Názory - ne názory na MK

Začnu trochu s oklikou, ale doufám, že se dostanu k té správně popsané situaci a následně pointě, proč tento článek píši 🙂 .

     Nikdy jsem nebyla velký specialista na vymoženosti dnešní doby - zejména co se týče smartphonů a veškerých ultranotesů a nevím co ještě. Svůj první mobil jsem si pořídila ve svých 21 letech a notes před pár lety. Do té doby jsem si jako typycký ,,technický neandrtálec,, při slově notes - představovala, že dotyčná osoba mluví o bločku, do kterého si zapisuje své poznámky 🙂. Postupně jsem byla zasvěcena do tajů IT i z důvodu zaměstnání, kde se člověk setkává s počítačem den co den (záleží však také na druhu zaměstnání. Notes - noťas - notebook - laptop, jsem si nakonec pořídila z několika důvodů - přístup k emailu, nezbytnost v dnešní době, přístup k sociálním sítím a sdílet  radosti a starosti svých přátel. 

Čas plyne a já jsem během doby, co vlastním notes, prolezla něpočítaně xxxx stránek o tom nebo onom. Zapojovala jsem se do her a různých akcí a soutěží. Vždy, když jsem přišla z práce, tak jedna z prvních věcí bylo - stisknutí tlačítka ,,on,, na klávesnici od notesu. Stal se ze mne závislák. Přesto jsem se dovedla bavit i mimo virtuální svět a stále jsem na tom byla tak dobře, že jsem dokázala se odpojit od rozjeté hry, ukončila chat s kamarádkou na druhé straně internetových vln 🙂 . Absťáky jsem netrpěla. 

Netrvalo tak dlouho jak jsem se obávala a otěhotněla jsem. V té době jsem se, ale zařekla, že žádný FB ani žádné jiné sociální sítě mne nezajímají. Postupně jsem vše deaktivovala a radovala se, že si budu užívat těhotenství. Celkem se i dařilo. Bohužel net byl stále můj ,,přítel,, . Vyhledávala jsem si informace jak a co se v těhotenství děje a jak se vyvíjí ta malá fazolka co časem bude plod, podobný člověku. Mezitím mi můj čas zpříjemňovaly kamarádky návštěvami a těšily se se mnou. Těhotenství tak nakonec uteklo hodně rychle. 

Došlo k období porodu a šestinedělí a byla jsem z té situace nesvá - zda vše zvládnu, jak to všechno bude. Kamarádky se radovaly z narození naší M., ale přeci jen, ony ještě děti neměly a nebo ještě nemají a naše pouta se na nějaký čas uvolnila. Najednou jsem zjsitila, že potřebuji být nejen matkou, ale potřebuji i někoho s kým si můžu popovídat o stejných věcech nebo o problémech a občas si zanaříkat, jak ten svět je šedivý a chmurný a nic se neděje, tak jak jsem si představovala. Kde však v době, kdy jste 24 hodiny denně u dítěte a každé 2 hodiny máte dítě u prsu a skoro se nenajíte a další již ani nemusím vypisovat - každá toto období máme jinak, mnohdy, ale hodně podobné, takové lidičky najít a vyměnit si s nimi své názory, nápady a vše co kolem dětí souvisí i třeba něco navíc kolem? 

Opět jsem si aktivovala FB profil a opět žádala přátele o přijetí. Dny utíkaly a já jsem dost často narážela na příspěvky Modrého koníka a slovo - přidej se k nám. To spojení - přidej se k nám. Už to ve mne vyvolalo pocit zvědavosti a chtěla jsem jen původně nakouknout a za čas prostě si řeknu, tohle není moje kafe, tohle mi nic neříká a tradá a sbohem a šáteček. Doposud se tak nestalo.

Jedna z věcí mne však stále zaráží. Snažím se vcítit do maminek a ráda si pročtu porodní příběhy, jak se jejich dětem daří nebo i nedaří ☹ . Navíc se MK stále rozrůstá o nové členky a vytváří se nové skupiny . Když mám pocit, že je to skupina, do které bych měla patřit, přidávám se. Někdy jsem tak trochu mrtvý brouk a spíše si pročtu příspěvky a některé komentáře, protože to je právě to co jsem právě také chtěla řešit, ale jiná maminka má stejný problém. Někdy přidávám i sama příspěvky a zde jsou pak možnosti, kdy mohu očekávat názory kladné i záporné, někdy i neutrální. Každá maminka má právo a nárok napsat to co považuje za správné. Bohužel jsou to jen psané příspěvky, není to z očí do očí a ani sebelepší ,,smajlík,, nedokáže upřesnit to, co tím osoba zamýšlela - vše totiž může, i když to zní pozitivně,pro druhého člověka vyznít zcela opačně.  Když jsem se začala aktivně podílet na MK svými příspěvky, také jsem narazila na pár komentářů, kdy jsem si nebya jistá, zda je to myšleno, aby se vyvolal  svár nebo mi bylo dokázáno, že jsem totálně mimo a nemám zde co dělat. Nikdo, žádná z nás takové právo však nemáme a je mi líto, když pak narazím na komentáře, které jsou nekonečné a vzájemně se bojuje o to, kdo má pravdu a proč to ta či ona napsala, proč to komentovala, když to může komentovat jinde. Asi proto, že je to prostě a jednoduše stránka pro maminky, je to taková velká internetová tabule - kde si dáváme fotky svých miláčků, dětí - kde píšeme své příběhy a někdy prostě jen chceme upozornit na něco,aby bylo vidět i pro ostatní, že není jen jedna možnost. 

Shrnu to tedy a nechám to na ostatních jak to cítí. Jedna věc je určitá. Pokud se stále budeme urážet a vzájemně se napadat v komentářích tak se obávám, že Modrý koník takto za chvíli nebude stránka pro maminky, ale jen ,,ring volný,, .

Není jednoduché být rodičem, a když už jimi jsme tak proč si to kazit - každý máme svou povahu, své myšlenky a názory a vše je třeba, ale také brát s nadhledem.

Tato slohová práce je sepsána z důvodu, že se připojuji k příspěvkům svými komentáři a ne vždy jsou asi pochopeny v dobrém. Mohu pak dotčené osoby upozornit, že vše se v životě vrací, taktéž se mi tedy stává, že s každým komentářem se neztotožňuji nebo nechápu, proč je vlastně přidán. Nakonec se však přeci ujistím, že se nejedná o život, nikdo mne nebije a jde jen čistě o názor. A tak se vlastně i omlouvám těm, kterým se některé mé komentáře dotkly nebo neměly vůbec zájem o to, aby jim někdo příspěvek komentoval jinak než si představovaly. Ruku na srdce, ale děvčátka a maminky - Modrý koník je zde pro diskuze a pro všechny. 

Krásný den přeji 🙂