Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

ahoj..taky procházíme obdobím vzdoru 😀 je to mazec...naše Nela je v pohodě až na její výkyvy...kdy si i lehá...nejlepší to je v obchodech 😀 když chce např zůstat v ohrádce určené dětem na hraní ale vždycky ji to přejde páč ji nic jiného nezbyde. Kromě vzdoru je taky výborný její jekot,že si lidi ucpávají uši 😀

a jak to řeším?? no když ji řeknu že se to nedělá a flákne mi ji...tak ji plácnu přes prdel...přes plínu,kterou máme to nenítak hrozný...většinou to pomáhá...a když ne...nechám ji vyvztekat...když to trvá dlouho,přijdu a pohrozím a když nic,tak ji zase dám přes zadek...většinou přestane. Sprchu neprovozuju,nebyl důvod,ale nezavrhuju.

a v obchodech ??? tam rovnou zdrhám do pryč 😀 😉

@kopretinka84 no, to je fakt přesné.... bohužel.

mně by zajímalo, jak by reagovali ti rodiče, kteří svému dítku klidně zmydlí zadek.... kdyby v případě nějakého partnerského rozporu tykhle zmydlil jejich partner je. to by byl asi oheň na střeše. zajímalo by mě, čím se ty děti tak liší, že u nich je to v pořádku..... tím, že jsou menší a slabší?

@kopretinka84 Ja len kratku poznamku - u nas prebiehaju najhorsie vikendy, ked sme s manzelom obaja doma. Cez pracovny tyzden sa to da zvladnut, ale ked sme doma obaja, tak su hystericke zachvaty a vymyslanie o 100% castejsie...no, vacsie publikum, vacsie predstavenie...asi tak.

Ahoj holky, jenom jsem chtěla napsat k tomu nepochopení okolí, že to taky znám.Já se teda spíš s tím že čtu RaBR ani nechlubím, protože vím jak by to dopadlo. Naše máma u mě asi tu knížku zahlídla když mi malýho hlídala a jak jí znám tak do ní i trochu jukla a táta ten se mi snaží furt ukazovat, že ta původní výchova je lepší, když třeba na malýho někdy vykřikne ( né moc často ) a malej se ho lekne, tak samozřejmě poslechne. No ale vysvětlovat mu co to sním udělá do budoucna, že to pomůže jen v tu chvíli, to nemá cenu. Prostě si říkám, že to ukáže čas. Už teď je to vidět na mým synovci ( 3 roky a vychovávaný fackama, brutálním strašením atd. ) jaký je. Ale to je "samozřejmě vrozenou povahou ", že Jiřík je hodnější a nevíme co máme. A taky je mi synovce hrozně líto. Když ho straší že támhle za stromem je polednice, nebo támhle je čert a odnese si ho. Nebo když se jednou vztkal a máma ho samozřejmě seřezala, že na to má dost času a když pak plakal a vztahoval k ní ručičky aby jí objal a volal "máma" a ona ho od sebe odstrčila a řekla že ho nechce když zlobí, tak se mi chtělo fakt brečet. Ještě teď ho vidím před sebou.
No a co se týče školek tak mám taky dilema. U nás na vsi je učitelka a ta prý je docela hrozná. Nutí prý děti do jídla a to i přesto, že maminky si to nepřejí, protože pak si prej budou vymýšlet i ostatní děti. Kamarádky malej tam teď odmítá spát , protože se začal počůrávat ze spaní, jelikož jim učitelka nechce dovolit chodit na záchod po uložení, prý proto že se jí tam pak courají všechny děti. Holt chce mít po obědě klid a ne hlídat děti. Za což je placená no a pak to po něm holt uklidí, to je menší zlo, ne. Ale že malej z toho může mít trauma, že to je pro něj ponižující jí nevadí. Prostě hnus. Jedné holčičce dokonce zakázala nosit kšiltovku s kšiltem do zadu protože ten kšilt je tam od toho aby chránil před sluníčkem a to oznámila její mamince. 😒 A vůbec jí nevadí, že už na ní bylo spoustu stížností. Takže nevím, jestli tam malýho vůbec chci dát, ale na druhou stránku tam bude mít Jiřík spoustu svých kamarádů a dětí které zná, takže si myslím že bude o to pro něj lehčí tam začít chodit. Tak nevím ☹

@lusy82 co píšeš o školce je hrozné... z podobných důvodů, které za našeho dětství byly normální, mě vyzvedávala ze školky babička, abych tam nemusela spát. Spala jsem tam jen dvakrát, pamatuju si dodnes, že jsme museli být všichni otoční na jednu stranu, abychom si nepovídali. Přeležela jsem si ucho, chtěla se otočit na záda a nedovolili mi to. A pamatuju si to dodnes. I jinou formu šikany, nad kterou se tehdy mávlo rukou, že to přece byla legrace. A to jsem byla normální holčička, ani tlustá, ani malá, ani zrzavá, ani tmavá. Co musely zažít "jiné" děti? Děsí mě, že stejné zvyky přetrvaly dodnes.

Zážitek z drogerky: matka, 2 děti, dceru posadila do vozíku, syn chtěl vzít malý vozíček, rozradostněný úmyslem, že mamince pomůže. Zakázala mu to, že jeden vozík stačí. Totálně ho nepochopila, rozplakal se, vyndala mu, skončilo to tím, že ho od sebe odstrkovala, že už ho nechce. Každému v obchodě bylo trapně, nenápadně mizeli do jiných uliček. Mně bylo smutno... Napadlo mě, že až po něm bude chtít v pubertě vynést koš, on si vzpomene na drogerku a pošle ji do háje.

@kopretinka84 zní to, jako když děvčátko žárlí a snaží se vybojovat rovnocenné postavení, které má s každým z vás, ale když jste tři, je ona ta malá, může to být taky začátek té lásky k tatínkovi (elektřin komplex), kdy se snaží dostat do pozice jeho partnerky, je to normální a vyroste z toho, resp. musí se naučit se svými emocemi zacházet. Napadá mě, že by mohlo zabrat jí dát důležitý úkol, aby měla na co být hrdá: přinést tatínkovi pití, pomoct prostřít stůl na společnou večeře - dělat z ní větší, než je - jen v tu dobu, kdy jste spolu tři. Odvádět pozornost - hodně chodit ven. Ale jsou to jen úvahy, moje je ještě malá, takže zatím visí na mně.

Jinak dlouho jsem sem nepsala, protože naposled jsem řešila, že mě malá kouše, to jí nebyl ani rok a půl a tahle diskuse měla čtyři stránky 😉 z kousání vyrostla, protože už není v situaci, že chce něco sdělit a neví jak a jediná alternativa je zahryznout se a nepustit 😀
V dalším období, kdy jsem zkoušela, jak na ni a jako výchovný prvek plácla přes plínu, dostala jsem dvě zpátky, takže to jsem rychle zavrhla. Teď, pokud plácnu, je to obvykle v situaci, kdy už mi "tečou nervy" a díkybohu velice výjimečně. 😵

@cervena_vila mě se Vojta přestal válet po zemi kdykoliv mu nevyhovím..pleskám ho ale přes ruku, když mi bere ze stolu co nemá (komp, mobil...po tom, co mi vyhodil chytrý telefon v ceně 10t..který jsem naštěstí dostala od manželova kolegy..) a na zadek dostane když je rozjivenej a sedá ležící Káje za krk..) ideální to není, ale jinak fakt nevím. Pomůže, když se mu jdu věnovat, ale nechci ho naučit, že když ublíží sestřičce, tak za odměnu ho pochovám. Někdy když už má náznaky, tak ho čapnu a pochovám..a někdy, když už to fakt přehání, tak prostě jednu dostane, přiznám se, že mi dost někdy s nima tečou nervy. Někdy když potřebuju něco dělat na PC, ho holt posadím vedle monitoru a on mi tu kouká a nezlobí ji. Co vím,tak žárlí,když malou kojím, ale to má povoleno, že se mi navěsí na bok (ach moje kyčle) a je celej šťastnej, ale někdymi přijde, že než o mě má spíš zájem o ni..asi by si s ní hrál, ale často se pak rozdivočí a končí to řevem..bohužel není v mých silách se 100% času věnovat jednomu nebo oboum..nějaká dobrá rada?

@wsmoulinkaa
@hest
ahoj, a když děti dostanou přes ruku, plínu - už to potom nikdy neudělají? ptám se, jestli to má nějaký efekt, protože si myslím, že jediný výsledek toho je, že se dítě naučí řešit problémy ránou. pak z toho jsou takové ty: jsou mu dva a půl a všechny nás bije, co s tím???
jak by ne, když to vidí ....
Opravdu i doma mezi s sebou s partnerem řešíte problémy tím, že si navzájem jednu plácnete? Dítě přece není o nic méně než dospělák....
nestačilo by - když je problém - dítě prostě odnést, vzít na ruku, přísně říct, co ano, co j lepší, proč to nemá dělat? Ránou se ještě nikdy nic nevyřešilo - možná v ten moment, prcek se lekne, rozbrečí, ale současně to bere jako normální věc - příště praští on.....
Je to strašně ponižující, když dospělý člověk někoho bije, ne?

a hlavně, tím, že děti "trestáme" je nenaučíme chovat se správně, ale naučíme je přijímat tresty......

já se teda dneska jdu naprosto nerabrovsky pochválit 😀 byli jsme v bance, mají tam stoleček s kreslení a takovou tu ikeáckou provlíkačku na kuličky.... malý si tam krásně pohrál, zatímco jsem si šla pro kartu. pak teda že už jdeme dom, malej "neeee" že chce být ještě "tadyyyyy". tak jsem ho chvilku nechala a přemýšlela jak z toho ven, protože mi bylo jasné, že jakmile budu trvat na tom, abychom šli domů, tak se zasekne a bude z toho scéna 😅 zaujatě mi ukazoval jak tam jsou nakreslená auta, tak mě osvítilo - povídám aha, tobě se líbí ta autíčka... víš co, doma na topení sis nechal uschnout ty vodové omalovánky, ještě ti tam taky zbyla nějaká auta a myslím že tam byl i autobus, tak co kdybychom to šli vybarvit? malému se rozsvítily oči a už mi bral šálu že honem musíme jít domů 😅 uuuuf 😀 😀 😀 😵 zvládli jsme to naprosto v pohodě bez řevu 🙂

@fender no super! jde to i bez plácnutí, přesně tak to je, když ty nasadíš odpor, dítě v tom vesele pokračuje a je z toho bitka a scéna atd atd... 😀 chceš tak nerabrovsky pochválit? 😀

anoooooo prosím velkou pochvalu, připadám si jako dokonalá matka 😀 😀 😀 😀 předpokládám, že mě to velice rychle přejde, ale tak pro tu chvíli 😀 😀 😀 😀

@fender 🙂 ...taky chválím! 😀

@ined77 děkuji 😀 😀 😀 😵

@fender 🙂 ..není zač 😀 .tu pochvalu si zasloužíš 😉 🙂 .

viď 😀 jsem taková ŠIKULKA 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀

@fender musela jsem se smát, úplně se v té tvé situaci vidím - taky jsem vždycky zpocená až...zvlášť teď v zimě a v obchodech, kde malou většinou něco zaujme,abych vymyslela něco, co neodporuje a "odchod" od oblíbené činnosti co nejmíň bolel. Vymyslela jsi to opravdu RABROVSKY 😀
Jinak s reakcí okolí na naši výchovu souhlasím - taky už radši mlčím, mamka mě teda hodně podporuje, ale většina kamarádek, sestřenice atd co bijí děti jako žito, zastávají názor, že malá roste jako dříví v lese, že z ní vyroste spratek - ale ono se za pár let ukáže. Ale třeba švagrová se už nechala nalákat a taky čte a zkouší 😉

@berenika39 jj to jsem si všimla, že pak někdy bouchne on mě..nicméně jak mu to mám vysvětlit..když nemluví..sice vnímá, ale nevím co..co mu teda mám říct? Ne, nedělej to? To asi ale taky není dobře, ne..to budu pak jak moje matka nedělej, nesahej, spadneš, ublížíš si atd-))) to mám neustále někam odvracet pozornost? jaké by tedy bylo řešení, až si příště sedne opět na ségru? (podotýkám, že bohužel nemůžu udělat vše tak, aby si na ní nesedl-))

@hest já bych ho v té konkrétní situaci prostě vzala, sundala ho ze ségry a začala hladit malou a utěšovat ji a nahlas bych říkala, že to muselo ale bolet, když si na tebe brácha sedl, on je mnohem větší, než ty a těžší, on už příště dá pozor - tak aby to syn slyšel, ale nemluvit k němu a nenadávat mu (je to těžké vím, taky jsem si prošla obdobím, kdy jsem v takové situaci hned ječela a někdy i plácla...)

@hest jsem ráda za tvoji reakci.
NE není to pravé ořechové, na dvouletý dítě jak červená na býka...na just udělá, co nemá. Jenom si nemysli, že když nemluví, tak nevnímá 😀 . Až moc dobře a ještě o něco líp rozumí 😀 . Vůbec o tom nepochybuj. Podstata je naučit ho hned od začátku, když nějaký problém nastane, jak ho řešit - ne pak hasit požár, když vyvede ptákovinu. Nauč ho , jaký je jediný možný způsob zacházení se segrou (nůžkama, sklenicí, vidličkou....). Den co den, xxx krtá denně mu můžeš říct, že na ségru se musí opatrně (že sklenice je křehká, že nůžky jsou ostré), ale asi to chce důslednost. Když segře sedne za krk, nemusíš hned plácnout - hned ho vezmi, odnes kus dál, vem na ruku a řekni, že na ségru se musí opatrně, je malá. Podle tonu hlasu moc dobře pozná, že je něco jinak. když to budeš dělat pořád stejně a trpělivě, pochopí to. Než se na segru vrhne, trkne ho, že to nemá dělat.
jinak vím, že není žádný univerzáln recept, že se dvěma malými je to fuška, že i když se desetkrát zarazí a už bude opatrný na segru, tak jednou jí zase vykráká za vlasy - jde o to, že by se k ní měl chovat hezky proto, že je křehká a malá a závislá, ne proto, že se bojí tvojí facky. Ani děti vychované bez plácaní nemusí růst jak dříví v lese 😉

@berenika39 děkuju, že jsi mne hned neodsoudila, přiznávám se, že když je třeba manžel na měsíc v zahraničí, tak mi opravdu tečou někdy nervy. Nicméně většinou jsem to tak dělala, že jsem ho sundala a chovala jí, ale pak jsem si zase říkala, jestli to není špatné, že on na ní sedá někdy proto, protože si chce s ní hrát a neví jak na to-) ale vypozorovala jsem, že když je rozjivenej, unavenej a já jsem taky k.o., nebo potřebuju něco dělat v kuchyni, nebo prostě něco i jiného a nemůžu se mu věnovat, tak schválně do ní žďouchá a pak má děsnou radost, že se zlobím. Proto jsem se o to začala zajímat, abych to nezacyklila úplně, ale samo, že náběh tam je-) Přiznám se, že se snažím naučit se tu "mluvu" se nedělá, ale když jsem vyčerpaná, úplně mi automaticky naskakují ty příšerné věty mých rodičů-)))
Asi by někdo měl převychovat mne-))))
Přiznám se, že spolu docela hezky fungujeme když jsme venku. Doma je to horší. Řekla bych, že to je hlavně mnou, velmi těžce nesu být doma zavřená-)) Ale jinak když není Vojtín unavený, tak s ním je docela i domluva. Myslím si, že příští rok to bude větší mazec až se budou přetahovat o věci-) Večer jsem si dala po dloooouhatánské době skleničku kofoly,jsem nemohal do dvou usnout, tak jsem vám to tu aspoň prošla a okoukla o jakých knihách se tu bavíte a poslechla si přednáčku té paní, moc zajímavé.

Dr. Nováčkovou jsem jednou zažila na přednášce pro pedagogy ZŠ (dělala jsem tehdy na Lipce a pořádali jsme víkendovej seminář pro učitele). Byla to síla (bylo to cca před 4 lety) - byla hrubě nepřijatá. I mě tehdy rozčilovala. Neumím si dneska moc představit, čím to bylo. Tehdy tam zůstalo po ní ve vzduchu trčet hlavní sdělení - hlavně dětem neříkejte, že jsou šikovné a že se jim něco povedlo - ale nenabídla žádnou alternativu. A my jsme byli rozzlobení - napadla nám náš svět, a nenabídla nic lepšího. Dneska když se podívám na tuhle přednášku, tak jí samozřejmě fandím, ale já jsem se za tu dobu hodně posunula... vlastně se pořád trochu divím, že tam na konci je potlesk -asi je to poučenější publikum... 😅
(mimochodem i jiná videa z TEDx tam jsou docela zajímavá)

...já do minulosti téhle diskuse nešla, na to nemám kdy. Ale vy dětem NEŘÍKÁTE, že jsou ŠIKOVNÉ????
Je mi jasný přibližně princip proč se nemá zbytečně chválit, že když se trefí do nočníku, je šikovná a když ne tak najednou šikovná není, že to je blbost. Ale co ta realita? Jak jinak vyjádřit radost nad něčím, co se opravdu povedlo a přitom neházet do vzduchu zbytečné šikulky?

co se týče knih, tak tu ještě nebyla myslím zmíněna knížka Výchova dětí 1000+1 rada pro každou situaci. Jsou to vždycky konkrétní situace a návody, jak je řešit. Je to vyloženě praktické - bití ostatních, agresivita, příchod nového miminka, sourozenecká rivalita, uklízení, otázky týkající se např. smrti , atd atd.....

a proč rovnou neříct, že se to povedlo? 🙂
třeba: když mi pomůže malý vybalit nákup, neříkám mu, že je šikovný, že mi pomohl, ale něco ve smyslu: vidím, že mlíko jsi schoval přesně tam, kam patří, rohlíky taky, děkuji, že jsi mi pomohl. nebo - uklidí si sám hračky před obědem a přijde pro mě, aby mi to ukázal - neřeknu, že je šikovný, že si to uklidil, ale sprásknu ruce a řeknu: teda, všechny hračky jsou schované do krabice! (obdivný pohled na syna) teď tu máme uklizeno a taky najdeme všechno na svém místě, až si budeme chtít hrát! atd atd.... vždycky se to dá nějak opsat. nicméně my doma šikulku občas tak jako tak máme 😀

jinak ještě co se týče té knížky, tak skalní RABRisti trochu pozor, ne ve všem se to úplně shoduje (např. sem tam se člověk setká s odměnou, pochvalou na místech, kde by ji RABR asi nedal). ale myslím, že jako praktická příručka pro začínající je slušná 🙂

@fender Takže opravdu řekneš složité souvětí, místo toho, abys zatleskala nebo pohladila po hlavě? Mně to nejde přes pusu. Konkrétně nad tím nočníkem prostě jásám nad nočníkem, to je snadné, ale když udělá něco nového nebo složitého, třeba včera nakreslila obličej, z toho jsem byla úplně paf, to prostě šroubovanou větu nevymyslím, je to rychlejší než já, je prostě šikovná...