Věřte - nevěřte aneb reinkarnace duší

      Nejsem žádná fanatička do okultních věd. Bylo však období zejména v pubertě, kdy jsem kromě návštěv diskoték a klebetění s kamarádkami o tom, který kluk se nám líbí a jak jsou naši rodiče a učitelé takoví a makoví, jsem přičichla ke kartám a různým věšteckým metodám. Abych nevzbuzovala opovržení nebo hanu v okolí, měla jsem to spíše jako relaxaci, koníčka pro sebe samotnou, abych si ulevila, kdy jsem se cítila jak se říká ,,pod psa" . Musím však říct, že tento koníček mi celkem dlouho vydržel i v době, kdy už jsme měla své první zaměstnání, stále jsem se nemohla zastavit a pročítala nové a nové informace z dostupných knížek, časopisů nebo novin - jak lze si vyvěštit to, po čem jsem toužila - dnes pro mne úsměvná představa - ale v té době jsem měla pocit, že mi ty věštby dávají i naději. ..... Naděje na realizaci mých tužeb a představ o osobním budoucím životě se prohlubovala a prodlužovala a stala se realitou až po dlouhých letech. Ne nadarmo se říká, kdo si počká, ten se dočká a trpělivost růže přináší. Spíše bych to nazvala, že to bylo a je dáno osudem, který každý máme daný. 

Přeskočím tedy mé myšlenky z doby minulé na dobu současnou a vypíši zde, proč vlastně jsem se rozhodla napsat tento článek o reinkarnaci. Ne nebojte se, nebudu zde vyvolávat duchy ani vás zasvěcovat do tajů převtělování. Rozdávat chytré informace o tom, jak staří indiáni věřili na převtělování a věřili, že každá duše se pak po smrti převtělí do některého zvířete atd. atd. Ne, takto odborně. 

Tento článek bych chtěla věnovat těm, kteří ať již v minulosti nebo blízké době přišli o své blízké, známé, kamarády a přátele. Jelikož smutek, který v tu chvíli daný člověk prožije se nedá popsat, ani sebevětší křik a pláč a slzy nevynahradí ztrátu, která nastala. Zda tomu budete věřit nebo ne, je již čistě na vás, ale mne třeba právě to co níže popíši mi hodně pomohlo vyrovnat se se ztrátou lidí mne blízkých, kteří odešli z tohto světa a ač nejsem člověk, který je křesťansky založená, věřím, že kolem nás jsou věci, které nemáme možnost ovlivnit a energie, které jsou silnější než mi sami a bohužel ač tělo a duše tvoří nás jako člověka, smrtelného - po fázi, kdy dojde opuštění duše od fyzické hmoty - ta je nesmrtelná.  ......Pro ty, kteří těmto věcem zcela nevěří a jsou založeni zcela pragmaticky a pro ně znamená, že po smrti již nic neexistuje a je prostě konec - nechť mi odpustí, ale další řádky nečtou. 

         Nyní tedy se dostávám k jádru věci. V úvodu jsem psala, že mým koníčkem bylo  v období puberty počínaje, věštění a zájem o různé metody tohoto druhu zábavy. Když můj život nabral v posledních letech zcela jiný směr a nyní můj směr určuje naše dcera 🙂 ♥, vzpomněla jsem si na jednu z přednášek, které jsem mohla se účastnit. Byla to právě přednáška na téma - reinkarnace. Bohužel je to několik let zpět, tudíž si nepamatuji jméno přednášející. Šla jsem na ni spíše ze zvědavosti a skeptická, jelikož jsem se obávala, že  přednášející bude jednou z těch, která bude krásně ,,vymývat mozek,, svými  vizemi a radami. Ve skutečnosti je jednalo o milou a celkem i sympatickou starší paní a 45 minut jejího přednášení nakonec bylo příjemných a nelitovala jsem ztráveného času v její společnosti. Musím říci, že i návštěvnost byla hodně velká - i když se jednalo o menší místnost, oproti jiným přednášejícím, bylo narváno - posluchači dokonce stáli i okolo, což u jiných přednášek jsem neviděla. Také však je potřeba říci, že každá přednáška, které jsem se ten den zúčastnila, byla i v jiných odvětvích. Tato však předčila vše ....

Jedna z věcí, která mne také vlastně donutila zasednout a napsat tyto řádky, je i to, že každým dnem slyšíme z médií nebo se dočteme o smrti jedince nebo skupině lidí nebo se bohužel staneme nejbližšími pozůstalými. V tu chvíli je tak zvláštně, tak úzko a asi jako většina z nás si pak klade otázky - proč se to stalo, proč se to muselo stát, proč tak brzy a proč právě on, ona, ono ? ☹ . Bohužel na tyto otázky nikdo neumí říct 100% odpovědi. Jediné co člověk může říci, je to osud, mělo to tak být - i když nám se to nelíbí a máme zlost na celý svět a na vše, co právě v tu chvíli pokládáme za malicherné a zbytečné. Je to zcela přirozené a je to vlastně reakce na daný stres. Je zcela dobré se vyventilovat, říci na plno co nás tíží - nejen našemu tělu, ale i duši to pomůže. Ač slova útěchy nemusí vždy být to co v nás vyvolá pocit, že všichni s námi soucítí, tak je to zase reakce okolí jak vlastně reagovat na to, že vy se cítíte špatně a celý svět se vám zhroutil jako hromádka karet a okolí vám může pomoci - fyzickou oporou, materiálně nebo i psychicky, kdy stojí při vás, i když máte chuť všechny proklít a chcete mnohdy i svůj život ukončit. 

Opět se tedy vrátím k té přednášce .....paní vyprávěla svůj osobní příběh, jak se dostala k tomu, že vidí to co bylo v minulosti. Kým jste byli v minulosti a případně doporučí co a jak dále. Je to však sama o sobě vlastní kapitola. Chci se dostat k tomu, co by mohlo pomoci právě těm, kteří ať již zůstali sami (cítí se tak, protože se od nich odvrátila rodina) nebo zasáhla do vašeho života smrt blízkého člověka, že je to vlastně takové mé slohové vypsání, které se mnohdy stroze, vyjádří - ,,upřímnou soustrast" . A k tomu dodala malou naději ..... Ať věříte nebo ne ....naše duše se převtěluje. A zde se dozvíte jak jsem měla možnost slyšet na vlastní uši :  ,, To, že žijeme každý v nějaké době a že ač jsme cizí lidé a vzájemně se neznáme, setkáme-li se při jakékoliv příležitosti nebo příhodě, znamená, že nás něco poutá. Ano je to minulost, náš minulý život a naše duše. Všichni jak tady teď a tady žijeme jsme spolu žili před 1000 lety. Není vyloučeno, že se naše duše znaly a teď v tomto životě se neznáme, ale můžeme být nějak spjati a zda to tak je nebo má být se prokáže v průběhu celého života. Pokud k některé blízké osobě pociťujete, že již si spolu nemáte co říct, že vaše vztahy se ochlazují a táhne vás to třeba i někam jinam, znamená to, že již vaše ,,duše,, splnila úkol, který k dané osobě nebo osobám splnil a to, že potřebujete jít jinam, je prostě tak dáno - musíte splnit další poslání. Tak stejně pokud ve svém životě vaše duše splnila to proč měla být na tomto světě, odchází pryč. Každá duše si pak přináší do dalšího života, to co případně v minulém životě neuměla vyřešit nebo nepochopila svou podstatu bytí na tomto světě. .....Bylo to hodně zajímavé slyšet tyto věty, ale tohle není konec. ......Paní přednášející nám sdělila, jak při sezeních s klientem vidí jeho předchozí život a mnohdy tak pak zjistí, kde člověk může některý svůj vleklý problém vyřešit, zejména co se týče osobních vztahů, problémů s početím dítěte, depresivní stavy atd atd. Dokonce nám nastínila i jeden příběh: ,, Obrátila se na ni paní s žádostí o vyřešení jejího problému s tím, že by chtěla děti, ale nedaří se to, i když je chce, má strach je mít. Po několika sezeníh se stala zajímavá věc, paní která nemohla mít děti z důvodu psychického bloku se pak časem stala 2 násobná maminka a to díky tomu, že se odstranil strach vzniklý z minulého života. Překvapující však pro obě bylo to, že duše paní byla mladá - zemřela v období války a viděla jak umírají děti v koncentráku . S tímto umřela také a její duše si to přinesla do nového života. Zajímavé bylo to, že vlastně ta duše byla tak mladá, jelikož do té doby, paní přednášející viděla jen převtělení a duše ,,staré,, tedy těch 1000 let, které naplní svůj úděl a poté vyčkávají na své ,,mléčné dráze,, až mohou opět přijít na tento svět. Hodně poutavý příběh.........Nejvíce nás pobavilo, ale i vlastně vyvedlo z omylu, že lidská duše se nemůže převtělit do zvířecího těla, tak jak v tomto duchu žili nebo žijí staří indiáni. Prostě lidská duše je ojedinělá a je postavena na jiné úrovni než zvíře. Takže pro ty, kteří se v příštím životě chtěli narodit jako kůň, želva, pes nebo kočka - máte bohužel smůlu. Jedna z dalších věcí, která mne zaujala je i to jak nás může ovlivnit i porod - lidé, kteří trpí třeba fóbií z úzkých prostor,  se během porodu - dusily, uvízly v porodních cestách a mozek prostě si uchoval tuto informaci a v dané situaci vyvolává pocity jako ty, které jste zažily při porodu. Toto lze při sezení s paní přednášející taktéž upravit. To je však opět další kapitola a vrátím se k tématu duší. Další nemilá informace pro ty, kteří se teď možná ptají. A setkáme se tedy někdy se svými blízkými na o,,onom světě,, ? Na toto se dostává odpověď - možná ano, ale spíše ne ☹ .  Je to dáno tím, že jako duše žijete v jiné dimenzi a duše se nepoutá se vzpomínkami, které vzniknou během života na zemi . Není to tedy potěšující, ale když se lidská duše znova objeví na tomto světě za 1000 let, kdy duše i když je stará, tak začíná od znova s nepopsaným listem svého fyzického života, nepmatuje si, co bylo, kromě osudu nebo karmy, kterou musí vyřešit.  Až, když duše splní vše co po ní bylo žádáno a jak měla vepsáno, již se zpět do fyzické formy nevtěluje. Do té doby se stále vrací a vrací ..... Pro ty duše, ale které se rozhodnout odejít v dobu, kdy vlastně nemají ještě čas odejít - týká se to sebevražd - pak tyto duše nejsou mezi ostatními, ale bloudí v temnotě a čekají až zase budou mít možnost přejít do fyzické hmoty, ale bohužel opět dojde k tomu, že svůj osud zpečetí vlastní rukou a vlastním rozhodnutím odejít z tohoto světa i v dalších životech.  Velmi smutné. Stejně tak miminka, která se narodí mrtvá nebo děti umírají velmi brzy, tak to tak je dáno - jsou to mladé dušičky, které mají za úkol vyplnit náš život chvílemi pocitu štěstí a radosti a poté dojde k neštěstí a vás zahltí pocit hlubokého žalu, který nelze nikdy ničím vymýtit, protože mozek to prostě nedovolí - má to své opodstatnění, ač bolestivé. 

Musím se svěřit, že celá přednáška na mne zanechala takový pozitivní a optimistický dojem. Tak jak jsem očekávala určité výmývání mozku, to se nekonalo. Jakožto člověk, který občas padne do melancholie a je spíše hloubavý a více se zabývá svým vnitřím ,, Já,,, byla jsem ráda, že jsem se těch 45 minut povídání o reinkarnaci zúčastnila. Dokonce mi to pomohlo srovnat se s minulostí i s tím, co se v mém životě odehrálo, přijala jsem to, proč s některými lidmi se vlastně již nevídám a proč vlastně se to tak muselo stát a má duše mne dovede do zdárného konce, až ten den nastane. 

    Pokud jste dočetli až na tyto řádky, tak vám děkuji za váš strávený čas a snad vás trochu některé věci i potěšily. Každý samozřejmě máme své vlastní názory a každý jsme jinak založení v myšlení některých věcí.  Je to tedy článek o tom, jak lze na tu ,,nejsmutnější událost,, která v životě člověka nás potká, pohlédnout i z jiné stránky 🙂 .

Přeji všem, abychom zažívali co nejméně strastí a bolestí a když už nás tento život třeba trápí, ten příští nám dá třeba možnost mít o něco lepší. 

Zdar lepším zítřkům. S pozdravem vaše @zanuli