Napsané jako rozhovor pro Nedoklubko 

Vincent (32 + 1, 1 670 gramů) vydržel 16 týdnů bez plodové vody

Na začátku těhotenství nic nenasvědčovalo tomu, že by se mohlo něco pokazit. Pavla se se svým manželem těšila na své třetí dítko. Její dva synové, kterým je 2 a 6 let, se nemohli dočkat brášky… Vše ale nakonec bylo úplně jinak. Přečtěte si příběh o tom, že zázraky se někdy skutečně dějí.

V 16. týdnu vytouženého těhotenství přišel na prohlídce u lékaře šok – zdálo se, že je miminko bez plodové vody! Pavla byla odeslána do nemocnice, kde se obavy potvrdily. Miminko bylo skutečně bez plodové vody. Prošla sérií vyšetření, byla jí provedena amniocentéza a následně i doplněna plodová voda… Zvláštní je, že žádný ze série testů nic neprokázal a navíc lékaři nevěděli, kam plodová voda mizí – protože její odtékání se nepotvrdilo. Ve 22. týdnu lékaři Pavle doporučili těhotenství ukončit. Rizika pro plod byla velmi vysoká.Pavla vypráví: „Poprvé jsem si poslechla, co to je hypoplazie plic. V našem případě byla 40% šance, že ji malý bude mít. V těch 40 %, kam moje miminko patřilo, zemře 90 % dětí po porodu. Nezvládnou sami dýchat. Navíc mi lékaři sdělili, že hrozí i další komplikace. Víc se s námi nebavili.“ Pavla s manželem se na třetí miminko moc těšili, chtěli jej – a tak se ho nehodlali tak snadno vzdát. Proto z nemocnice odešli domů, velmi nešťastni s tím, že si musí takovýto krok dobře rozmyslet. Pavla v zoufalství napsala do facebookové skupiny rodičů předčasně narozených dětí svůj příběh a prosila o radu, hledala někoho, kdo si prošel něčím podobným. Několik maminek se stejnou zkušeností – ať již s koncem dobrým, či špatným, se našlo. Pavle byl doporučen pan doktor Koucký od pražského Apolináře. „Napsala jsem panu doktorovi Kouckému e-mail a přidala lékařské zprávy. Odepsal ještě ten den a druhý den jsem byla hospitalizována u Apolináře. I on nás důrazně upozornil na všechna rizika, která už jsme znali, ale řekl nám, že pokud do toho půjdeme, určitě se nám budou místní lékaři snažit pomoci a za malého bojovat.“ Pavla chodila dvakrát týdně na ultrazvuk a miminko bylo bedlivě sledováno. Pavla k tomu dodává: „U Apolináře byli všichni velmi milí, nemohu si vůbec na nic stěžovat.“

Ve 29. týdnu těhotenství Pavle, která si pomalu dovolila věřit v možný dobrý konec, začala odtékat plodová voda. Při prvním zakrvácení jí byly podány kortikosteroidy na dozrání plic miminka. Vincent se nakonec narodil po neuvěřitelných 77 dnech hospitalizace na rizikovém těhotenství – ve 32 + 1 týdnu těhotenství s porodní váhou 1 670 gramů. Pavla rodila císařem ve spinální anestezii. Pan doktor, který stál Pavle během operace za hlavou jí vysvětloval, co se děje a snažil se jí uklidnit, že miminkům může někdy trvat i minutu, než začnou plakat. Pavla vypráví: „Strašně moc jsem se bála, připravovala jsem se na nejhorší. Na odchod miminka se nepřipravíte, ale já jsem se snažila být připravená. Moc jsem se bála, že se s malým budu muset hned po porodu navždy rozloučit. Když jej z mého břicha vyndali, uslyšela jsem ten nejkrásnější brek v životě. Brečel! Tak krásně brečel na celé kolo! Až pak jsem si dovolila plakat i já… štěstím.“ Se slzami v očích dodává: „Přes slzy jsem na syna, kterého mi sestřička ukazovala, ani neviděla.“Malý Vincent po porodu zvládal sám dýchat a žádné velké komplikace nenastaly. Již týden po jeho příchodu na svět tedy mohli šťastnou maminku i se synem převézt blíže domovu.

Vincent nyní váží 2 160 gramů a pilně s maminkou nacvičují kojení. Pavla říká: „Moc mu to ještě nejde. Vypije si půlku dávky a usne. Hodně ho to unavuje. Nechce se mi ale zatím dávat lahvičku a tak to stále zkoušíme.“Chlapeček je zatím dokrmován sondičkou. Pavla má slíbenou propustku na Vánoce. Nemůže se dočkat, až bude doma u vánočního stromečku se svými třemi syny. Těší se, až svůj předvánoční zázrak přinese domů a položí jej do domácí postýlky a budou všichni, celá rodina, spolu. Doma. Na závěr svého vyprávění Pavla dodává: „Ráda bych ještě zmínila manžela, bez kterého by tohle ani nešlo. Sám se zvládl a zvládá starat o naše dva starší syny a domácnost, k tomu stále chodit do práce. Byl mi velkou oporou a naše manželství si prošlo další zkouškou, která nás ještě více sblížila. Teď už zvládneme opravdu vše.“ Nedoklubko zůstane s Pavlou v kontaktu a těší se na setkání s Vincentem. Celé rodině přejeme ty nejkrásnější Vánoce s myšlenkou na to, že zázraky se – díky zdravotnickému personálu – dějí!