• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

15. dubna 2017 
@petule246 jsou od sebe přesně dva roky a 4 dny :slight_smile: napodruhé to vyšlo tak o půl roku dříve, než jsme mysleli, ale je to asi tak, jak má být
30. kvě 2011 v 10:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@reruna -
@kopretinka84
@petule246 - máme to taky tak. Malý si cca ve 21M začal prosazovat tátu, že táta tohle a tamto..a taky náš společný čas býval dost náročný, protože malý jakoby si chtěl vynucovat manželovu péči - a to musím uznat, že manžel se k němu chová hezky, citlivě, pečuje..ne že by ho ignoroval, když malý potřebuje něco...Naštěští se to pomalu začíná uklid'novat, protože to bývalo dost na palice. Co mě ale poslendí dobou štve je, že malý třeba spdne, myslím, že ho to ani moc nebolí a začne natahovat, pak jde ke gauči a tam sebou hodí a vzlyká, aby přilákal tátu..jak se přiblížím já, tak mě odhání a ječí táta, táta...

Ty lentilky jako odměna - podle mě jde hodně moc o formulaci - docela košer se mi zdá - zaneseme domů nákup, dáme do lednice, aby se nezkazil. A máš tam taky ty lentilky, co jsi chtěl, tak je pak můžeme vzít ven - jakoby že když se to nenabídne jako motivace k zanesení nákupu, ale pouze se "připomene", že chtěl lentilky a tak je pak můžeme vzít, tak si myslím, že je to ok. Jako odměna je to pak, když řeknu, zanesem nákup a dostaneš lentilku (za to). Ne te'd lentilku nedostaneš, až zaneseme nákup.
Pamatuji si, jak nám Kopřivovi povídali o tom, jak na dárek za vysvědčení - že samozřejmě za vysvědčení se nemá nic dávat, že tohle máš za dobré známky, a jak nejsou, tak nic, protože jsi se neučitl...ale že si udělat třeba oslavu, že začínají práznidny a dát dítěti i třeba to kolo, že tohle mu chceme dát, začínají prázdniny, aby si ho mohl užít, že ho máme rádi - a ne za odměnu za vysvědčení...takže mi to všechno příjde jako hraní se slovy, které ale ovliv'nuje, jak myslíme a proč jednáme.

Myslím, že se docela vyplatí vydržet, vidím na malém, jak se rozmluvil, že začíná hodně popisovat věci, a taky hodně dává ve větách smysluplnost - třeba včera v autě: "zavřu pitičko, nevylilo na sedačku, pak špinavá a povodeň" - takže to za to stojí, oni pak ví přesně, proč mají to pití zavřít a mají takovou starostlivost o věci kolem. Ostatní děti to ví taky, že se může vylít, ale myslím, že tam to "uvědomění" na vědomé bázi je slabší...

Myslím, že klíčem k těm emocím je o nastavení se na respekt k dítěti, kdy jakoby respektujeme jeho právo na názor a emoce. To dost pomáhá, aby se emoce vůbec nerozjely, a pak není co potlačovat- jakoby chápat, že dítěti není dobře v tom rozčílení a tím, že my budeme empatičtí, oni podle mě taky jendou budou, až na to budou zralí (empatie se u dětí rozvíjí až po třetím roce, to je začínajuí zajímat sociální vazby, kolektiv..). Když se na to podívám tak, že se nemusím vztekat, když se dítě vzteká, ale chápat ho - tak mi to pomáhá hodně nerozjet emoce, jakoby mě vůbec nenapadne se vztekat. Ale třeba -jako dneska - když malý chtěl jít budit tátu, že chce vysmrkat a vyčůrat, tak mě to dostalo a totálně se mi rozjely emoce, i jsem ho plácla..nezvládla jsem to. Stane se. Mrzí mě to, omluvíme se, pak si to vysvětlíme (a malý u snídaně si modeluje situaci - že autíčko spí a že on ho nepůjde budit, že se o něj stará a má ho rád, dává mu najíst...).
I tak je to pořád diamtrální rozdíl, když člověk občas ujede nebo když člověk dítěti zakazuje se vztekat, projevovat rozčílení a ještě mu za trest plácne, že je dítě zlé a zlobívé a k ničemu a že ho te'd maminka nemá ráda, a příjde si pro něj čarodějníce...

Holky, máte obdi se dvěma špunty :astonished:
30. kvě 2011 v 10:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna - aha, tak to jsem si špatně spočítala váš věkový rozestup. My chtěli pro změnu věk. rozestup 2 roky a jakýmsi omylem to dopadlo, že jsou kluci jsou rok a půl od sebe. A taky myslím, že tto tak mělo být :slight_smile:
@blandik - ad vynucování péče - u nás k ní dochází taky, ale vynucuju si jí já :grinning: No prrostě, jak se narodil adam, tak o víkendu si s mm dítě rozhodíme a manžel se stará o alfíka (uspávání, krmení, nočník ...) a já o adama. Čas trávíme dohromady, ale každý se stará o "své" dítě. Mám pocit, že nám to všem vyhovuje, alfík to miluje, protože po týdnu se mnou, je pro něj čas strávený s tátou úžasný dobrodružství.
ad bolístky - mám pocit, že alfíno je docela velká bolístka - ani moc mu (většinou) nevěřím, že ho to až tak strašněě moc bolí, jakože nám spíš chce ukázat, že má bebíčko, a proto tak vyvádí. Přijde mi, že to ještě umocnila různá četba - viz pejsek, jak si píchl do nožičky střep apod. Nicméně posl. dobou házím bebí přes plot k sousedům nebo ho zadupáváme a od té doby, je víceméně v pohodě.
lentilky - asi je ne vždy nabízím správným způsobem, ale zkusím změnit ...
nemyslím to špatně, nevím jak to vyzní napsané, ale měla jsem pocit, že jsi ten typ, který se fakt ovládne a fakt neplácne ... tak jsem ráda, že jsi taky "normální" :wink:
co se mne týče dva špunti mne mile překvapili, je to lepší než jsem myslela ... ikdyž někdy je to teda taky nářez :slight_smile:
30. kvě 2011 ve 13:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky maminy, tady se super čte :slight_smile: .

@reruna také jsme druhé "plánovali" cca o půl roku déle, hlavně jsem chtěla, aby byla starší už ve školce, abych si mohla miminka trochu užít. TAkhle to je někdy fakt dobrý masakr. Ale pravda, čekala jsem to ještě horší. A zlepšilo se to trochu, když šel starší do školky??? Jsem nakonec ráda že máme takto dvě, ale někdy - často mě mrzí, že není moc času, jako bych šidila obě, jsem zbytečně nervozní a pak vyjedu pro blbost.... . Pořídila jsem si paní na povození mladší, jsem se starší dopoledne sama a to je taková pohodička... :slight_smile:, moc moc si to užíváme obě.
Jinak se mi také zdá, že malá žárlí čímdál méně, ale pořád jí podstrkává neatraktivní hračky atd.

@blandik jj, já např. hrozně ráda kupuji hračky pro malou jen tak pro radost a dle potřeby, třeba jak jsi psala o tom kole, tak ho nekoupím rozhodně k jejížku, ale na jaře nebo v létě, když ho potřebuje a muže na něm hned rajtovat :slight_smile: .
Ale přiznám se, jak má malá histeráky z doktora, řve ještě "hodinu" po tom v čekárně nebo venku, tak mám pro ní vždycky připravenou nějakou blobost v kabele, očička jí hned rozzáří :slight_smile:. Ale předem jí o tom neříkám, je to spíš takové překvápko.

Ještě se vás holky zeptám, vy co máte dva malé prcky, také se vám zdá, že po narození druhého jste se se starším trochu odcizili???? Mám takový dojem trochu... :unamused: , možná to je i proto, že hodně věcí dělá teď jen taťka - chodí s ní plavat, cvičit...
30. kvě 2011 ve 14:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petule246 no to je spíš o nastavení na MK, od2 let se u věku dítěte v rofilu neobjevují měsíce, takže u mého staršího by správně mělo být uvedeno 3 roky 8 měsíců, pak by ten věkový rozestup byl každému jasný...
@blandik no v tom bude asi ten nhlavní problém - nenechat se rozhodit tím, že se podle mě "bezdůvodně" vzteká neo mrčí už od probuzení, ale přijít na to, proč ho všechno štve... to někdy dá práci, někdy se pak ukáže, že na něho leze nemoc... ale někdy nic
30. kvě 2011 ve 14:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina ten pocit jsem měla taky, když jsem jela do porodnice s druhým, tak jsem měla takový strašný pocity - že nejsem s Míšou, že mu nedělám snídani, že ho nekoupu, nenakrémuju, neoblíknu atd. mm to všechno zvládl za mě, i po návratu z porodnice se pak více staral o Míšu on, protože jsem kojila skoro pořád... bylo to takové divné, ale tak do půl roku se to myslím tak nějak spravilo a mnohem horší pak bylo, jak začal chodil do školky... ty pocity, jako že nejsem s ním a zažije toho spoustu beze mě:frowning2: ale zase mám te´d více času i na mladšího.
30. kvě 2011 ve 14:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna mi povídej, jsem na porodním sále bulila, že se malá probudí a nebudu u ní....
30. kvě 2011 ve 14:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik ahoj :slight_smile:
K tomu popisování - píšeš to přesně. Jde o to uvědomění - děsné slovo, ale myslím to tak, aby opravdu věděli, ne jen říkali, co se stane. Ideální je zkušenost :slight_smile: .
Začala jsem teď s Petrem mluvit hodně otázkami. Když něco dělá, zeptám se ho proč. A rozpitváme to. On je spokojený, že mám zájem :slight_smile: , sám sobě si řekne, proč to a to ano nebo ne. Baví ho to:slight_smile:.
(musím ten ježáb dát kus vedle. Proč? Aby nenaboural do křesla. Proč? Netočil by se. Proč? neměl by místo).
Jednak bych ráda, aby sám uvažoval a nemyslel si, že všechno jde samo , a aby nad odpověďmi přemýšlel a neměl je naučené.
Jinak docela je to fuška s babičkami, protože ho nenechávají žít. Nemůžeme to odbourat, to věčné pozor, poleješ se, kápne ti zmrzlina, utři si ruce, koukej na cestu at nezakopneš, nelítej, upadneš....však to známe asi všechny. moc to nemá rád, logicky to dělá ještě víc....no je to o čase, jako všechno, přejde to, ale je to dřina :slight_smile:
30. kvě 2011 ve 14:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@petule246 - :wink: jo, jo taky mi to ujede, většinou to plyne z takového náhlého popudu, že vyřěším něco, co mi vadí hned a te'd...takže velmi dobře znám, jak rychle mi dokáží emoce vyletěž a rozžhavit mě do běla, a vůbec u mě nefunguje nějaké ovládaní (tedy jen mírně) a potlačování emocí, že je v sobě udupu, musím vážně na své dítě koukat s porozuměním a být jakoby nastavená, že naše dítě (jako všechny ostatní) je dobré, že dělá to nejlepší, co může a chápat, chápat a chápat, že je to jiný člověk + zkušenost, že to dobře funguje, že když neujedu, že se pak uklidní a není "zatížený" nějakým nesmyslným chováním jako projev jeho opozice vůči mému zákazu nebo reakci...Ale vidím na něm, když ujedu, že kdybych ujížděla často, křičela, bila..tak se vytratí taková ta důvěra, ta linka mezi námi a že by pak s ním bylo horší pořízení...Protože čím by byl starší, tím více by mě měl "na háku" a po zlém bych ho vážně musela zahnat někam do koutka, by poslouchal, takže mi to příjde, že s věkem se člověk nemůže od rabru odchýlit, dítě už je tak nastavené.
@berenika39 - taky tě zdravím. Já mám i ráda, když se malému podaří nějaký "průšvih", že by si rozbil autíčko, když by se vztekal - aby viděl, že to tak fakt je...Takže pokud to neohrožuje náš majetek nějak akutně nebo jeho, nás..tak mu jen řeknu, že to a to může způsobit to a to a nechávám ho, nekontroluji...(nedávno si napouštěl umyvadlo, že umyje bagr a mu říkám, že to může vyšplíchnout ven..ne, pouštěl dál...jsem šla pryč..za chvílku šplouch jak hrom...malý kouká, na zemi voda... :fearful:
@dagina - já myslím, že na tom nic není, že pak máš pro ni něco dobrého ---pokud se to nepodává jako - zajdeme k doktorovi, a pak dostaneš kokinko za odměnu, že jsi byla statečná...všechno je to podle mě o podání, jak se to řekne. Jak píšeš, neví o tom předem a pak ji překvapíš.
@berenika39 - já si nějak myslím, že to časem u těch babčí nepřejde..nedávno jsem zažila, jak dvě babči klavírovaly do starších dětí v pubertě - vem si ten chleba, jak to děláš, nelij si to tak plné, podlož si to a k tomu nějaké ironické a rádoby směšné poznámky od dědečků...uvědomila jsem si, že někdy je pro ty babičky těžké vůbec najít nějaké linku horovu, když by vynechally všechnu tu "péči", tak vlastně ani nemají o čem s dětmi mluvit..jak z dětí něco vyleze, už poučují a dávají rozumy bez vyžádání...
Dneska si odváděli Mišku na celý den tchánovci a malý samozřejmě nemá ještě supr výslovnost a děda začal po Miškovi opakovat slova tak, jak mu nejdou s takovým úsměvem - přišlo mi to jako kdyby se člověk posmíval někomu handicapovanému......nebo jsem dala malému misku, že si tam může dávat šroubky z motorky a miška jeden dal a druhý vedle a děda "netrefil, netrefil, kišky, lišky. Míša netrefil" - a dovedu si předtasvit, kdyby tohle Miška řekl dědovi, kdyby se mu něco nepovedlo, jak by asi děda reagoval. To mi na tom vadí, že často dospělí dětem předávají hrozné chování a reakce, děti to převezmou a pak jim to dá spoustu korigování a diví se, odkud to děti mají :rolling_eyes:
30. kvě 2011 v 15:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik :grinning: :grinning: :grinning: já nemyslela, že by to komandování přešlo ty babičky, já myslela, že kluci poporostou a nebude třeba je nahánět na každém kroku. :grinning:
30. kvě 2011 ve 20:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina - pocit, že jsme se s prckem odcizili jsem měla tak ten týden po návratu z porodnice, co byl mm doma - alfíno se lepil na tátu a mne moc nebral, jako že já mám adama a pak se mm vrátil do práce a já každé adámkovo spaní věnovala alfínovi, aby se právě necítil odstrčený (což se teda stjeně chvíli cítil) a teď už dobrý. Ale je pravda, že se vyloženě soustředím na to, abych alfína nešidila - máme třeba rituálek, že když adam po ránu spí(mezi 8 a 9), tak si vlezeme do postele a čteme apod. Co potřebuju doma udělat, dělám až večer, kdy kluci spí, abych na ně měla přes den max. času .. A navíc alfíno je mazel, takže i kdybych ho šidlila, on by se nenechal:slight_smile:.
30. kvě 2011 ve 21:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 - moje babičky nekomandují a jsou v pohodě v tomhle, ale chodí za mnou kamarádka s 2letou holčičkou a nekecám, při vymalovávání takových těch vodových omalovánek na malou ŘVALA, ať nepřetahuje nebo když zalévali vodou z bazénku kytky, tak malou seřvala, že se polila. My jsme jí s jinou kamarádkou oponovaly, že přeci nemůže chtít, od dítěte, aby se nezlilo (naši prckové byli vysvlečení do naha a mokří) a ona, že jo, kdyby si tu bábovičku neplnila až po okraj a nosila jí jen jednou rukou ... a těch pokynů, co všechno nesmí ... hrůza .... jinak je ale fajn a hrozně obětavá máma, ale v tomhle teda chudák malá.
30. kvě 2011 ve 21:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petule246 :confused: lidé jsou různé.... :grinning: Mě je jasný, že to babči myslí dobře, obě jsou fajn, nemůžu říct křivé slovo. Milujou vnoučata a chtějí pro ně to nej.... podle svých zkušeností. Už se tu o tom debatilo, možná je to pro děti ok, když si zkusí i jiný přístup, když pochopí, že i oni budou potřebovat trpělivost , že i oni budou muset někdy respektovat někoho jiného :slight_smile: .
Ta kamarádka to má blbý, pořád se bude nervovat a pořád bude žít v dusnu a napětí - dokud nepochopí, že dítě není stroj, ale člověk. S tím politím se, přetahováním barvičkama - řekla bych jí: a tys nikdy nespálila bábovku?
30. kvě 2011 ve 22:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Tvuj posledni odstavec - totez dnes u nas! Rada ma stale plinky, netlacim ho do niceho, nechavam na nem, az si rekne sam - a obcas uz si o nocnicek rekne, zatim tedy jen po spani. Nehrotim to, jako ostatne vsechno (zatim se mi vyplatilo dat mu ve vsem svuj cas a paradoxne delal vse o to driv). Mno - a na navsteve u nasich dedecek zacal do Radi hustit - Rado, ty jsi ostuda, takovej velkej kluk a jeste ma plinky, ze se nestydis, podivej se na Verunku jak uz chodi na zachod (moje neter, o pul roku starsi nez R, bez plinecek nicmene teprve od dvou let - ale to uz dedecek nevidi)... Sice to myslel dobre, s usmevem, ale Rada nechapal a byl mimo, co po nem dedecek chce a na co se ho pta... videla jsem, jak mu to v hlavicce srotuje a ze vubec nechape takovej ten ironicko-posmesny ton :zipper_mouth:

Na odchodu jsem pak tatkovi rekla, at to uz Radovi s tema plinkama nerika, ze to prcek nemuze ovlivnit, kdyz ja sama ho na nocnik nedavam... a dedecek se tvaril, ze tam neni a ze neslysi, obavam se, ze se ho to dotklo :confused:
30. kvě 2011 ve 22:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@berenika39 - no to záleží podle toho, jestli babičky komandují i tebe, pokud ano...tak ani odrostlí kluci nezabrání babičkách předávat svou představu o fungování jedince - tedy neustále opravovat, snad jednou budou dokonalí :wink: Jinak jsem ti nenpasala, že je to supr tip na ty otázky - aby dítě uvažovalo. Zkoušela jsem, zatím se až tak nechytá, ruším ho :confounded: ale to příjde. Tvůj Pé'ta začal mluvit mnohem dřív..JInak u nás frčí dost - že mu řeknu - A, tohle je je nos - a ukazuji na pupek, strašně se u toho chechtá a ukazuje že nééé, to je pupek.
31. kvě 2011 ve 13:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@majdula - to je fakt dobré, a typické - dítě má snést všechno, je tady dva roky a má si s úsměvem nechat líbit - Ty ostudo, podívej se vedle, jak jim to jde...a dědy se pak dotkne, že mu (podle mě velmi diplomaticky až poté) povíš, že tohle možná není úplně ono to říkat malému dítěti...Ale u nás je to stejné, dost často dumám, jak věci říkat, abych neurazlila a stejně se člověk druhého dotkne...Jinak taky jsme to tak dělali s plenkama, malý se odplenkoval ze dne na den ve 25M a do tří měsíců byl kompet bez plen, sám si říká, nic nehlídám od počátku, nepobízím a děda s babi ještě te'd pokaždé zažnou, že si fakt řekne sám???? Jak je to možné? :dizzy_face:
31. kvě 2011 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik nevím, jestli mluvil dřív, to není důležité, začal někdy ve dvou letech, ale nic moc, taky jsem se načekala - spíš je to o tom, že je starší - každý měsíc, dva jsou ted hodně znát - myslím v uvažování a vyjadřování. počkej si s tím ještě chvíli, ale pak to zkus. uvidíš, je fajn zábava pro oba:slight_smile:. to úmyslné matení :grinning: taky děláme, naučil se takhle barvy-schválně jsem říkala špatnou a on hned tu správnou - ale mamíííí, tys to popletla.....
31. kvě 2011 ve 13:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@berenika39 - jo, to máš pravdu, neskutečně se te'd mění, rychle, mluví více a více a zpívá, překvapuje mě, na co už si sám příjde a jak myslí...Náš mluvil ve dvou letech máma, táta, babi :sunglasses: Te'd mluví v souvětích, vynechává předložky a spojky. A hodné používá - potřebuju /z mého - potřebuji, aby ses.../ a proč co dělá - tak mám z toho radost.
Jinak u nás je sranda, malý má te'dkom nějaké otevřené období pro nové potraviny, že je chce i ochutnat, ale nechce je napřímo - tak dělám ze všeho sendviče - že mezi dvě ozkoušené a oblíbené potraviny dávám novou, s jeho vědomím a tak to postupně ochutná a sní aspo'n něco nového - tak začal zase po roce jíst maso...
31. kvě 2011 ve 14:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik hm, přijeď to naučit i petra - ten je velmi velmi konzervativní ( ne vybíravý, jak by řekla babička :grinning: ), jí všechno, od všeho něco, denně má to, co potřebuje, ale nové věci právě nechce...ani neochutná, nevím proč . ale neřeším, protože vím, že jí normálně. nechávám mu na stolku to, co ještě nejedl, povídám mu o tom - to je tak všechno. :slight_smile: pak si to sním já:slight_smile:)))
31. kvě 2011 ve 14:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik to je to, ja se prave porad nemuzu odhodlat rict nasim, aby se k Radovi nechovali tak jak se chovaji... maji ho radi, vse mysli dobre, ale je to proste takove to: nenene, okamzite toho nech nebo dostanes na zadek... dedecek se bude zlobit... podivej co delas, ty jsi nesika... babicka je smutna, podivej place, Rada je zlobivej kluk, nemam te rada... Jako vse bez kriku, ale ta manipulace... strasne mi to trha usi, pritom jsem v tom vyrostla a dala bych (pred narozenim kluku) ruku do ohne za to, ze byli a jsou milujici rodice. Jen proste ten autoritarskej pristup... :pensive: Jeste dnes slysim: Budes poslouchat, o tom ja s tebou nebudu diskutovat... pritom oni jsou oba opravdu velice hodni a chovaji se k nam vsem moc pekne.

Jako uz jsem rekla, ze nechci aby ho placali (ovsem zaobalila jsem to do toho, ze nechci aby videl jak nekdo nekoho bije, pac potom sam boucha do miminka - k cemuz taky doslo a stoprocentne je to tim, ze vidi, jak je trestana neter, se kterou si casto hraje). Jednou jsem vedle kojila a jen slysim - Rado poloz to! Nech to lezet ti rikam! Tak kolikrat to budu rikat, okamzite to nech, nebo te placnu! A uz toho mam dost - a uz bylo slyset, jak dedecek placl R. pres zadek. Ja vylitla jako lvice, lapla Radu a se slovy Ne, nebudete ho placat, muzete mu to vysvetlit, ale placat ne... jsem ho odnesla vedle, kde mi chudak rekl, ze daval babicce kyticku (pravda, ve vazicce s vodou - to me dojme vzdycky nejvic, on nikdy neskodi zamerne, vzdycky chce neco pekneho udelat a dostane za to od prarodicu jeste kartac :frowning2: )
No a proc to cele pisu - dedecek pak prisel jakoby nic a rika, Rado, tys zlobil a dostal jsi na zadek, ze? Ja na to, at uz to nedela a tatka mi opacil: Ale musim ho prece vychovavat! :astonished:
Na to jsem mu rekla, ze staci, kdyz vubec nedopusti, aby k te situaci doslo, kdyz nechce, aby neco bral, tak at to pred nim schova atd. A odpoved byla v tom smyslu - ale takhle nebude vedet, ze to nesmi.
Mne v tu chvili nenapadlo rict, ze bude, az to bude schopnej pochopit, tak si to vysvetlime... Ale prijde mi uplne marny to nasim vysvetlovat, nepochopili by to...
Jako jsem z toho ale dost zoufala, pac jsme s klukama u nich ted dost casto, stavime tam barak a s miminkem se mi hlidani Radi (byt jen ve vedlejsim pokoji treba) obcas hodi... A mam pocit, ze to na neho nema dobrej vliv, do narozeni Risi jsem ho nechala hlidat za celou dobu snad dvakrat po hodine... Ted je to na mnohem dele a hrozne se zmenil, byl klidnej, rozvaznej, vse si nechal vysvetlit... ted je rozjivenej, "zlobi"... i kdyz to bude mit nejspis souvislost i s zarlenim na malyho, ze?

Takze abych to uzavrela, jak si promluvit s prarodicema, aby se neurazili a aby to aspon trosku pochopili? Zatim jen vi, ze nechceme, aby malyho placali, ale nevi uz, proc to nechceme. Takze to dodrzuji, opravdu neplacaji (ale co ja vim, co se deje, kdyz tam nejsem, ale R. uz solidne mluvi a asi by mi to rekl), ale resi to krikem a "buzerovanim" (pozor, nech to byt, upadne ti to - no vidis, ted ti to spadlo, ja jsem ti to rikala, ty jsi nesika)

Omlouvam se za roman, mohla bych popsat deset stran a stejne bych nenapsala vsechno, co me trapi, ale to asi cejti kazdej, kdo cetl RaBR a ted tezko skousava tu klasickou vychovu... :unamused:
31. kvě 2011 ve 14:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, já zase jen v rychlosti....babičky to opravdu nepřejde nikdy..., mě stačí, jak tchánovci mluví s mým manželem, je to prostě o lidech. :unamused:
31. kvě 2011 v 15:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jak jsem napsala "Jeste dnes slysim: Budes poslouchat, o tom ja s tebou nebudu diskutovat..." tak tim jsem nemyslela, ze me jeste dnes takto komanduji, ale ze na to zive vzpominam z detstvi :grinning:

Samozrejme k dospelym se k nam chovaji jako k sobe rovnym, to je uplne neco jinyho, nez k tem detem... fakt jakoby decka byly uplne nesvepravny.
31. kvě 2011 v 15:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@berenika39 - to máme doma přes kopírák, taky konzerva, snad na vše, včetně jídla. Jinak já mu tu novou věc dám na talíř mezi ostatní věci, které vím, že bezpečně sní ( u nás se to týká hlavně oběda) a to tak, aby to neměl smíchané s ostatním, aby se to jen mírně dotýkalo (u nás problém omáčky jakékoliv, polívky krom vývaru nechce...a zatím ani neozkoušel luštěniny ani ryby..). On, že to nechce a že to nemá rád. Já mu říkám (konečně to začalo fungovat), že až to ochutná, pak může říct, že mu to nechutná a že to nemusí jíst...a dám mu jen ždibeček na něco známého, a pokud možno to schovám mezi dvě známé věci, ale tak, že to ví..a taky máme fintu, že on se navázal na jedno autíčko, tak ho pak pobídnu, že možná auto má hlad, jestli si chce vzít ke stolu...a on hned že jo a jak krmíme auto, tak on až tak nevěnuje pozornost tomu, že to "nechcééé". Ale dříve to nešlo, ještě asi tak před měsícem ani náhodou.
31. kvě 2011 v 15:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@majdula - je to hrozně těžké s tím začít. A člověka to hrozně trápí, protože všechny ty "nesmysly", které z nich lezou slyší a vnímá.
A oni vnímají, že děláte něco jinak? Tedy krom toho plácání? Dá se těm rodičům říct, že máte trošku jinou představu o výchově, protože dnešní společnost je hodně složitá a děti prostě už nejde vést k poslušnosti, ale je třeba je naučit být zodpovědnými a nezávislými na autoritě, že je to aspo'n trošku záruka toho, že dítě nezačne poslouchat nějakého bose z party a brát drogy, krást, pít...ale bude o věcech přemýšlet vlastní hlavou...a probrat to s nimi, v klidu, o samotě. Že je samozřejmě nemůžete nutit, aby se chovali jinak, ale že chcete, aby věděli, co a proč děláte..Oni asi potřebují vědět, že něco děláte jinak a proč, záleží, jestli mají "kapacitu" to pochopit dle jejich povah, jestli jsou ochotni se nad něčím novým zamyslet nebo berou jen to "své" za jedině dobré..pak by to asi nemělo smysl a spíše pracovat s malým, aby se uměl prosadit a říct, jestli se mu něco líbí nebo nelíbí, vysvětlovat.
Já jsem se občas neudržela a prostě jakoby malého bránila i proti slovním "nesmyslům". Když si vynucovali pusu, tak jsem dřepla k malému a řekla mu, že babi a děda přišli, a chtějí se přivítat. Jestli chce, může jim dát pusu na přivítanou...Tím jsem jim ukazovala, jak to děláme a současně se oni trošku naladili na jinou notu...a občas to až slyšitelně zaskřípalo..
31. kvě 2011 v 16:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majdula tak u nas je to taky tak, teda u nasich, manzelovi rodice jsou zas pravy opak, nechaji maleho delat vse, neplacaji, ale na druhe strane pak za den vypije litr stavy a sni tri brumiky, proste by se pro nej rozdali, doma pije vodu a brumika vyjimecne... Ale nasi se tak vlastne chovaji i ke me dodnes, citove vydirani, manipulace, atd- i kdyz to tak nekdy ani nemysli... vubec mi ta jejich generace prijde necim zvlastni, podobne problemy maji i jine moje kamaradky... mati je se vsim hned hotova- "proste bych ji dala do postylky a ona by za chvili prestala rvat", proste postylka, ohradka, placani na zadek, vyhrozovani, co tomu rekne tatinek, atd.

@blandik vyborne rady- fakt, tato diskuse je hrozne inspirativni! a to s temi drogami by na ne mozna mohlo zapusobit, i kdyz oni (resp. hlavne moje maminka) jsou ve vsem nejlepsi a vsechni vi nejlip- na vychovu jsou uplni experti :unamused:
31. kvě 2011 v 17:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@pazhitka - no jasně, že jsou experti, vychovali už děti, nebo ne? :frowning2: No, přesně tohle jsem slyšela od tchýně...a říkala jsem si v duchu něco o jiné době, o jiných informacích a hlavně, že je potřeba, aby tady přišla trošku jiná genrace, která bude mít odvahu trošku to změnit k lepšímu, která bude zodpovědnější a více bude bojovat za něco lepšího, ale ne jen následovat nějakého fanatika, ale bude jednotlivě uvažovat...já jim nechci brát zástluhy, dělali, co tenkrát se dělalo - a tak to bylo - kojte co 3,5 hodiny, dítě zvykat a drezůrovat od malinka, žádné potřeby, jen aby vám neskákal po hlavě a jak dítě bylo vzdorovité a bojovalo déle, už to byla špatná vizitka rodičů...

Jinak ještě k té době, mě příjde naprosto zásadní, aby se v ní děti co nejlépe uměly vyznat - je neskutečné množství věcí na trhu, možností, ale taky podvodníků, triků - to není vůbec lehké se v tom vyznat, děti potřebují vědět přesně, proč, co a jak a tohle se nestane, pokud jen rodič bude diktovat, co mají nebo nemají dělat..je třeba rozvíjet jejích rozhodování, myšlení, samostatnost
31. kvě 2011 ve 20:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik to jsi krásně napsala s tou pusou na přivítanou, si z toho vemu vzor. Hlavně děda je na pusy od malé...., teda spíš je dává on jí, u takové situace teču, bo ho fakt nesnáším...., jednu dobu(po narození první dcery) byl fakt hnusnej na nás všechny, jelikož jsme ho nechtěli poslouchat..., je to neskutečná averze, které se už asi nezbavím. Babi se trochu snaží..., ale stačilo by povolit a je generál zase.

Já se teda přiznám, že nečíst Rabr, tak jsem na tom hodně špatně s výchovou :confounded: ......, ale o tom to je, sbírat informace, číst, vzdělávat se...

@pazhitka no mě starší kolegyně potvrdila, že děti nesměly řvát a tím je otravovat či zdržovat od práce. Hold byly jiné priority :unamused:
31. kvě 2011 ve 21:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik já se obávám, že je lepší ty babičky a dědečky a tetičky prostě brát jak to je a neřešit. možná mírně usměrňovat, ale ne za cenu konfliktu. jistě záleží na tom, jak častý je kontakt, jak moc ovlivňují naší snahu a tak (něco jiného je tchyně v dmě a něco jinéhoj je návštěva jednou měsíčně). Já se po víkendu rozhodla, že budu jen tiše pozorovat a doufat :grinning: Hlídali petra a byla to bitva...sice nic tragického, ale prostě - petr si jel svoje a babička taky a ono se to nějak potkalo :unamused: .
Mě jen zaráží, že si nevšimnou, nebo nechtějí všimnout, že nám se s prckem s tímle přístupem k výchově žije mnohem klidněji, pohodověji, že nemusíme x krát denně nic řešit, že máme dost času i energie na srandu kolem, že se pořád nepřetahujeme o to, co kdo bude- nebude dělat. Snažila jsem se jim už mockrát na nějakých příkladech ukázat, jak to funguje ( klasika - my:. který chceš boty? tyhle kopací. super. minutu obouvání, jdem. oni: pojd se obout. ne. řekla jsem obout. ne. nechci tzhle boty. musíš si je vzít, je tam mokro. nevezmu. dělej, nemáme čas. nevezmu....atd......).
31. kvě 2011 ve 21:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 A co drezůra jednou týdně :confounded: ???? Jak velký vliv to může mít????
31. kvě 2011 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina moc ráda bych ti řekla něco konkrétního, ale to neví nikdo. záleží na míře vlivu, někdy hodina napáchá víc škody než týden, když se najde situace, která dítě nějak rozhodí.....fakt nevím.
Ale čím jsem si skoro jistá - to, co jim dáváme doma, je základ, který mnohonásobně přebíjí všechny okolní vlivy. Už proto, že oni nám, jako rodičům, bezmezně věří. Takové výsadní postavení nikdo jiný nemá. Nikdy bych té závislosti a důvěry nezneužila, ale tak to je - jsme pro ně pupek světa. Ostatní ho jen ovlivňují, ale my ty děti "tvoříme". Z toho pramení ta moje benevolence- at si babičky jednají podle svého, pokud to nepřesáhne nějaké meze - myslím tím třeba fyzické tresty - věřím, že to, co získají doma,hlavně první roky, je rozhodující. Jednou týdně ? Žádný problém. Brzy se děti ozvou samy:slight_smile:)))
31. kvě 2011 ve 22:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek