Adélka je tady! Aneb náš super rychlý porod. 🙂

Bylo 23.5.2016, pondělí, krásný den plný sluníčka a mě čekala kontrola v porodnici - a ještě přímo u pana primáře.. Adélce se totiž pořád ven nechtělo, a tak už jsem si šla, po dvoutýdenním přenášení, domluvit porod vyvoláním. 

Hned po příchodu mi natočili monitor ( žádné změny, mini kontrakce, ale nic extra velkého ), pak pan primář změřil tlak, puls, udělal ultrazvuk i vnitřní vyšetření pohmatem a jen konstatoval, že hlavička sice naléhá, ale prý se nic nechystá, a tak že se mám tedy ve středu 25.5.2016 dostavit znovu k němu, a porod bychom vyvolali.. 

Bylo mi z toho do breku. Bála jsem se, a plakala a plakala.. A pomaličku už se s tím vyvoláním fakt smiřovala. Odpoledne jsme si ještě zašli s manželem a synem na procházku, dali malé černé pivko na minigolfu, pizzu a šli domů - já tak nějak víc uklidněná.

Večer jsem okoupala Adámka, a hned jsem si s ním šla dříve lehnout - všechno to zaspat, radši.

Ve 2:30 ráno mě vzbudilo nutkání na záchod - zase to noční čůrání, nic nového.. 😀

Ve 3:00 mě nějak píchlo v podbříšku, takže zase návštěva WC a totální vyprázdění snad všeho ( kromě Adélky samozřejmě! 😀 ) ze mě - to asi to černé pivo a pizza, říkala jsem si.. a šla si zase spokojeně lehnout..

Ve 3:15 opět píchnutí a menší tlak ( opravdu mini tlak, ani nepíšu bolest, prostě tlak.. ), tak budím manžela, potichu, ať nevzbudíme syna.. Manžel ovšem hned vystartoval, začal se oblékat, a že jedeme, a hned! Tak volám mému taťkovi, ať přijede pohlídat Adámka..

Dala jsem si sprchu, oblékla se, namalovala, učesala, tašku do porodnice jsem si s sebou nebrala, protože se zcela určitě jedná jen o planý poplach a pojedeme zpátky domů.. 

Ve 4:00 už sedíme v nemocnici a čekáme. Já už cítila tlaky větší, a častější, ale pořád fakt jako při průjmu, či nějaké střevní chřipce.. Mladá paní doktorka mě přivítala, a prý ať si hned lehnu, že mě prohlédne. Hned mě vylekal její výraz, jen co mě prohmatala : "Paní, ale vy už rodíte!" Aha..

Ve 4:15 příjem, natočení monitoru ( rychlé natočení monitoru 😀 ), sepsání papírů, a jelo se na sál. Chudák muž byl poslán domů pro moji tašku do porodnice.. 

A pak to KONEČNĚ začlo. Bolesti větší, stupňovaly se, ale daly se přežít.. Nestihli na sále už vůbec nic, ani epidurál, nic.. Vše jsem zvládla bez nástřihu, bez šití a bez muže - v 6:55 vykoukla Adélka na svět a já se stala dvojnásobnou maminkou! Prý, že bych mohla rodit na zakázku, ha ha.. 

Bylo to super, krásné a dlouho na náš druhý, super rychlý porod, budu vzpomínat, možná i z toho důvodu, že si nakonec vybrala sama datum 24.5., a tím potěšila svou babičku, která má v ten den jmeniny.. 

Adélka je zdravá, krásná, a hlavně - Adámek se konečně dočkal své sestřičky. 🙂