Pětiletý syn je nadšenec do knih. Tedy encyklopedií, pohádkové příběhy ho moc neberou. Zato deskové hry, oujé! Za poslední tři měsíce jich doma přibylo sedm, a to nepočítám dospělácké deskovky, které s námi většinou hraje taky. Na šesté narozeniny jsem měla v plánu pořídit hru Wrr!, takže mi testování s Koníkem padlo pěkně do noty. Asi jsem Vendelína ve výběrovém řízení dostatečně vychválila, protože nás opravdu vybrali a my se začali těšit na novou hru.

V den, kdy přišel balíček (teda vlastně pořádný balík), jsme doma nikdo neměli kloudnou náladu. Synek měl první den horeček z neštovic a roční dcerka pro změnu první den reakcí na očkovací vakcínu. Ideální kombinace pro krásný den, že ano. Když mi odpoledne pán v bílé dodávce předával velkou krabici, netušila jsem, že nám vlastně zachránil den...

Testovací propriety přišly v úžasném balení - ve stejné krabici, v jaké byl v knížce o medvědu Wrr! chudák hlavní hrdina zavřený a do které ho chtěl poštovní holub zase uvěznit. Přepásání balíku červenými tkaničkami mělo u synátora velký ohlas, dokonce se mu povedly rozvázat bez mé pomoci a to jsem tedy docela koukala.

V balíčku našel plyšového medvídka Wrr! (kterého ihned věnoval mladší sestřičce), krásnou knihu, pexeso, a hlavně - hlavně TU karetní hru!

Únava z neštovic byla tatam, knížku fofrem prolistoval a už jsem slyšela "Mamí, pojď si to zahrát!". A tak jsem musela, místo před spaním a po čtení knížky, hrát v jednu odpoledne. Aspoň jsem si u toho mohla vypít kafe (ale to jsem ještě netušila, že první hra vydá na kávy tři).

Tak jsme to tedy rozbalili.