Pocity
Jdu si jenom vylít srdíčko 😢
Už dost let jsem s dětma sama. Není to mé rozhodnutí, prostě ještě nepřišel ten pravý. Teď se toho spoustu děje a já už konečně chci být žena, křehká, která se potřebuje o někoho opřít, potřebuje strašně moc obejmout. Jedno z mých dětí mi řeklo, že jsem tvrdá a nemám city, ale tak to není, jen se prostě nemůžu hroutit, protože se starám o všechno. Jsem máma i táta na plný úvazek.
Už tolik let jsem nebrečela a teď jsem si to dovolila...
Prožívat emoce není trestné, není to ani známkou slabosti, je to normální, lidské. Je to úžasné, že jsi si dovolila brečet.
Moc Vám děkuji holky. Opravdu je toho na mě moc. Já vím, že mi chlap (vztah) nepomůže, že na sobě musím pracovat. Ale poslední dobou je mi opravdu teskno....
Znám to opravdu a nejvíc mi pomohlo dělat a vidět se s někým, s kým a co mi dělalo dobre.. i do ted mám někdy takové období, ale nic netrvá vecne ❤️
Hlavně tu práci na sobě neber tak nějak tragicky a že jsi teď špatná, ber to jako zkušenost, možnost objevování, poznávání, kdo skutečně jsi. Za mě by ta práce na sobě měla být prováděna s láskou a ne s pocitem, že se musím potrestat, protože doteď jsem to dělala blbě.
Pokud jsi potlačila svoji ženskost a křehkost, protože musíš fungovat, najdi si situace, kde si můžeš dovolit být sama sebou, zranitelná, emotivní, co potřebuješ a dovol si to prožít§ Já si svým způsobem nemyslím, že musíš být křehká, ženy jsou ohromně silné a přesto ženské.
Já jsem také nemohla dlouho najít toho pravého, ale pak jsem zjistila, že pokud chci najít chlapa, tak musím do svého života nějakého pustit a dát mu prostor. Byla jsem vychovávána k samostatnosti, takže trochu ubrat a ne toho chlapa zadupat. Seznamování je svým způsobem docela těžké, protože jde člověk s kůží na trh, pomohlo mi k tomu chlapovi přistupovat tak, já nejsem dokonalá a že člověk může plácnout kravinu a zvolit přístup otevřená mysl. Na druhou stranu, když to byl někdo, kdo se choval jak mistr světa nebo totální blb, tak jsem holt šla o dům dál. V podstatě, když jsem byla v procesu hledání a randila, tak jsem zjistila, že spousta chlapů je docela fajn, když ji dám člověk prostor, tak jsou schopni hýčkat partnerku, akorát nepřeskočila jiskra, ale časem se objevil ten pravý.
Pokud někoho chceš, tak holt musíš jít i štěstíčku naproti, zkusit seznamku, vyrazit někam.
To znám moc dobře, našla jsem si už konečně partnera, ve kterém mám všechno, ale.. jak jsem byla dlouho sama s malou, tak si nemysli, zase není tak lehké se někomu svěřit a obejmout.. i to pak chce čas. U nás to jde hodně pomalu, zvyklá být sama a najednou že někoho mám mě děsí.
Ale též jsem slyšela větu, že jsem jako ledová královna a nemám city ani srdce… cim déle jsem s partnerem, tim se mi začínají probouzet city a je to kazdym dnem lepší..
Kdybys chtěla pokecat, určitě napis.. vim jaké to je.
Přeji hodně štěstí a ten pravý přijde a víš kdy? Když to budeš nejméně čekat❤️