• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

15. dubna 2017 
@fim tak to by mě taky zajímalo, neb u nás domluvy taky nefungují a vypadá to zhruba jako u vás, a to jsou děcka starší...
2. srp 2011 ve 12:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fim bohužel, myslím, že starší prostě ještě není zralý a nechápe důsledky svého jednání, takže nezbyde, než porád hlídat a vysvětlovat. Já jsem se odvážila je nechat samy v pokoji teprve tak před pár měsíci, do té doby jsem vždy dávala mladšího do ohrádky, nejen, aby si neublížili navzájem, třeba i nechtěně, ale i proto, že do té doby ještě on byl nebezpečný i sám sobě, např. lezl, kam neměl atd., teď už si jdu vedle do kuchyně, když si hrajou, ale stejně je pořád kontroluju.... a konkrétně ta situace, tam se nedalo asi dělat nic jiného, než okamžitě malého vysvobodit a vysvětlit staršímu, že tam nemůže pod dekou dýchat, že toto je nebezbečná hra
2. srp 2011 v 15:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna Díky za názor. Když ono je k tomu potřeba chladná hlava a v tuhle chvíli jsem ji teda fakt neměla. Byla jsem hrůzou a vzteky bez sebe. S tou zralostí máš asi bohužel pravdu. Je to ale těžký, když malej staršího neustále vyhledává a hraje si nejlíp vedle něj. bohužel tomu občas takhle "rupne v bedně". :frowning2: Je to holt volba - nechat je spolu a občas šílet nebo preventivně zavírat mladšího a trpět jeho pláč z nucené izolace. A že by jí bylo.... :sweat_smile:
2. srp 2011 v 15:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fim já děti prostě o samotě spolu nenechávám, maximálně tak, že se jdu vyčurat. Bohužel syn má taky telecí nápady a jinak to nejde.
2. srp 2011 v 19:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fim možná jsi mě špatně pochopila, já jsem je samozřejmě nechávala si hrát vedle sebe a spolu, ale neodcházela jsem prostě od nich, a když už jsem musela odejít, tak jsem vzala malého sebou na WC, nebo do kuchyně, kde z ohrádky na mě viděl, takže žádný pláč většinou nebyl a měl tam zase jiný hračky... možná to byla nucená izolace, ale bezpečí především. Chladnou hlavu bych v takové situaci neměla, to věřím, takže to vysvětlování by asi probíhalo dost hlasitě i u nás, tyhle situace jsou opravdu na nervy
2. srp 2011 v 19:25  • Odpověz  •  To se mi líbí

@fim já si s sebou malou beru do kuchyně třeba i tak, že ji dám do jídelní židličky, dám kousek rohlíku, nebo kuku křupky, láhev s pitím, to docela vydrží být hodná, pozoruje co dělám, vykládám jí u toho, to by taky brečela, kdyby byla sama někde
2. srp 2011 v 19:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@fim - nemám dvě děti a určitě to je na palici...Souhlasím s rerunou, že starší ještě není zralý na to, aby se dokázal vždy chovat bezepečně a správně a taky aby to chápal...spoustu věcí nedokáže domyslet. Od toho tam bohužel jsi ty - a starší i mladší se učí - může se učit tak, že mu budeš říkat jak je "špatný", protože udělal to a to..a za to dostane ten a ten trest - výsledek bude ten ,že dítě s tebou bude bojovat a ani moc nebude vnímat to, že skutečně ta deka je nebezpečná, ale to, že možná mu předtím mladší ublížil, možná mu mladší leze na nervy a že ty to nechápeš - tedy bude danou situaci vnímat jako nespravedlivou a tudíž vlastně nebude nalazený na to, aby vnímal, co mu říkáš...protože v emocích nikdo není schopný vnímat to, co mu druhý říká a jen se jeho vztek a agrese namíří na toho, co mu něco zakazuje, vytýká - jakoby se ztrácí podstata věci (že se mladší málem udusil) a jen zůstává boj o pozici, spravedlnost, vlastní úctu...

Nebo mu nebudeš říkat, že je zlý a co to zase provedl, ale prostě jen mu ukážeš, že pod dekou se špatně dýchá a že tohle mohlo bratříčkovi ublížit (a můžete si to i zkusit - že ten starší bude pod dekou a ty ji podržíš...) - a't to názorně vidí...Děti nechcou být zlé a ani nejsou...ale začnou, pokud začnou cítit nespravedlnost, pokud na ně budou kladeny veliké nároky, budou mít pocit, že nejsou dobré...Děti se dokáží vyvíjet samy, jen kopírováním od nás, není třeba při špatném chování zatlačit a donutit udělat to správné okamžitě, ale stačí jen říct - že když dělá to a to, tak to vede k tomu a tomu...

Jinak psala jsi, že na knížku nemáš čas - stojí za to, takhle po netu se to nedá pořádně předat, je toho dost, však třeba někdy.
4. srp 2011 ve 23:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik Líbí a moc. :slight_smile: Díky. :dizzy_face:
4. srp 2011 ve 23:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@fim - děkuji. Ale je toho hodně a všechno se nedá napsat. Mě ta knížka hodně pomohla, jsem za ní moc ráda, přečetla jsem toho více, tak je to takový kompilát...ale prý výborná krom rabru je i Sourozenci bez rivality. Tak hodně sil.
4. srp 2011 ve 23:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
U nas dnes dalsi podobna situace jako jsem psala pred par dny na RaBR tematu (starsi busil mladsiho do hlavy uhelnikem). Kojim mladsiho v loznici, starsi skodi v kuchyni se svym kostatkem a psi miskou na vodu :slight_smile: najednou pribehne a bez varovani a duvodu se smichem buch malyho tim mokrym kostetem do hlavy :astonished: Jezis mne ho bylo lito... klidne si pije a najednou rana a jeste mokro a studeno... Poucena @blandik jsem uz nezajecela, ale stejne jsem nevedela jak reagovat... stridave jsem tisila malyho a rikala starsimu, ze prece nikoho nebouchame, ze si pamatuje, jak ho bolelo, kdyz se bouchnul do hlavicky o stul pred chvili... ale citim ze to neni ono a potrebovala bych mit pripravene neco smysluplneho... nejsem v tu chvili schopna premyslet a popravde ani ted me nic nenapada :sweat_smile: A ze se to opakovat bude, to nepochybuju :confounded:
4. srp 2011 ve 23:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majdula Krásně jsi vystihla situace u nás doma a hlavně ten závěr - nestíháš produktivně řešit, páč máš co dělat s malým a ještě se sebou (alespoň já se svým vztekem).....
Ale u nás asi argument, že ho bolelo, když se praštil do hlavy, neobstojí - mlátí hlavou o zem každej den. :sweat_smile: Prostě tak poutá na sebe pozornost, ale co s tím? Podporovat ho litováním? Ignorovat, aby ho to přešlo? Nezabírá nic. Příště sebou řízne zas a jde se tulit. :confused: A to pak nevede nikam, že malýho to bolí, když on sám sobě klidně způsobuje takovou bolest.
Teď jsem to popsala a asi vypadám jako exot, že to dopustím, ale
a) trochu jsem se zpumprlíkovala
b) kdo nezažil, asi (těžko nebo ne/) pochopí :unamused:
Prostě to tak je a nevím si s tím rady. :frowning2:
5. srp 2011 v 00:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fim Presne, nevim si hlavne rady s tim vztekem... jsem flegmatik a vztekla malokdy... celou dobu co byl R1 sam, jsem na nej nebyla vazne nastvana, ale co je na svete R2, tak uz tolikrat a pokazde kvuli ublizovani mladsimu. A musim priznat, ze kdyz zpocatku bouchal do novorozenatka, tak jsem ho v tu chvili nenavidela :zipper_mouth: strasny pocity, fakt strasny. Jako az se bude moct mladsi branit, tak at se spanembohem rvou :stuck_out_tongue_closed_eyes: ale je sileny muset chranit jedno milovany dite pred druhym milovanym... nejak to nedavam :zipper_mouth:
5. srp 2011 v 00:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majdula Já teda rozhodně flegmatik nejsem, ba už ani sangvinik - mám pocit, že s létama a dětma kolem sebe jsem víc a víc bez trpělivosti. Bohužel.
Holky, vikláte mě, vikláte - poraďte mi, ať nemusím dočítat - jak snadno přijít k těm dvěma titulům ?Je to někde na netu i v ČJ? V Sk se mi čte špatně. Nebo dobrej tip na knihkupectví, kde mají obojí a slušný poštovný? Asi začnu po nocích opravdu číst..... :confused:
5. srp 2011 v 09:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@majdula - já nevím, možná je to o tom, že starší ví, že tohle neměl dělat. Tak možná stačí v tom případě říct - žádné bouchání/bítí/štípání...Te'd se postarám o bratříčka, pláče, protože ho to bolelo...(Pak se k tomu můžeme vrátit)....A vrátit se k tomu třeba později se starším v klidu, kdy situace není emočně nabitá, je nalazení na "příjem". A pak staršímu říct, co si asi myslíš, že za tím bouchnutím bylo - př. Možná jsi se na bratříčka zlobil, máma už nemá tolik času pro tebe, co je tady bratříček....nebo - myslím, že jsi ho nechtěl uhodit, asi sis s ním chtěl jen hrát....prostě říct to, co se ti zdá, že byl důvod toho útoku /možná i vás více plácá v domění, že je to sranda)...a pak nechat na dítěti jestli ti to odkýve a nevyvracet mu jeho pocity - kdyby třeba řekl, nemám rád bratříčka - tak ho přitom nechat, jen parafrázovat to, co starší řekne, ale neříkat mu věci typu - ale bratříček je mladší, nemůže se bránit, přeci nemůžeš říct, že bys jej nechtěl...ale spíše rozvíjet tu jeho myšlenku - možná by jsi někdy byl rád, kdyby to bylo jako dříve, kdy jsme byli jen tři...a zase nechat dítě mluvit, co k tomu řekne - tohle myslím není nebezpečné, ale starší bude mít pocit, že mu rozumíš, že jsi s ním a chápeš, co ho trápí...v těch situacích není dobré pak říkat, že to "cítí špatně" a že tady bratříček jednou je a vy ho s tátou máte stejně rádi jako staršího - to NE. Ale dá se na závěr toho povídání říct - chápu tě, dobře ti rozumím (měla jsem stejné pocity, když jsem byla malá kvůli své sestře...). Víš, ale boucháním si můžete ublížit, tohle nemůžeme tolerovat. Když se ti příště nebude něco líbit, můžeš říct to a to...nebo s bratříčkem si zatím můžeš hrát tak, že ho budeš lechat na patě...(co já vím - jakoby mu dát návod, co příště může udělat místo bouchnutí)...TAk třeba to pomůže :wink:
6. srp 2011 v 09:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@fim - rabr je tuším na uložto.cz, když tam zadáš do vyhledávání, tak by to mělo vyjet...a ten druhý jsem nehledala.
6. srp 2011 v 09:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@fim - k tomu argumentu, že to mladšího bolí - to asi nebude ještě fungovat, nějaký pocity empatie, pochopení, že i druhý má city, něco ho bolí a tím pádem i dobrovolné jednání (tedy upuštění od dané činnosti) se začíná rozvíjet až po třetím roce, kdy se děti začínají více zajímat o sociální vzathy mezi lidmi a začínají být schopní empatie a formuje se do šesti let.... Neříkám, že se to nemá říct - bolí mě to, bratříčka to asi bolelo - to ano, ale nečekala bych, že tohle staršího zarazí, netlačila bych na to. U nás - máme podobně staré děti - začínám vídět občas nějaký náznak empatie, ale ve vzathu k mladšímu je to asi příliš silně emočně nabité - od pocitů možná i nenávisti, silné žárlivosti, po lásku...takže těžko čekat, že se zatím omezí, ještě na to není zralý - chce to asi nastavit hranice - bití není přípustné. Ale současně nemoralizovat, nevzbuzovat pocity viny u staršího, když to udělá, ani ho netrestat, jen v dané situaci říct - bití není přípustné a te'd se budu věnovat bratříčkovi - a tím i sobě dát čas na uklidnění a pak se k tomu bu'd vrátit nebo ne (a pokud se k tomu chceš vrátit, tak bych mu to řekla hned při tom incidentu na konci - promluvíme si o tom později), ale současně bych to "promluvení nedělala často - na začátku pár krát ano, aby věděl, ale pak bych to i nechala být jen s tím - bití není přípustné (a neříkala bych to direktivní - nesmíš bít bratříčka - protože tohle zní, že to není obecné pravidlo, ale že to platí jen pro strašího, když tomu dáš obecnou formulaci, neutrální v osobě - jen bití není příspustné v naší rodině, tak to má větší váhu všeobecné platnosti u vás doma...A o tom, co se dá možná říct při tom promluvení jsem psala v příspěvku výše pro majdulu.

Víš, ono stejně když u plácne, bouche, už se s tím nedá až tak moc dělat - už se stalo...Rabr je založený na tom, že se nenutí, ale současně se říká, jak věci fungují a to v situaci, kdy je emoční klid - tehdy se nastavují pravidla, protože když jsou emoce uklidněné, tak jen tehdy přijímá mozek nějakou smysluplnou informaci, když je kolem jekot a slzy, starší se ti akorát začne bránit a bojovat s tebou, když mu začneš říkát - že tohle nesmí, že ublížil bratříčkovi (tedy křik, možná i plácnutí, ignorace, moralizování, vzbuzování pocitů viny --- nefunguje to, navíc tyto metody moc nefungují ani když je klid - dítě pak začne bojovat proti té direktivě, ale nebude se soustředit na obsah sdělení a to je to - že bitím se může někomu ublížit a není to přípusné)...Takže když jsou emoce rozbouřené - tvoje, dítěte - tak stačí jen par slov - odkaz na pravidlo - Bití není přípustné - a víc nic. Dítě by stejně víc nepobralo, jen by jsi možná i utrvdila jeho nevhodné chování, protože děti se často rády vracejí a opakují činnosti, která u dospělých vedou k rozbouření emocí...může to být i způsob jak na sebe přitáhnout pozornost, příležitost se "pomstít" za něco, co se stalo dříve...
6. srp 2011 v 10:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahojky holky,

@reruna ještě stále musíš být hodně obezřetná skrz ubližování??? U nás to trvá už cca 3 měsíce a jsem z toho už docela nešťastná. Ten pohled mladší dcery při takovém "útoku" od starší je vždycky tak děsivý plný otazníků.....vůbec nechápe proč. Navíc se mi zdá, že když se k ní přiblíží stejně staré batole, natahuje k ní ručičku, tak už spustí a letí kemně. Pořád si říkám, jak k tomu ta mladší příjde, co jí do dá a veme. Fakt bych Lucinku vzala a nasekala jí kdybych mohla. Se tomu ještě směje, když rozbrečí Nelinku :angry: . Ale umí k ní být i pozorná, to jo. No když jí to z ničeho nic chytne, nikdo to nečeká, to je pak těžké správně reagovat... :astonished:
9. srp 2011 v 06:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina jo jo pořád, ale opačně, musím hlídat Lukiho, aby nepokousal nebo nebouchl Míšu... taky mě mrzí, že Míša už někdy ječí, jen když mu Luki chce dát pusinku a on se bojí, že ho zase kousne :frowning2: a přesně tak, nevím, jak tomu předcházet, udělá to nečekaně nebo to dělá, když se hádají o hračku
9. srp 2011 v 10:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna Luky je starší, viď...no u nás tak také blbne starší.
9. srp 2011 ve 13:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina ne ne, právěže Luki je ten mladší, dokud nelozil, tak byl klid, Míša mu nikdy jako miminku neubližoval
9. srp 2011 v 16:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna aha, tak naše začala ubližovat, když ještě Neli nelezla.... . Ale ona byla a je dost uřvaná, tak jí možná vadí, jak jí utišujeme, chováme a tak.... . Takže u vás mladší "terorizuje" staršího, ju :slight_smile:?! Já si myslím, že se to u nás také zakrátko otočí, bo Nelinka(mladší) má tvrdou školu- od Lucky.
Ale ještě bych měla dotaz - sice to moc nesouvisí s chováním dětí...možná trochu.....zajímalo by mě, jak jsi se cítila nejen po narození druhého, myslím ohledně únavy. Já jsem tak KO až se mě chce brečet, je mi 33, ale cítím se na důchodce, fakt straaaaašně unavená. Malá se dost budí, příkrmy moc nechce, tak jí ještě hodně kojím. Nic než děti nezvládám, a i s tím mám někdy problém. Mám čekat zlepšení nebo to bude jen horší :confused:?!
9. srp 2011 v 18:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina dítě mám jenom jedno, ale ze zkušeností mých sestřenic - obě se shodly, že do roka to byl neskutečný záhul a padaly na h*bu, pak to bylo už lepší a lepší.
9. srp 2011 v 19:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina neboj, bude to lepší, já jsem po narození prvního dítěte myslela, že horší to už nemůže být, to byla fakt taková změna, na to se nedá připravit... ale se dvěma dětmi to bylo o hodně horší, mladšího jsem kojila každé 2 hodny, někdy i dříve, s příkrmama to šlo pomalu, v noci jsem se pořádně vyspala až, když jsem přestala kojit v noci, to měl mladší 18 m, to byla paráda. Bohužel, když měl 21 m, tak jsme ho dali ke staršímu do pokojíčku a bylo po spaní, zase se budí několikrát za noc, já pak nemůžu usnout, už toho taky začínám mít plné zuby...
9. srp 2011 v 19:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Snad máte holky pravdu, nebo budu mrtvá žena :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: .
10. srp 2011 ve 22:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina ono tohle počasí tomu teď moc neprospívá, tohle léto je pro mě zatím taky jako za trest, pořád prší a je zima, děti doma řádí... když to jde, tak choďte ven, nebo někoho popros, ať ti občas pohlídá, ať si odpočineš a přijdeš na jiné myšlenky
11. srp 2011 v 07:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina Já tady furt nadávám a stěžuju si, jak nic nestíhám (takže jsme na tom stejně), ale bude líp, uvidíš!!!!! Já to pociťuju měsíc od měsíce (od půl roka i rychleji) :dizzy_face: Minimálně v tom, že malej už není tak křehkej na přizabití velkým.
A jak píše @reruna tak svatá pravda - chce to bejt venku, ať si člověk nenadělá doma, děti se víc unavěj a ty jsi mezi lidma. Ale taky mi neustále kamarádka radí a měla bych to dělat - jeden den v tejdnu dát děti manželovi a vypadnout někam sama - třeba jen na kafe s kamarádkou, na kosmetiku a jiný "důležitosti". :slight_smile: Jinak mi už asi hrábne. :rolling_eyes:
11. srp 2011 v 09:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, ráda bych se zeptala na dvě věci:
- jak věci vysvětlovat 18 měsíčnímu dítku? Malá se mi rozchodila a začala klasicky objevovat svět a svou sílu, takže má občas snahu mě plácat dětským smetákem (švih tou tyčkou rozhodně nění příjemný), oblíbené jsou průšvihy se štětkou do záchodu (kdy se snaží napodobit to, co už viděla), atd. Ani za nic jí nejsem schopně vysvětlit, že tohle prostě NE. Navíc mám pocit, že to "ne" u nás teď docela vede, řekla bych, že je to tím přelomem, kdy najednou si dojde a došáhne, kam chce, atd. Snažím se vysvětlovat místo zákazů (a dělám to jen u těch "akutních" věcí, typu nesahat na troubu, kde dokonce slavím úspěch, ale to bude varováním "pálí"). Ostatní věci se mi nedaří vysvětlovat a protože malá je akční, jsem z ní občas na plech. Pro pousmání: "umyla" záchod štětkou (a s tím pochopitelně celou koupelnu) a než jsem to stihla uklidit, tak na druhém konci udělala totéž ve druhé koupelně. :sunglasses:
- a druhá otázka - jak dosáhnout sama u sebe přirozeného RABR chování jako matka? Já jsem vyrostla úplně jinak, styl výchovy doma se mi moc nelíbí, ani vztahy nepovažuji za ideální, a chtěla bych to jinak. Nějak mi to ale prostě nejde přirozeně reagovat a promýšlet to v každodenním životě moc nestíhám.
RABR se snažím studovat, ale myslím, že jsem ukrutně nedokonalá a nepřirozená - když tady čtu např. blandika, tak si připadám jako neempatický blb. Chtěla bych to vylepšit, ale nevím jak...
Díky za reakce. :slight_smile:
12. srp 2011 v 18:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@takyja Ahoj, jestli můžu, tak mám podobné pocity jako Ty. Studuju, snažím se, ale když mě malý drapne za vlasy tak řvu NÉÉÉÉ! Už jsem teda něco málo vylepšila, "nešikulkuju", ale stejně je to zatím jen pro mě, abych si zvykla, malý to má zatím na háku. Asi to chce pevné nervy. S tou štětkou bych poradila snad jen zamezit přístup do koupelny, nebo jen s maminkou, nebude pak co řešit. Nebo když budeš uklízet, tak jí něco dát a jako že taky uklízí. No ono se to dobře radí, ale realita je drsná, už jsem si sama vyzkoušela. Třeba při přebalování si musí Mireček s něčím hrát, aby se netočil na bříško. Ale musí to být pokaždé jiná věc, co už zná, ho nebaví. Včera jsem už neměla co mu dát a vzhledem k hovínku v rozbalené plínce jsem mu dala z poličky co bylo po ruce - krabičku Tic Tacu. Mireček si štěrchal, já čistila ekologickou havárii a najednou ticho. Podívám se - Mireček drží v ruce otevřenou krabičku a dělá "hmmm mňam mňam". Tak jsem ho těma hovnovýma rukama šupla na bříško, malůíček do pusy, bonbon vypadl a Mireček ještě hodinu krásně mentolově voněl. No blbá matka - aby se nic nezašpinilo, tak by dítě nechala udusit.

Tím chci říct, že člověk si spoustů věcí a možných důsledků uvědomí až pozdě, ale snaha se počítá, takže hlavu vzhůru a hlavně z těch našich zlatíček nezešílet.
12. srp 2011 v 19:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, když se tady zmínilo šikulkování:slight_smile: jak chválíte děti při učení na nočník? Když tam Klára cosi udělá, tak teda šikulkuju a tleskám o stošest :slight_smile: jak pochválit jinak?
12. srp 2011 ve 22:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@misule82 Také by mne zajímalo... Odnaučení chválení jsem odsunula kvůli těmto a jiným dovednostem zatím na neurčito :confused:
14. srp 2011 ve 21:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek