Jsem už "velká holka", hned tak něco mě nevyvede z míry a už jsem se naučila poslouchat svoji intuici víc, než "rady moudrých a starších"..
Tenhle dokument mě ale dostal, rozhodil, rozplakal..
Je to snímek z roku 1963, kdy možná nebyli na světě ještě rodiče mnohých z vás, ale je tak nadčasový, až to bolí..
Nutí mě se znovu a znovu zamýšlet, co je "normální" a jak moc každá věc, kterou činíme ovlivňuje ty které milujeme, naše děti..
Až mi příště někdo řekne "když jsem byl malý, bylo to TAK a TAK a taky jsem to přežil a jsem OK", pošlu mu odkaz na tenhle dokument...
A vy si zkuste najít 45 minut času a podívat se.. I když mi film několikrát skoro vyrval srdce a hrdlo jsem měla stažené skoro celou dobu, jsem vděčná, že jsem ho viděla..
Hezký den, vám všem...
https://gloria.tv/media/WPc2mW9hP4G
Já to viděla už dlouho a to ouzko si pamatuju i ty slzy v očích. Na tehdejší dobu myslím to bylo neskutečně kontroverzní téma a profesoru Matějčekovi velké díky.
Nicméně je pravda, že ono i celkově se moc nedává srovnávat, tehdy byly jiné podmínky, jiný pohled na svět ... kdoví co bude za dokumenty za 40let o nás.
A prý pořád takové "týdenní" jesle existují, soukromé velmi drahé, ale opravdu plné tu v ČR. :(
hmmmm na tohle není co říct....hruza....
Na film se zkusím povídat, i když už teď je mi ouzko, když předesíláš, že je to síla... Řeči typu "taky jsem to přežil" nesnáším, zrovna tuhle jsem se rozčilovala - co to vlastně znamená?? Jenom to, že tě TO nezabilo... Takže opravdu "bezva" a "nosný" názor pro výchovu.