součástí naší cesty po ztrátě miminka může být i ⚜️závist⚜️

Jak se s ní vyrovnat? Posdílím s vámi, co funguje mně.

Když vidím čtyřčlennou rodinku se starší holčičkou a mladším chlapečkem, píchne mě někdy u srdce. Že takhle mohla naše rodina vypadat taky. Nebo když někdo oznamuje narození druhého potomka se slovy "konečně jsme kompletní". Jsou to nepříjemné pocity, které si nechávám pro sebe a nedávám je najevo. Ale jsem si jistá, že podobné občas cítíte i vy...

Dostanu-li se do takové situace, zamýšlím se nad tím, co přesně mi na tom vadí. Proč se takhle cítím? Je něco, co můžu ovlivnit nebo změnit? Dokážu jim to štěstí přát?

Jsem k sobě laskavá a dovolím si svoje pocity prožít. Připomíná mi to mou ztrátu a je v pořádku, že mě to mrzí. Pak si ale řeknu, co mi to přinese, když budu v této emoci zůstávat. Mám totiž možnost se rozhodnout a nechat ji odejít. Proč si ztěžovat i tak nelehkou cestu a setrvávat v negativních emocích déle, než je potřeba?

A tak se postupně učím přát ostatním jejich štěstí. Oni zase mohou mít jiné starosti, které na první pohled nejsou vidět... ⚜️přej a bude ti přáno⚜️

Jak se vypořádáváte se závistí vy? Taky k vám občas chodí? Jste už na své cestě tak daleko, abyste dokázaly závist nechat odejít?