Chování dvouapůlletého dítěte na hřišti: Jaký je váš názor?

Zdravím všechny, jdu si k vám opakovaně pro radu, názor, zkušenosti. Vždy mi poradíte a já aspoň získám lepší pohled na situaci.
Několikrát jsem zde psala o naší 2,5leté dceři, která je neskutečný živel, vzteklá, uječená ale zároveň i miláček a moc šikovná. Je hodně dominantní a tvrdě si vždy stojí za svým. Takže hodně a hodně ječí, vzteká se. Snažím se s tím pracovat a najít nejlepší řešení pro všechny, i když to né vždy je jednoduché. Holt někdy nervy ujedou, nebudu říkat že ne. Do dvou let byla hodná, pak začalo peklo. I když perfektně na svůj věk mluví (v celých, dlouhých větách) není úplně snadné z ní vždy dostat to co by situaci pomohlo. Poslední době řeším situaci na hřišti. A jsem z toho fakt unavená a snad i trochu nástavná. Chodíme hodně ven, mezi děti. Má to ale několik problémů, s kterými nehnu ani kdybych stála na hlavě.
Někdy si stoupne před děti, natáhne ruku a řve na ně že nesmí (nesmíš na písek, nesmíš na schody, nesmíš na houpačku). I když říkám co a jak, vystřeluju, je schopná mě obejít a dělat to znovu a někdy do dítěte, které si jde dál i lehce strčí a to pak spadne třeba na zadek.
Další věc je, že chodíme ven často se stejnými dětmi. Např má tady jednu kamarádku, stejný věk ale úplně jiná povaha(holčička je hodně hodná, skoro nemluví, nevzteká se, často u maminky). I když se znají od malá v poslední době je z naší strany šílený boj. Bere jí hračky na pisek a nechce půjčit svoje. Když si vezme její, tak raději začne utíkat než aby jí je vrátila. Když se snažím o kompromis... Půjčíš svoje, ona půjčí její.. tak sebe všechno a frkk, či začne ječet. Někdy se stane, že se začnou přetahovat a ta naše jí prostě majzne lopatkou, dá facku, hodí po ní písek, vzteká se.
Začínám z toho být už fakt unavená protože to řeším denně, někdy i několikrát za den. Tyhle maminky co nás znají jsou ok, s nima se o tom pobavim, vysvětlim... Ale jak jsou to lidi co neznám, tak jsou kolikrát nepříjemný. Já to samozřejmě chápu. Taky bych byla naštvaná. I když já jsem taková, že to chápu. Taky se občas setkáme s dítětem co terorizuje naopak nás. Ale chápou to většinou rodiče, co mají podobné děti. Problém je že já už nevím jak jednat, jak vysvětlovat. Přijde mi že furt mluvím, furt vysvětluju, furt ukazují a zbytečně 😶. Jednou situaci zvladnu a za 5min jedeme znova. V září má jít do školky a já se úplně děsím co bude. Jen bych ráda řekla.... Ona takhle neútočí na všechny děti ale spíš na takové ty hodné, slabší... Co se nebrání 😶. Je blbé to takhle říct. Ale ano, ne každé dítě si to nechá líbit a občas narazí na stejnýho rváče.