ahojte, zakládám tuto diskuzi s tím, že bych tady ráda vytvořila prostor pro trošku jiný přístup k výchově dětí...objevují se tady diskuze o vzdoru a zlobení děti a jak na to...nicméně jejich účelem asi není hledat jinou cestu, ale spíše si ulevit a vypovídat se...což naprosto chápu, rozumím - je to náročné s batoletem. A příspěvky o tom, jak se to dá dělat jinak jsou spíše kontraproduktivní a dokážou více naštvat než povzbudit. Nicméně mě osobně takový prostor na koníkovi chybí, protože si myslím, že všechny chceme vycházet s dětmi po dobrém, mame na to své způsoby a možná by bylo fajn se o to tady podělit....
@dewnat Naše malá plácá ráda proto, že to vzbuzuje reakce - nejvíce ji to baví, když už jsme "načatí" (únava, spěch, stres, ..) a kdy nás to nejvíc vytočí. Snažíme se zachovat klid a do zbbnutí opakovat, že to bolí, nelíbí se mi, ..
Jinak jestli tvojí dcerce občas přiletí plácanec, považuje to za normální věc, když to taky někdy udělá. Ale asi nechápe, proč se na ni pak zlobíš... 😎
Ahoj holky,díiky za komentáře.Musím být trpělivá a snad to brzy pochopí 🙂
@dewnat Nevím, kolik má tvoje dcerka let, ale dětem se schopnost být empatický (tj. pochopit, že dělá něco, co je druhému nepříjemné) tvoří až kolem 3 let, tak se obrň trpělivostí a schopnosti opakovat se jako gramofonová deska. Za sebe mohu říci, že někdy mně to opravdu už unavuje a nebaví, ale myslím, že je to rozumná cesta, která časem zabere...
Ahoj,
ty nasi certici je 22 mesicu a patri take k tem tvrdohlavcum.Uz me uplne preslo to nejak zlomit - to je proste povaha.Snazim se ve vsech "sporech" - pokud tedy nedela neco nebezpecneho - najit nejaky kompromis.Treba s tim mlacenim ji dovolujeme nas "bacat" malo a jen do nohou a zadecku a potom delame jako strasny demonstrativni au au auuuuuuu - zcela chape,ze je to legrace.A kdyz se nahodou da unest a v zapalu hry nas majzne jinam,tak rekneme vazne,ze to moc boli a to by byla tak velka bolistka,ze by sme museli lezet doma a nemohli by jsme ven - ani na piskoviste ani na klouzacku atd.Docela to funguje.
ahojky holky,silene dlouho jsem tu nebyla,nestihame, tak pred 14 dny prvni Respektovat a bytespektovan seminar,za 14 dni dalsi,tak se tesim, s tim curanim na nocnik/zachod bojujem furt, malej 32 mesicu proste nechce,nerika si,pocurava se,jediny co stiham,ze kakani,to vidim 😀 ale samotny curani se nam jeste nepovedlo 😒 vim,kdy je jeho hodina,tak ho nasval posadim (zkouseli jsme i ve sttoje,mam pocit,ze naoprosto vse),cteme si knizky,vydrzi mi i pulhodiny,pak se postavi a do 5 min se pocura,udrzet ho dyl neni reseni,me prijde ze to zadrzuje a nechapu co se po nem chce.... desi me to,ze za 5 mes jde do skolky,pokud ho teda vezmou a tam vzhledem k poctu ucitelek a deti chteji aby si chodili a obsluhovali se na zachode sami,netusim jak,cviccime uz pres rok a nic,nezlepsilo se ani o pid,premyslim,ze skaknu k doktorce,zda neni problem v necem jinem,protoze aby ho nezvali do skolky jen kvulu curani...
tak u nás nic co by vypadalo jako náznak násilí prostě neprojde ... a ze srandy teda taky ne... myslím, že dítě v tom má pak pěknej hokej... proč se jednou máma s tátou smějou a podruhý je zle??? 😕
my neplácáme, tak je možný, že když to ještě neviděl, tak nemá tendence to vracet...
ale na druhou stranu se taky nekoušeme a zrovna o víkendu to na nás v zápalu hry zkoušel - nejdřív na mne - já důrazně řekla, že mi to vadí, bolí mne to a nepřeju si, aby to dělal... nechal toho a přelezl si k manželovi...
toho nejdřív kousal malinko a evidentně zkoušel, co vydrží (manžel se nejdřív smál)... matěj pak přidával na intenzitě a najednou to manžela bolelo, tak po něm teda trochu vyjel, že teda takhle ne... že to už je jako přes míru a bolí to... ale to malý dítě asi těžko samo pozná, kolik je málo a kolik už dost... takže podle mne je nejlepší tyhle věci nepřipustit vůbec... 😉
už jsem to dávala na rabr, jdu se podělit i tady 🙂
https://www.facebook.com/photo.php?fbid=3748090...
Ahoj holky, potřebuju se "vyplakat" a radu. Já nevím, ale nějak to poslední dobou mezi mnou a Klárou dost drhne. Já jsem pořád unavená a nastartovaná na první našlápnutí a vše je s tím asi spojené. Klára měla vždycky v oblibě venku zdrhat, pak se to srovnalo a teď je to tu znovu. Jdeme a najednou změní směr a běží. Já už toho mám plné zuby. Snažím se doma vysvětlovat, že pokud ji něco zaujme, tak mi může říct a půjdeme se tam podívat. Na procházkách chodíme spolu. Jenže to je asi velká zábava utíkat a čekat, že mě máma bude honit. Jak na to? Taky jsem se teď rozhodla, že zruším dopolední procházky. Předem se domluvíme, že ta dopo procházka bude krátká, abysme stihli udělat oběd, přečíst pohádku a spát. Jenže Kláře se nikdy nechce domu. Vidím v tom úplné zacyklení. Každá procházka končí stejně, nechci domu a pak jsou velké scény, zvlášť po té dnešní jsme brečely obě. Snažím se dát empatii, říct, že odpo půjdeme ještě, že je teď potřeba jít domu kvůli tomu a tomu. Když totiž nestíháme číst před obědem pohádky, tak jsou hrozné scény. A snažím se dodržovat spánek nejdéle ve 12 h. Je vzhůru od 6 h a pak už je přetažená, když jde spát déle. Tak myslíte třeba ty procházky na čas úplně vypustit? No je toho víc, co se změnilo. Také nás teď hrozně potřebuje, celý den slyším "maminko hrát" a musím si sednout k ní a hrajeme si scény s igráčkama. Musím se přiznat, že jak je to každý den, tak mě to hrozně nebaví ☹ také najednou nemůžu uvařit a další věci, prostě maminko hrát, jinak scéna. Jako vždycky to nějak ustojíme a zvládneme. Já jen že předtím stačilo říct, udělám to a to a pak si budeme hrát. Nebo nařídíme budíček a až zazvoní,maminka musí jít připravovat oběd. Přijde mi, že jsme se v čase vrátili zpátky....
díky za každý názor
@misule82 d- mě pomáhalo si s malým pohrát hned ráno, on to chtěl hned, ještě před mytím, před vším..(tedy po mlíku)...a mě to nejprve vadilo, že se odsouvá hygiena, že se nesnídá..ale hrozně to pomohlo (i jsem to pak někde četla, že je dobré nasytit nejrpve dětskou potřebu společnosti a pak prý lépe zvládne samostatnou hru), takže tak od šesti do osmi jsme si hráli a pak mě nechal v klidu chystat snídani..ten model máme pořád, jen to ranní hraní je třeba už jen deset minut...Jinak ten kámen úrazu je v první části tvého příspěvku - píšeš, že jsi podrážděná a stačí málo a vadí ti to (něco v tom smyslu)...takže základ je v tom si ráno říct -dneska se uvolním, vůbec nebudu nic řešit, nebudu ji kritizovat, budu klidná a nebudu s ní bojovat...více rozvolníš ten den, uvolníš sebe...a ven ji můžeš pokud možno brát někam, kde ji můžeš honit aniž by ti utekla do cesty...máte tam něco takového? chce to změnit prostředí na bezpečné..až se vám podaří si pár vycházek užít, aniž by jste se dostaly do sporu s utíkáním, tak se odcyklí...tedy na tom volném místě ji právě můžeš navrhnout - tak a tady to je bezpečné...tady se můžeme honit...že tě chytím...Mám zkušenost, že když jsem tak nějak vypadla z nastavení na dítě, všechno moc hrotila, byla netrpělivá a měla očekávání, jak se má a musí chovat, tak to nefungovalo, tlačila jsem na něj, a on se blokoval...
@blandik no my to máme už hodně dlouho nastavené tak, že ráno vstaneme, snídáme a pak se kouká na Krtka a já uklízím nebo vařím. Potom si tak od 8 do 9 h hrajeme, pak jdeme do 10:30 až 11 h ven, pak oběd, zoubky, pohádky a spát. Teď poslední dobou chodíme ráno s kamarádkou a její stejně starou holčičkou a když jsou spolu, tak trochu víc lumpačí (zajímavý je to, že když jdeme sami, tak je většinou klid - ale já si taky potřebuji pokecat🙂. Taky se teď hodně omezili ranní procházky na nákup. Ono když jsou spolu, tak všechno zkoumají a krátká cesta zabere déle času. Možná bude lepší změnit směr cesty na opravdovou procházku. Víš, mně jde o to, že já potřebuji určitá pravidla venku. To že najednou změní směr a rozhodne se jinak. Většinou se procházka řídila podle Klárky, ale někdy je potřeba dodržet čas a směr. A bojím se, že když se hodně "podřídím", tak potom nebude také ten respekt z její strany. Za pár měsíců budeme jezdit ještě s kočárem a sladit režim dvou dětí bude horší, tak i proto mé obavy. Jinak moc bezpečné cesty tu nejsou. Bydlím sice víceméně na vesnici, ale ta je doslova protkaná větší nebo menší silnicí, žádné dětské hřiště nebo park ☹
Zkusit se uvolnit mi celkem dělá problémy, já hodně lpím na těch časech, aby se všechno dodrželo. To co se dělá doma nebo venku mi je celkem jedno (pokud přímo někam nepotřebuju). Ale vím, že když procházku přeťápneme, půjde dýl spát, pak dýl vstává a večer je pak ještě dlouho bordel...
Ahoj,
u nas to stim "bacanim" ze srandy do nozicek a zadecku a jenom dospeli funguje.Samosebou,ze se da nekdy unest a naprahne se jinam,ale to se mi dari zachytit a odvratit vetsinou pouze domluvou,nekdy teda musim i zvisit hlas.U nas byl prave naopak ze zacatku "prosazovani vlastni osobnosti" - cca 1 rok problem,kdyz jsem byla presvedcena,ze spoustu veci nesmim pripustit vubec - tech zakazu bylo tolik,ze Kacka pak uz na spoustu nereagovala a nektere jeji napady jsou opravdu zivotu nebezpecne.Takze ted spoustu veci pripoustim - ja myslim,ze to je pro ni zabavne jen na nejaky cas a prave proto,ze to ma v jakesi forme dovoleno tak to dela mnohem mene casteji - pouze pokud se ji nevenuji,napr. varim atd.Ted mam spis problem,ze je to - dle sveho jmena - opravdu Kachnicka a najde vodu i kdyby ji tam byla kapka,porad nekde nachazim nalito,nekdy to je tak strasny,ze ji musim davat i pit na pridel,protoze jakmile ji dam piti do ruky,okamzite si nafoukne tvare a utika to nekam vyplivnout - nejlepe do kelimku a pak to opakovane plive a dava do pusi - fuuuj.Jenze kdyz ji seberu kelimky a vsechny nadoby,to same dela na podlaze,coz je opravdu hruza.Poradte,mela jste nektera stejny problem??,
@misule82 Ahoj. Jak ti závidím, že ti dítě po obědě spinká! Ale rozumím tomu, když je hezky, nechce se jí domů a pak je přetažená nebo hladová, to znám taky. Zkusila bych procházky zacílit - třeba do obchodu a pak domů vařit a "courání" přesunout na odpoledne. Nebo vařit úplně jindy - na druhý den až když spí. Nebo si dělat aspoň přípravy - nakrájená namočená zelenina od večera v lednici vydrží a v polévku se promění za dvacet minut. Oloupané brambory musí být pod vodou, jinak černají, ale šetří to čas. Papiňák šetří čas. Pak můžete jít na procházku dřív a stihnete se vrátit na oběd, i když vás něco zdrží.
Igráčky můžeš zapojit do domácích činností, jestli to přes její rituál půjde. (Může igráček hledat v koši na prádlo dvě stejné ponožky? To by mohl zvládnout 😉 )
K tomu utíkání - nebavilo by ji jezdit na odrážedle? My jsme taky na vesnici, centrální silnice, kterou chodíme na hřiště nemá chodník, ale odrážedlo výrazně zrychlilo naše cesty a ona respektuje "pravidla silničního provozu" a drží se kraje, tolik ji nerozptylují jiné podněty, jako při chůzi.
@cervena_vila já jsem taky moc ráda, že spinká 😀 těším se na to celé dopoledne, až se taky natáhnu. Tohle těhu snáším hůř než s Klárou a jsem pořád hodně unavená.... a bude hůř...
Jinak dopo procházky právě zacílené jsou a to je asi ten problém. Teď se ale trochu uklidnila, tak nás možná čeká lepší období🙂 a vše se snažím připravit ráno, abysme přišli z venku a nic se nemuselo dělat. Jenže ono nahnat ji na čištění zubů a přečíst pohádky nějaký čas zabere🙂
Na odrážedle jezdíme hlavně odpoledne a to jde. Jenže na ty dopo procházky chodíme s kamarádkou a to se jde radši pěšky 🙂
jsem na návštěvě v usa, jižní amerika nikaragua to je můj švagr a ty děti tam jsou samy za sebe, žádný režim, spí až tehdy když odpadnou únavou, nikdo se nestresuje, že teď je čas na spaní na jídlo. Chtěla bych mít ten nadhled... Zatím pracujeme na zvládnutí jet lagu. Ale amerikaa to je děti v zajetí, holky buďme rády že děláme co děláme pro naše ratolesti. Jsme úžasné.
Zážitek ze ZOO:
V hezkém krytém křoví pět pávů, Leuška je objevila a nadšeně je šla krmit rohlíkem, strávily jsme tam asi 3/4hod, takže bylo co pozorovat. Postupně tři rodiče - samí otcové, ale kdybychom tam byly déle, určitě by se našla i nějaká matka - reagovali na zájem svých dětí o pávy: "Nechoď k nim, vyklovou ti oči."
Mám z toho poučení:
"Poznej svého nepřítele". Kdyby se trošku zajímali o svět, kolem sebe, došlo by jim, že pávi jsou spíš slepice než tyranosauři, zvyklí na lidi, děti a rohlíky. Došlo by jim, že svým dětem říkají pitomosti a že to ty děti dřív nebo později prokouknou. Mohli by je vést k zájmu o přírodu jako o přátelský a drsný živel a ne něco odporného, co je třeba zašlápnout, nebo zavřít do klece.
Klovnutí by mohlo trochu bolet, ale krev by z toho nebyla. Pávi si brali rohlík Leušce z ruky a já na ni byla hrdá 😉
Taky můžu zprostředkovat něco z Jižní Ameriky, postřehy mé mamky - peruánští indiáni vedou své děti od malička k práci, každý v každém věku tam pracuje podle svých schopností a možností a toho, co ho baví. Malé děti pasou slepice, lamy nebo pletou náramky, dospělí dělají na polích, starší pletou svetry a tkají koberce. Děti svoje povinnosti se zvířaty berou po svém jako hru. Mají malá lamátka oblečená do triček a barevných kloboučků. Všechny jsou špinavé, zvědavé a očividně šťastné. 😵
@cervena_vila Já mám z včerejšího výletu taky přírodopisný zážitek, nejdřív jsem z něj vycházela jako tebou popisovaní otcové, ale v důsledku jako duchapřítomná žena v pravou chvíli na pravém místě 😀 (samo s nadsázkou). Potkali jsme na cestičce brouka, byl obrovský, tmavý, s nápadně dlouhým zadkem (samička). Hned jsme ho začali pozorovat a můj muž se ho už už pokoušel vzít do ruky a ukázat zvědavým dětským očím, když jsem zaječela - "nech ho, to může být ten brouk, co stříká kyselinu." Podíval se na mě s výrazem pochybností o mé mateřské deformaci, že prý to v životě u žádného brouka neviděl a schytala jsem samozřejmě za to, že ani nedovolím děcku "pochovat" si brouka 😀 (malá by ho stejně nevzala - neznala). Měla jsem to někde jako zasunutou informaci, akorát jsem si špatně pamatovala tu kyselinu. Doma jsem ho na netu hledala a našla, byl to stoprocentně on jak vyšitý - majka obecná 😉 jeden z mála našich jedovatých brouků. Při ohrožení vypouští jed, může způsobit puchýře a při požití smrt. Třímala jsem vavříny pravdy a vyrvala rodinu ze spárů smrti 😀 (jako ve skutečnosti by ten brouk asi jen poleptal kůži, ale mohlo by to být hodně nepříjemný)
K přírodě máme vztah maximálně pozitivní, já ke zvířatům zvlášť, malou nechávám hladit si některé psy (mám na ně instinkt, ale nikdy bych ji chraňbůh neohrozila!), všechno živé vždycky důkladně pozorujeme, pozná už spoustu ptáků..taky jsem ráda, že zvřata chápe jako přátele. Jen mi tenhle zážitek připomněl, že ne vždy jim můžem zasahovat do života 😵 V zoo samozřejmě volně pobíhající zvěř běžně neklove oči 😉
@apollo11 Kromě majek jsou ještě někteří velcí střevlíci vybaveni louhem, ale ti jsou hrozně rychlí, není skoro šance, chytit je do ruky - viděla jsem "výstřik", když ho držel jeden můj kamarád broučkař, ale tomu předcházel hon na střevlíka v trojčlenné rojnici 😀 Dítě by ho nechytilo a když jo, vycení kusadla a každý rozumný lovec ho rychle zahodí.
Já to vnímám jako "každá zkušenost - dobrá zkušenost", taky jsem jako malá brala do ruky všechnu havěť, takže vím, že se není čeho bát, ty drobné nepříjemnosti za to zkoumání stojí. 😉
@apollo11 no vidíš, tak to bych nevěděla o tom broukovi, že existují i jedovatí, ale nemám strach, že by si Luki na něho šahal, šíleně se te´d bojí hmyzu, jak po zimě začaly vylétat včelky, mouchy a spol, nechce venku chodit,, jen se nosí a hystericky řve, kdy vidí nějakou mouchu 😝
@cervena_vila Ta majka právě je dost neohrabaná, i dítě by ji bez problému chytlo. Ale zas asi pravděpodobnost, že na ni narazíš, není tak velká, i když my jsme viděli pár metrů od sebe samičku a samečka.
@reruna On je snad dokonce jediný jedovatý u nás, myslím. Ale musel by se sníst, aby byl opravdu nebezpečný, což vzhledem k jeho podobě snad ani nehrozí 😉 Malá se taky hmyzu bojí, kromě mravenců, nebo ne bojí, ale není si jistá.. neučila jsem ji to, asi je to někde podvědomě zakořeněné 😕 Já třeba nemusím větší pavouky, i když vím, že jsou neškodní, je to někde hluboko. Pohádky o hmyzu (broučci, cvrček a housle..) mu asi moc nepomáhají, co? Tam ten hmyz vypadá dost jinak 🙂
Vím, že už se to tu nejspíš několikrát řešilo, ale nezvládám pročíst všechny příspěvky... Máte nějakou radu jak zvyknout dítě (2 roky) na samostatné úsínání? Naše malá spí od malička s námi a po obědě i veřer si s ní prostě lehnu, povím pohádku a pak zhasnu a čekám až usne. Někdy to trvá až hodinu. Doteď mi to nijak nevadilo, sama jsem si kolikrát zdřímla, ale čekáme další miminko a tak to uspávání budu muset nějak zkrátit, protože s novorozencem to už tak nepůjde. Máte někdo zkušenost s tím jak nenásilně a pomalu na to? Vím, že pokud bych ji je položila a odešla, tak bude hrozně plakat a utíkat z postýlky za mnou.
@apollo11 čteme Ferdu mravence, včelí medvídky, v tv včelka mája a tak - ale je to tak, jak píšeš, ve skutečnosti to vypadá jinak 😅 loni mu to nevadilo v létě, ale teď mu to najednou začalo strašně vadit... minule stál půl hodiny a dvoře jako opařený a jen ustrašeně kukal kolem sebe a vyloženě až nadskakoval, když kolem něco proletělo....asi si musí zvyknout, hmyzu bude přibývat, ale já taky hmyz nemusím, tak asi to má po mně, jako malá jsem se taky šíleně bála a zůstalo mi to dote´d, kolikrát mám i noční můry....
@paffi u naseho nejstarsiho jsme to udelali tak, ze jsme prvni cetli pohadku v posteli, ale jen jsem u neho sedela a nelezela, pak jsem si pristavila zidli tesne u postylky a drzeli jsme se za ruku, pak bez ruky, odsouvala jsem pomalicku zidli az ke dverim...a jednoho dne jsem precetla pohadku, poprala dobrou noc a odesla, ze mam jeste spoustu prace 😵 mohlo to trvat tak mesic, uz si presne nepamatuju 🙂 tedka usne v pohode sam, kdyz potrebuju, ale vetsinou si jdem lehnout vsichni naraz do jedne postele 😵 😵 😵
@paffi dělala jsem to jako ty a taky jsem si myslela, že když odejdu, tak bude malý strašně plakat a utíkat z postele, proto jsem dlouho odkládala to, že to zkusím, pak jsem to jednou zkusila, protože to u ž bylo neúnosné - ležela jsem u něho více jak hodinu, než usnul, většinou jsem usnula i já, žádný večer pro sebe, někdy jsme se střídali s mm, ale to tam zase usnul on...v noci se neustále budil a hledal mě, chodil si pořád pro mě do ložnice - takže jednou jsem prostě po pohádce řekla, že jdu do obýváku, dívat se na tv a on ať spí, že mu nechám otevřené dveře a budu se něho chodit dívat, jestli vydrží být potichoučku a spinkat - vzal to jako hru a ani nepípl a za chvilku už spal, v noci se nevzbudil ani jednou - takže zkus to....možná se bojíš zbytečně jako já
@dewnat Nepomohlo by napriklad to, keby tatinek zacal "plakat"? Pretoze deti este nevedia dobre odhadnut, co boli a co nie. Mozno to dcerka len skusa a ked vidi, ze to vlastne neboli, len to "vadi", tak preco si nebuchnut.
Inak suhlasim s @reruna , navecer uz su lepsie len take menej vzrusive aktivity, ako je pozeranie TV.