Kojení - bojovala jsem, ale vyčerpalo mě to, už nechci
Ahoj ženy, mám doma malou dva týdny a posledních pár dnů pro mě bylo fakt peklo.... jsem po sekci a mlíko se mi rozjíždí blbě, když malá ten první týden vytáhla 25, byl to zázrak. Mám celkem velká prsa a fakt mi nejde lehnout si s malou do postele a kojit ji vleže, zkoušela jsem to a mě bolí celé tělo a ona se jen rozčiluje. Také mám vpáčené bradavky a musím používat kloboučky, tudíž stejně musím vstát, klobouček umýt, nasadit si ho - ona ho navíc někdy sáním stáhne z bradavky pryč, musím kojení přerušit, nasadit znova, ona se vzteká atd. Můžu ji kojit jen vsedě na "fotbalistu", stejně mě z těch velkých koz bolí záda. V porodnici mi půjčili elektrickou odsávačku, takže s tím naopak mám 3x tolik sraní - nevidím na tom nic pohodlného ani příjemného pro mámu i dítě. My u toho trpíme obě. Aby vůbec něco vypila, musím jí dát pít tak 12 minut z jednoho prsa, 12 z druhého, dát tak 30-40 ml odstříkaného z lahve, aby neřvala hladem, potom odstříkat další várku, hodina a čtvrt pryč a kdy mám spát? Předevčírem jsem celý den probrečela a upřímně jsem si myslela, že se půjdu zabít a bude klid. Ten den se o malou musel starat muž, protože já ji ani nedovedla pochovat, abych se u toho nerozbrečela a máma si myslela, že mi zavolá nějakého psychiatra. Říkala jsem si, že tohle je nájezd na poporodní depresi jak blázen.
Pro kojení jsem zkusila udělat všechno - čaje, homeopatika, poslouchala jsem sestry v nemocnici a budila ji co 2,5 hodiny, nikdy si nevytáhne sama dost a pořád brečí. V porodnici mi nechtěli dát příkrm a nakonec chudák spadla z 3930 na 3560 a já ty lidi úplně nenáviděla, proč mi to UM nedali dřív. Měla jsem tu minulý týden laktační poradkyni a stejně mi nic kloudného neporadila, malá akorát začala řvát po kojení hlady ještě víc než předtím (rady typu "nechte ji sát půl hodiny z jednoho, ona si to vytáhne") - upřímně jsem ztratila trpělivost a na kojení kašlu. Zítra jdeme k pediatričce, už teď o víkendu jsem malou přikrmila UM, jinak byl furt řev, přece ji nenechám umřít hlady - doktorce řeknu, že jestli mě někdo bude dál nutit do kojení, tak si asi něco udělám. Už jsem z toho psychicky úplně na dně. Podle mě je snad zásadní, aby dítě i matka byly v pohodě a ne že budu za každou cenu "zkoušet vydržet". Byla bych dřív v Bohnicích.
Prosím nedávejte mi rady typu "musíš to zkoušet". Já zkusila dost. A cítím, že další zkoušení by mi jen vyvolalo odpor k mateřství. Už tak cítím, že tohle není ten směr, kterým se chci dát, nechci být doma coby pochodující mlíkárna a řešit akorát posraný plínky, měla jsem v plánu tak za měsíc pomalu zase pracovat (jsem OSVČ a s mužem se můžeme prostřídat, on péči o dítě miluje). Chci jen vědět, že v tom nejsem sama.
a omlouvám se za překlepy🙂
@bielamacka byla jsem na tom úplně stejně - mám velká prsa, kojení šlo velmi špatně i s kloboučky, v porodnici malé pořád nechtěli dát umělé mléko, až jsem si ho vynutila. Doma jsme s kojením bojovaly 14 dní, přidávaly nutrillon, jenže z kojení byla tak utahaná, že už ani neměla chuť pit. Tak jsem to nijak netěšila, odstavila ji, z nutrillonu jsem kvůli bolení bříška a zelené stoličce přešla na hipp bio combiotic a jsme spokojené obě, malá krásně přibývá. To, že jsem selhala jako matka mě ani nenapadlo, pro mě je důležité, že malá nemá hlad, nepláče. Miminko si chci užívat a ne být ve stresu,že nekojím...
@bielamacka Z hlediska imunity je dobré snažit se kojit prvních cca 14dní, tak bych to brala jako splněno🙂 Rozhodně bych to nenechala dojít tak daleko, že bych si vyčítala, že mám dítě! Prostě kojit nejde, tak to nejde a přestat se (i dítě) tím stresovat. Nekojit a kojit je oboje stejně normální, ale dnes je holt módní kojit až do x let. Ti, co nekojí (dle dr. jich je asi 40%) se tím většinou nechlubí, páč by je zasloužilé matky kojičky sežraly za živa🙂
@bielamacka prvni dcera se narodila v terminu, ale mela jen 2.75kg. v porodnici jsme kvuli zkoutence byly sest dni a za tuto dobu se prisala k prsu jen jedenkrat. plakala jsem tam a sestry byly nastvane, co bulim, ze mam zdrave dite... doma jsem zkousela dva dny s klobouckem a nic, ubrala na vaze. rozhodla jsem odstrikavat a davat me mleko z lahve (v porodnici ji davali z lahve glukozu, kdyz byla pod modrym svetlem). a tak zacal boj, ve volnem case jsem odstrikavala. uchovavala v lednicce a po trech hodinach ji jidlo ohrivala. vubec jsem nekojila. po trech, ctyrech tydnech, mela uz tri kila, jsem rozhodla, ze ji zkusim naucit na prso... psala jsem zapisy - jak dlouho u prsa, kolik dopila z flasky... a uplynulo asi deset dni a uz jsem plne kojila.
zenske s velkyma prsama vetsinou mivaji potize, vcetne me. ty cesty nejsou tak pruchozi, mestna se to na bokach, detem se to spatne odsava. navic bradavky jsou v tech prsach zapadle a ten malinky uzlik si proste neporadi.
takze bud bez na UM a budes mit klid a nebo jeste zabojuj, zvlaste pokud chces jeste dite. neni nad kojeni, muzes jit a jet kam chces, nakojit v aute, restauraci, je to naprosto pohodlne. a krasne, kdyz to zvladnete.
takze pokud mamka nebo manzel pomohou, zkus to jako ja, odstrikat sve a davat jen z flasky. nejakou dobu, par dni. usetris cas a naberes silu.
odsavacky u me nepomohly. jsou staveny na drobna prsa, kdy to mleko tece rovnou do bradavek. a ty nase kozy to tam necentralizuji 🙂
hlavu vzhuru. samozrejme se nic nestane, kdyz nebudes kojit. ale pokud najdes silu se hlavne uklidnit a zameris se jen na jedno (klid, spanek, mleko do flasek, VIC NIC), das miminku to nejlepsi, co potrebuje (vitaminy, kdyz by bylo nemocne, protilatky atd. a hlavne materske teplo). kdyz kojit nebudes, das mu lasku 🙂
drzim palecky a samozrejme je nejdulezitejsi Tvuj klid.
a pokud zabojujes, ver, ze se Ti to vrati v dobrem!!!
a jen pozice v sede. bud narovnana v kresle a dite priloz. v lehu c kozama nelze 🙂
Mela jsem to uplne stejne (a to jsem rodila prirozene). Spatny bradavky, malej mi je strasne zdevastoval, 2 mesice to neskutecne bolelo, ze zacatku vytahl sotva 10ml, tak jsme kojili snad furt, prorvala jsem nekolik noci, kdy uz jsem fakt bolesti ani unavou nemohla. V leze to s velkyma prsama neslo, jedine na fotbalistu se nam docela darilo a tolik to nebolelo, s klobouckama to neslo, vetu ze "kojeni je nejkrasnejsi spojeni matky s ditetem" jsem nenavidela, to snad musel vymyslet chlap.... no kazdopadne, nebyt podpory meho muze a laktacni poradkyne, tak bych se na to vyprdla... az po vic jak 3 mesicich me kojeni prestalo "otravovat" a zacalo nam to jit... v pul roce uz jsme byli sehrani a ja "nastvana", ze uz mame zacit s prikrmama, kdyz uz to konecne umime... no a malymu uz je pres rok a porad kojime, jsme naprosto sehrani a kojeni je pro me konecne nejkrasnejsim spojenim, kdyz se ke me malej prituli, pricucne a odpociva....
Kazdopadne ale... chtela jsem jen rict, ze kojeni je maturita a ty prvni tydny je krize myslim uplne bezna...delej tak jak to citis, dej na svoje pocity... at s kojenim nebo ne, stejne je nejdulezitejsi, aby dite z matky citilo pohodu... drzim pesti, at to bude tak ci tak....
@bielamacka ano, jak pise monasek, musi se to probojovat, moje mama taky... maloktere prvorodicce to zkraje jde...
@bielamacka mě ty první měsíce teklo mlíko proudem a nesnášela jsem to, že je všude mlíko, že mě bolí a pálí prsa,nesnášela jsem podprsenky a nedej bože když mi na ně manžel šáhnul!! No a u druhého nervovat se že to nejde, dělat psí kusy, zkoušet a mít přicucnuté dítě neustále u prsa mi přijde jako kravina,když už mám doma starší dítko a musím fungovat i s ním!
Tohle mi jako obhajoba kojení moc nepřijde🙂
" ..neni nad kojeni, muzes jit a jet kam chces, nakojit v aute, restauraci, je to naprosto pohodlne. a krasne.."
Rozmíchat um zvládne i tatínek/babička, takže pak OPRAVDU můžeš jít, kam chceš🙂)
Nebudeš o nic horší maminka, když nebudeš kojit, důležité je, abys byla psychicky v pohodě a v klidu, pak bude v klidu i mimčo.
Moje začátky s kojením byly taky hodně těžké, ze začátku jsem děkovala za každý odkojený den a nakonec jsem kojila ráda 13 měsíců, pak se malá odstavila. Ale někdy je prostě lepší nekojit v zájmu zachování psych. zdraví. A když k tomu přidám to, že chceš brzy pracovat, je to asi jasné.
@verusky Otázkou je, zda to "probojovat" jde. U mě by to třeba také šlo, co já vím. Třeba kdybych se ještě měsíc trápila, tak by se to zlomilo. Ale třeba také ne. Třeba bych dítě hodila z okna. To je jako kdybych prohlásila, že stovku pod deset sekund uběhne každý, stačí jen hodně trénovat.. Každý má jiné dispozice, někdo prostě kojit nemůže, i kdyby se rozkrájel. Leccos napoví i rodinná historie, zda a jak kojily naše matky..
@japona Já chodila všude s malou, v tašce termosku s vodou a zásobník s UM... 😀 Jen ty pohledy okolí někdy stály za to - dítě na flašce, jakto, že nekojíš?
@verusky sorry, ale já nejsem z těch, co by toužily kojit v autobuse nebo hospodě.... z toho se osypávám potničkama jen na to pomyslím, jsem dost stydlivá, to bych psychicky nezvládla..... a odstříkáváním bych strávila ještě víc času než s odsávačkou a to fakt není můj cíl.... zkoušela jsem to a v potu tváře máš za hodinu 20 ml, pěkně děkuju.... a ještě to bolí jak prase....
@monasek84 když já už za 3 měsíce chci nejpozději pracovat.... nechci aby mi to dítě viselo u kozy do dvou let.....
@verusky musí se jen umřít.... já se nedomnívám, že psychicky se zdevastovat je dobré k čemukoli....
Mně flaška naprosto vyhovuje, nakrmím kdekoliv,i v nákupním centru, to, že bych někde vytáhla ty svoje kozy mi připadá fakt vůči okolí dost nevkusné...
Mě by docela zajímalo, jak jste bojovaly vy, co už jste doma měly dítko, s tím kojením - kdo se vám staral o zbytek rodiny? Když si vezmu sebe, tak ty moje boje fakt stály za to, jestli jsem za celých 24 hodin zvládla usnout a prospat tak 2-3 hodiny v kuse, tak to bylo hodně - u prvního dítka by se to snad ještě dalo, budiž, ale když máte další a musíte fungovat i s ním? Stará se vám manžel/partner? Babičky? U mě by nehrozilo ani jedno, moje máti stále pracuje, ač v důchodu, a když jsem doma s miminem a nepracuju, musí pracovat někdo jinej, aby byly peníze... Teď podruhé jsem bojovala, ale moje starší už je 11letá a spíš s lecčím pomůže, než že bych jí musela stát za zadkem, takže to taky není úplně standardní situace. Ségra teď čeká druhé a už je připravena na to, že bude krmit UM, protože prokojit noce a dny a doufat, že se jí tentokrát kojit podaří, nezvládne - má poměrně hodně náročnou čtyřleťačku, její muž by musel nechat stát zakázky, aby s ní mohl být doma a pomoci jí - tím by si svou firmu ale položil.
@somalicats Přesně🙂 Já naštěstí nemám v okolí lidi, co by to nějak řešili, takže se nezhroutili ani z toho, že jsem si ke krmení dítěte dala sklenku vína🙂 Kojení venku mimo domov by mě tak stresovalo, že bych raději byla snad pořád doma..
@jahodnice @bielamacka Pro mě byla flaška taky pohodlná. Mohla jsem malýho nakrmit všude. Navíc obrovské plus bylo, že když jsem v noci byla unavená, tak přítel vstal a malýho nakrmil. 🙂
@japona Já si stejně i s tou flaškou sedala někam do ústraní - malá je odmala hrozně zvědavá, takže koukala všude možně a málo pila. Když měla klid, najedla se normálně. Sama bych se v restauraci nebo na jiném veřejném místě kromě nudapláže neodhalila a kojení na veřejnosti by mě stresovalo taky.
@somalicats no, to mě taky napadá, jak tohle řeší ty, které mají doma třeba dvě další děti? Kdyby můj manžel nebyl taková domácí hospodyňka a kdyby nebyl živnostník, co si pracovní dobu určuje v podstatě sám, tak už se o mně asi píše v černý kronice.... já nikdy nebyla zrovna domácký typ, tohle je šílená noční můra moje....
Já v podstatě probrečela pár dnů v kuse, přišla jsem si jak stroj na mlíko a čištění podělanýho zadku, já měla předtím slušně našlápnutou uměleckou kariéru a tohle je pro mě spíš ta osobní prohra - že mě to společensky zdevastovalo, než fakt, že budu děcku dávat UM.
@bielamacka jestli nechceš kojit, dávej UM, vůbec si to nevyčítej 🙂
Já jsem prvního syna od začátku přikrmovala, v porodnici se skoro nepřisál, měla jsem taky vpáčené bradavky, kojila jen částečně, vydržela jsem do 4.měsíce. Na radu švagrové, která pohlašovala, že i malé množství MM je to nejlepší 😝 Nechápu, jak jsem mohla vydržet tak dlouho. Vždy půlhodiny "kojit", pak jít a ohřát UM, hodina pryč, i v noci 😖 Doteď vidím ty pohledy lidí, že jsem dávala láhev UM, prostě propaganda jak prase, prý každá matka umí kojit - kecy 😠
U druhého syna to bylo lepší, ale zažívala jsem muka v podobě každého kojení, bradavky rozkousané do krve a u kojení mi tekly slzy, než se to zahojilo asi ve 3 měsících, kojila jsem do 7.měsíce, ale od 5.měsíce na příkrmech (později už míň mlíka)
Dceru jsem kojila do 8.měsíce, taky bolest u kojení a taky jsme bojovali s váhou, později jen ráno a večer, ale i přesto měla hlad, tak jsem to ukončila.
Starší syn nebyl nemocný do 4 let, mladší syn a dcera hned v půlroce 😝
Na kojení moc ráda nevzpomínám, nejen díky té bolesti při kojení, ale i toho, že se mi všechny děti prořvaly do té doby, než jsem s kojením přestala 😅
@zuny no, tak se nabízí otázka, proč to je tak propagováno, když u toho děti řvou vzteky a hlady a matky jsou na blázinec?
A co se nemocí a zaraženejch prdů týče, ty maj jak nekojený děti, tak kojený.... podle mě na to ani neexistuje žádná seriózní studie, že by to mezi sebou mělo nějakou souvztažnost....
@bielamacka Ty pocity, že je všechno hezký pryč, že už nikdy nebudeš tak svobodná, samostatná, spontánní - to přejde. Buď trochu trpělivá a počkej aspoň na konec šestinedělí - hormony se začnou ustálovat a i tenhle pohled na svět nebude tak černobílý. Režim „přebalit-nakrmit-uložit/uspat“ bez jakékoli pozitivní zpětné vazby je strašně psychicky i fyzicky vyčerpávající. Opakuj si mantru "to je jen takový období"!!! 😀 Protože zjistíš, že s dítětem je všechno jen "období" - krmení po 2 hodinách, růst zubů, spánek celou noc, vzdor, puberta,... 😉
Nečetla jsem všechny příspěvky, ale myslím. že už to tu bylo řečeno. tak přidám svojí zkušenost. Kojení je tvoje věc. Já "kojila" cca pět týdnů. nešlo to.malá se nepřisávala,nesala,hodně spala,nešla probudit.ona brečela,já brečela.Když u mě byla LP tak mi řekla-ale ona vam nepije,takhle skončí na kapačkách-to mi fakt nepřidalo.naštěstí mám dobrou pediatru,která když z viděla jak jsem z toho kojeni zoufalá, tak řekla ať zkusím dokrmovat.ano,je to cesta k odstavení, a postupně jsem přešla plně na UM.a od té doby jsem šťastná já i dcera.je jí osm měsíců, nemocná není krásně prospívá a vždy dostaneme pochvalu od MUDr.Nevím co jsou bolesti bříška,prdíky,probdělé noci.
A asi by mě v jiné diskuzi odsoudily 🙂 ale mě to kojení přišlo "divné" a kojit na veřejnosti to bych opravdu nedala.neodsuzuji to,ale já bych to fakt nedala.a pocit astrálního propojeni jsem taky nikdy neměla 🙂
Ano, i já jsem bojovala... Se synem 2 měsíce, v době největší laktace jsem po 20min odsávání mléka 8krát denně za celý den nasbírala deci mlíka, tedy na jedno odsávání okolo 15ml... Bylo to peklo.. Syn byl velmi hladový, ve 2měsících už vypil okolo 850-950ml za den a to moje deci byla jedna dávka . S dcerou jsem bojovala 14dní a bylo to horší.. Nasbírala jsem za den 10ml... prsa do krve. Mám tedy vrozenou vadu mléčné žlázy na obou prsech, takže se to asi dalo čekat, ale říkala jsem si, že když něco vyprodukují , že se pokusím z toho dostat maximum... Taky - homeopatika, čaje, nahřívání, přikládání, odsávání, suplementor na dokrm atd atd atd... Prostě co se dalo. A prd. Prosím vás, buďte v klidu, JE TO JEN POTRAVA PRO DÍTĚ. Jde li to bez problému, je to fajn, ale abyste kvůli tomu plakala, bláznila apod. Za to to ROZHODNĚ nestojí. Nestojí. Uvolněte se a zkuste to tak brát, že buď se to zlepší a fajn nebo se to nezlepší a přejdete na UM. O nic nejde, jen to jen určitá etapa v životě, která trvá třeba půl roku nebo rok, ale i tak nestojí zato se kvůli tomu trápit.
@emin souhlasím - taky jsem si na to vynahradila 14 dní, kdy jsem fakt dělala vše možné. Mléko nebylo, tak nebylo. Udělala jsem vše, nepovedlo se a tak jsem s klidným svědomím i podruhé zjistila, že mé obě děti budou na UM.
@bielamacka ano a matky jsou izolovány (teda když se stydí kojit na veřejnosti, což je i můj případ 🙂 ) U návštěv jsem hledala, kam se zašantročit s dítětem jen jsem vlezla dovnitř 😉
Jinak s miminem je obrat o 180 stupňů, ty začátky jsou nejhorší, ale potom je to lepší a lepší. Své tři děti miluju, ale nejsem taky domácí typ 😅
@emin A za tuto vaši větu "špatné matky kojí a I skvělé matky se nerozkojily" moc děkuji 😵
@emin jinak já zkoušela už v porodnici bez kloboučků a opravdu to nejde, já ty bradavky nemám ani vidět a když mi je zkoušely sestry "vycucnout", akorát to bolí.... troufám si říct, že ty sestry se tam za mnou naběhaly daleko víc než za jinýma ženskýma - už kvůli té sekci - a jenom ve mně probouzely větší a větší frustraci..... už vážně začínám být alergická na to "a zkoušela jsi......" nebo "to musíš vydržet...."