Ve dnech, které nejsou úplně nejlepší (hlavně když malá řve z plných sil a já si říkám, jestli ji neobsadit někam do hororu) a já se musím přesvědčit, že to za chvili skončí a při uklidňování (malé, ne sebe) si v hlavě projíždím momenty, které za to všechno stojí.

1. Když jednoho z nás s manželem uvidí a směje se.

2. Když se zalýká smíchem ze spaní až ji to vzbudí.

3. Když se zalýká smíchem a tečka.

4. Když se na mně zbožně dívá (ne na moje prsa, ale skutečně na mně).

5. Když ji odříkávám básničku o Budulínkovi (kterou jsem v dětství zbožňovala), "zpívám" a ona to úplně hltá.