidit,
znovu si vytvořit pocit pořádku.

Na chvíli to vypadá,
že ses přizpůsobil/a.
Ale pak, jednoho dne,
posuneš pohovku nebo otevřeš zásuvku –
a jsou tu znovu.

Drobné zablesknutí,
které zachytí světlo
a připomene ti to, co jsi ztratil/a.

Nezmizí úplně.
Usadí se v tobě,
ztiší se, přestane být tak zahlcující.
Člověk se učí s tím žít,
jemně to nést s sebou.

A po letech,
když najdeš kousek těch třpytek
schovaný za policí,
možná se usměješ –
protože ti připomenou lásku,
spojení,
někoho, kdo byl tak důležitý.

Jednoho dne ti něco padne do oka –
fotografie, oblíbená píseň, známá vůně –
a místo bolesti ucítíš teplo.

To je tichá pravda o smutku:
zůstává s tebou,
ale proměňuje se.
Stává se součástí tvého příběhu,
jemnou ozvěnou lásky,
která tě nikdy doopravdy neopustila. ✨🤍