Do jaké míry chráníte malé děti před "ošklivým" světem?
Ahoj zajímal by mě Vás názor na to, kdy a do jaké míry dítěti ukazovat i ty negativní stránky života kolem nás. Mám super tchýní, hodná, ochotná a s dcerou se naprosto zbožňují, ale v několika pohledech na výchovu se rozcházíme. Tak by mě zajímalo, jak je to u vás. Mé dceři jsou dva roky, hodně chodíme na hřiště a do kolektivu dětí. Dcera je velmi přátelská a společenská, bohužel ne vždy se setká se stejným přijetím. Nějaké drobnější konflikty o lopatku apod se stejně starými dětmi se snažím neřešit a nechat je, ať si to "vyříkají" samy. Když by jí ale ubližovalo nějaké výrazně starší dítě (což už se taky stalo), tak samozřejmě zasáhnu. Navíc dcera má dost výrazné mateřské znaménko v obličeji, takže se někdy stává terčem posměšku nebo údivu. Máme v plánu jí ho nechat odstranit, ale zatím jí nechceme ještě nechat trápit operací, narkózou, hospitalizací atd..... Když se podívám kolem, kolik dětí má mnohem závažnější problémy, tak se mi to zdá jako malichernost a i když mi to rve srdce, když mají caparti nějaký komentář, snažím se to neřešit. Zato tchýně je hrozně úzkostlivá, nenechá dceru na hřišti ani minutu aby si běhala za dětmi, pořád hlídá, jestli jí někdo neubližuje, jestli se jí někdo nesměje a pořád s námi řeší, že je to tak citlivá dušička, aby jí někdo neranil a co s tím znaménkem budeme dělat apod...... To samé třeba se snaží uchránit dceru před vším "nehezkým". Dcera miluje animáky na youtube, které jsou samozřejmě primárně pro dospělé, takže tam občas je nějaká násilnost, třeba rybička, která nakonec skončí na pekáči apod a tchýně je z toho úplně vyřízená, že to přece nejde, aby koukala na to, že nějaké zvířátko zemře. Já neříkám, že jí budu brát na jatka, aby viděla, jak to doopravdy chodí, ale vegetariáni nejsme a prostě zvířátka jíme a připadá mi pokrytecké dělat, že to maso v růžových vaničkách v sámošce je něco jiného...... Nejsem vůbec přísná matka, naopak si myslím, že dceru dost rozmazluju, ale cítím, že už začíná být ve věku, kdy jí před určitými věcmi nemůžu a ani nechci ochránit. Děti umí být pěkné zlé a myslím, že je lepší, když to pochopí dřív a trochu se otrká, než aby se s tím setkala, až nám "vylétne" z hnízda v podobě školky a školy...... Co si o tom myslíte?
@tyf syn uz dlouho vi ze nektera zviratka se proste chovaji aby se snedla, byl uz i na zabijecce, ne primo nazacatku ale vi ze treba kralicky co chodi krmit tak pak sni....obcas v obchode mi klidne rekne, ze by si dal kravickovy nebo prasatkovy masicko... ted jsme mely jehneci a porad chodil koukat do trouby jestli uz je ta ovecka upecena. ja si myslim ze kdyz to takhle deti vi od mala tak naopak zadne vetsi trauma nehrozi, protoze to proste berou jako normalni vec, vetsi trauma by asi mel kdyz se takove veci dozvedel az treba ve skole.
@tyf Myslím si, že váš přístup je správný. Já to dělám tak, že pokud jde na hřišti o tahanici, tak nechám děti, ať si to vyřeší, ale když vidím, že si někdo starší dovoluje a jeho matka nezasáhne, tak se našeho malého zastanu a tomu velkému to řeknu, že to není dobré, co dělá (například, že se hračka z ruky druhým nebere apod.). Prostě se toho malého zastanu, nejen že to budu rozebírat s malým. Zatím se mi nestalo, že by matka velkého na mě proto vyjela, jsem vždy slušná, ale nekompromisní. Jsem tedy připravena i na případ, že by k nějakému konfliktu došlo (jak jsem slyšela od kamarádek). S tím znamínkem si také myslím, že to děláte dobře. Nejde přece "jen" o znaménko, ale také o celkový přístup. Já synovcovi vysvětluji, že každý člověk je jiný. Někdo má rovné vlasy, někto kudrnaté, někdo je štíhlý, někdo při těle. Ukazuji mu, jak on se liší od druhých, jak já apod... Na tohle je super knížka Gaston, chlapec, který se pořád ptal (nebo tak nějak se to jmenuje). Je tam krásně ukázáno, proč nejsme všichni stejní. Určitě je dobré nechat znaménko odstranit, stejně tak jako například odstáté uši apod., zároveň je třeba dítě naučit, že vždy bude v něčem jiné, než někdo další... Pokud toto člověk nezvládne, tak se bude pořád něčím trápit (zvlášť, když v životě narazí na "blbce" a rodiče vždy nebudou na blízku). A k těm zvířatům - také souhlas. Děti žijí v reálném světě. Musíme jim všechno vysvětlovat a podávat formou adekvátní jejich věku. Rozhodně není dobré je držet mimo realitu a nechat na okolí, aby je s ní seznamovalo... Kdo jiný to má citlivě udělat, než rodiče? Věřte svému instinktu 😎
Mám stejný názor jako
@lindaaax. Pokud to jde, tak bych taky znaménko časem odstranila pokud to jde, obzvlášť u holčičky, ale určitě bych to nebrala jakože musíme, aby se ti ostatní nesmáli. To akorát dáváme samy dětem najevo, že když má někdo nějakou odlišnost je to špatné a musíme to řešit, schovat, apod.... A s tím masem taky, pokud maso jíme, nebudu dělat divadlo, že vyrostlo na stromě 🙂 Naopak jsem někde četla, že když děti (a vlastně i dospělí) vidí v tom mase opravdové zvíře, které žilo a zemřelo, vypěstují si návyk, aby zbytečně neplýtvali jídlem....
Úplně dceru uchránit nejde a myslím, že by to ani nikomu neprospělo.
Jsem pro to postupně ukazovat i tu horší stranu světa.
Když jsme byli na hřišti a na malého si dovoloval starší kluk, tak jsem malýho stáhla a povídali jsme si o tom. Proč ten kluk byl jaký byl, že ho asi něco trápí, možná je k němu někdo ošklivý doma, nebo si ho nevšímá. Že si K. nemá začínat, nemá se posmívat - prostě nedělat, co nechce, aby druzí dělali jemu, ale taky se nesmí nechat a pokud mu někdo ubližuje, tak se ozvat.
Dokud je malý, tak paní učitelce ve školce, mamce, tetě...
Běžné "hádky" na hřišti, ani tahanice o hračky třeba u nás doma příliš neřeším.
Párkrát jsme narazili i na situace, kdy dospělí nebyli zrovna slušní, tak mu to vysvětluju taky. V životě potká řadu lidí, kteří nebudou hodní a dobří, na to si musí zvyknout a počítat s tím.
Co se týká zvířat - máme králíky, měli jsme kachny - od začátku říkáme, že je chováme na maso. Přímo u zabíjení malý nebyl, párkrát už viděl stahovat králíka - bylo to neúmyslně, ale trauma z toho nemá a maso jí.
U babičky ten strach trochu chápu - už má roky, má strach, aby se malé něco nestalo - ono hlídat "cizí" dítě je mnohem větší zodpovědnost, než to vlastní...
Pokud bude dcera s babičkou, tak bych je nechala, ať si jedou vlastní program, když bude se mnou, jede se podle mých pravidel. 😉