Mám jen já strašné dítě?
Mám desetiměsíční dceru, se kterou už od narození mám problémy. První měsíce života doslova prořvala, byla schopná řvát deset, ale i patnáct hodin denně. Já byla naprosto vyčerpaná a několikrát přemýšlala nad tím, že zabiju sebe nebo to dítě... Od takových myšlenek mě nakonec vždycky dostalo to, že jsem si řekla, že to tomu dítěti přeci nemůžu udělat, aby muselo žít s vědomím, že bylo tak strašné až se mu z toho zabila máma. Postupně se situace začala zlepšovat, ale pořád, i nyní na deseti měsících je to dítě, které je velmi protivné, vzteklé, nedá se zabavit ničím na víc než na pět minut. Jako bonus NENÁVIDÍ kočárek, autosedačku, cyklosedačku... Takže jsem s ní strašně izolovaná. Když nyní vidím u někoho dítě, chce se mi brečet, mám pocit že mi někdo ukradl ty okamžiky života, které měly být nejhezčí a udělal mi z nich nejhorší část života. Všechny děti, které teď vidím, mi přijdou jako nemocné, jen leží, neřvou, to já vůbec neznám. Nyní má opět den, kdy řvala v kuse několik hodin a já nevím vlastně proč. Už nějak ztrácím naději, že se to někdy zlepší...
Ahoj, četla jsem v diskuzi hlavně tvé příspěvky, tak mi možná něco uniklo. Každopádně vím, že tyto případy řešily holky hlavně na neurologii, takže tam by vás asi měla vaše dr. poslat, pokud různé alergie apod. vyloučila. Držím palce 🙂
@77moona ahojky,neměla jsem sílu číst všechny příspěvky, jen bych ti ráda napsala něco ohledně alergie na kravskou bílkovinu a laktózu..bohužel na alergologii toho moc nevyřešíš, spolehlivé testy na prokázání neexistují (testy z krve nejsou spolehlivé), kromě odebrání vzorku střevní sliznice...naše maličká má tyto obě alergie od narození. Projevovaly se neskutečnými kolikami po jídle i během dne (trvaly klidně tři hodiny v kuse), takže šílenej řev, průjem, prostě dítě na zabití dalo by se říct. Byli jsme úplně zoufalí. Bohužel až někde na třech měsícíh mě napadlo, že by to mohla být ABKM a začala to řešit s dětskou doktorkou. Nasadili jsme tedy mléko Neocate (úplně bez bílkoviny, pouze na bázi aminokyselin) a najedou se vše srovnalo. Brala ho měsíc a potom jsme zkusili nasadit Nutrilon AC (s naštěpenou bílkovinou) - zase problém. Tudíž se alergie potvrdila a museli jsme vrátit na Neocate (naštěstí ho hradí plně a neomezeně pojišťovna..1700,- krabice), projít si gastroenterologickou poradnou a mít konečně zase klid. Je dost možné, že z tebe ale malá jenom cítí vnitřní neklid a rozladěnost a tak se stává tvým zrcadlem =/ Držím palce a doufám, že brzy zjistíš, proč je malá taková jaká je. Není to lehké.
Ahoj , tak to není nic příjemného 😒 , ale bohužel každej prcek je jinej. Já jsem byla hned z kraje těhu informovaná jednou hodně inteligentní paní ,že stres v těhotenství má velký vliv na to, jaký mimčo po narození bude. Když se matka stresuje, nervuje, je vzteklá vyplavuje se do těla adrenalin, který je samozřejmě vstřebávaný i miminkem a to se později projevuje právě jako neurotické, uplakané, často ho bolí bříško a je s ním těžké vyjití. Tak zavzpomínej jak si prožívala těhotenství, jestli psych. v pohodě nebo nestále ve stresu a zda příčina nemůže být právě v tomhle. To samé platí i pokud je maminka v přítomnosti prcka v pohodě, vyrovnaná usměvavá, spokojená nebo přesně naopak, mimčo to vycítí a tyto nálady se můžou promítat v jeho chování. Tím nechci říct, že je chyba na tvé straně, jen je to varianta.
Jestli tu už příspěvek s tímto je, tak se omlouvám, ale taky jsem se celou diskuzí neprokousala.
Hezký den 🙂
@katie87 Děkuji za Váš příspěvek. Dá se říci, že to co píšete "sedí jako hrnec na prdel". Omlouvám se za poněkud ostřejší slovník, ale je to opravdu přesný příměr. Celé těhotenství jsem byla ve velkém stresu. Mám psychicky velmi náročnou práci, při které musím být zároveň "ostrá"... Zároveň jsem měla velký strach, aby bylo s malou vše v pořádku. Ač jsem si říkala, nebudu se rozčilovat, budu v klidu, nějak to nešlo.
Autorko, náhodou jsem narazila na tuto diskuzi. Ráda bych i já trochu pomohla. Mám tři "věci", které se mi osvědčily:
1) zkusit homeopatika - spousta lidí je označuje za placebo, ale i kdyby, přesto na sobě i malém vidím, že to funguje (a to rozhodně nejsem žádná "sluníčková" alternativní biomatka). My chodíme k paní doktorce v Praze. Asi už nebere nové pacoše, ale pokud byste chtěla, napište mi a dám vám kontakt. Pokud si tam zavoláte, určitě by vám dala kontakt na někoho dobrého. Malý teď bere "kuličky" na zuby a takhle vysmátý snad nikdy nebyl :D
2) I když miminko něco nechce (dudlík, nosit, mazlit - znám z vlastní zkušenosti), je potřeba pořád zkoušet. Malý vzal dudlík na milost asi až po měsíci, ale od té doby je daleko klidnější (dneska už ho má jen na spaní, takže žádná velká závislost). Ono i přes počáteční a řev a protesty nakonec zjistí, že je to celkem fajn a ze dne na den se chová úplně jinak. 🙂
3) možná se zkusit vyprdnout na kojení - asi se na mě snese vlna kritiky, ale já se snažila kojit za každou cenu, byla jsem z toho vystresovaná (malý špatně a dlouho sál, byl hodně blinkací) a v momentě (7 měsíc), kdy jsem se na to vykašlala a dala flašku, měla jsem najednou o 100% spokojenější mimčo. 🙂
Tak snad jsem trochu pomohla a držím palce, ať je brzo lépe!!!
Částečně Tě chápu, mně dítě probrečelo celé 6ti nedělí, klidně 20hodin denně a taky už jsem měla hrozný myšlenky, za které se do teď stydím. Já si myslím, že z Tebe cítí, že s ním prostě nejsi ráda, že ho "nechceš".. Zkusila bych psychologa, nejdřív musíš dát do pořádku sebe, veřím, že pak i dítě bude víc v pohodě.. Každopádně držím palce, musí to být na palici.
V Motole je nejaka ambulance pro extremne placici deti, maj telefon na stránkách. Nečetla jsem celou diskuzi, sestrenice plakala rok a pul kvůli refluxu. Bylo to silene.
@77moona Já to měla podobné s nevlastní dcerkou, bylo období, že všechno byl problém, všechno začala jsem chodit k terapeutce a pochopila jsem jí a udělala k ní jiný přístup a světe div se od té doby jsme naprosto v pohodě... Jaké jste měla vy vztah s rodiči? Jaký byl porod? Dali vám ji hned? Moje dvouletá dcera je taky hooooooooooodně náročné dítko, svéhlavá nedá si nic vymluvit... ale zkusila jsem být s ní, tulit jí tělo na tělo, mazlit se s ní, válíme se spolu v pelechu (jako maminka a dcerka) a čteme knížky, ,prohlížíme, ukazuju jí všechno možný vysvětluju všechno možný... nebyle schopná usínat sama, musela jsem u ní být do doby než usne... klidně i dvě hodiny, bylo to k zbláznění.... ale pak jsem se ji začala mnohem víc věnovat nebyla jsem jen vedle ní, ale s ní... začala jsem jí do všeho zapojovat, no co že to trvalo místo 10 minut 2 hodiny a hodinu jsem uklízela... ale strašlivě to pomohlo... ona získala jistotu a teď si vezme plyšáka udělá papa a jde spinkat...
Posilam alespin silu a povzbuzeni. Kdo nezazil nepichopi. Mam rocniho vztekleho cholerika, uz jsem ho musela v noci zanest manzelovi, abych mu neco neudelala...rve stale, a k tomu v noci nocni desy- rev i 15min jako by mu rezali hlavu, nez se nam ho podari vzbudit. Ale pres deb uz je to lepsi! Ma 13m a uz ted je znat, ze bude temperamentni, a plny emoci- od vzteku az po lasku. Vydrzte, i vase prncezna se zlepsi, a hlavne za rok uz vam i rekne co ji stve, boli, trapi....Vydrzte! Jednoy vam povi, jak moc vas ma rada!
@baraskaska Presne! Taky jsem to vypozorovala a vzdycky v tomto obdobi jsem byla zoufala, proc je furt nespokojena, neda se s ni nic delat, aby byla chvili nespokojena, nesnesitalna 😉 A ted si rikam: uz se tesim, jak bude super, az to obdobi skonci a ona zas udela nejakej ten uzasdnej vyvojovej skok. Par dnu je suprova a pak to prijde zas 🙂
@77moona Mate muj obdiv a preji hodne sil. Ja mela narocnou prostredni dceru a nikdy nezapomenu, jak jsem sedela v kuchyni u linky, brecela a volala na nejakou krizovou linku, ze mam doma dite, nevim si s nim rady a potrebuju akutne pomoc, nebo udelam neco strasnyho. Od te doby vim, ze jsou chvile, kdy nic neni dulezity, hlavne prezit a nedovolit, aby me ovladl nejakej zkrat. Takze i dnes, kdyz je toho moc, neresim jidlo (hlady jeste u nas nikdo neumrel), uklid a jiny podobny blbosti a bud jen chovam, zpivam, tancujem, cokoli, abychom se obe uklidnily, nebo kdyz ani to nepomaha, odnesu ji do postylky a je mi jedno, ze pred chvili vstavala a jdu si vydechnout. Mne spis prijde, nez ze byste byla nejaka matka bez citu (coz tu z nekterych prispevku vyznelo), ze jste az moc zodpovedna a dobra. Nejdulezitejsi je, aby maminka byla ok! Aby ji bylo dobre. Pak jde vsechno lip. Drzim moc pesti!