Zajímalo by mě to🙂 Mluvíte na miminka do jednoho roku,tj.když ještě neodpovídají? Mně lidi říkají,jak je to důležité,ale dělám to jen občas a když je doma manžel, když jsem sama s ní, přijdu si trochu divně a moc na ni nemluvím,max.komentuju,co dělám, ale stylem jako na dospělého, nedávno jsem se přistihla, jak "s ní" řeším politickou situaci :D Ale vykládat jí řikanky apod. se nějak nemůžu donutit.
Když byla v břiše, nemluvila jsem na ní vůbec. Nešlo mi to přes pusu, připadala jsem si jako cvok. Byla pro mě hrozně imaginární. Ale jakmile se narodila, tak už to bylo dobrý. Nikdy jsem jí neříkala říkanky, básničky a podobně, spíš jsem komentovala aktuální dění, nebo vyprávěla, co bude ("Teď provlíkneme druhou haksničku, pojedeme k babičce, zase bude zácpa a na silnici samej kretének!" :D) a nahlas přednášela, co mi běželo hlavou. Myšlenky, který člověk má v hlavě a říká si je pro sebe, jsem prostě pouštěla ven a říkala je nahlas pro ni. Nebo si třeba vzpomínám, jak jí nebyly ani tři měsíce a já jí u mistráku vysvětlovala pravidla hokeje a co je to bodyček a ofsajd. 😂
Tohle vlastně jedu dodnes, pořád nejsem moc na říkanky a zpívat vyloženě nesmim, to mi dcera zakazuje :D, ale co je okolo, co děláme, co budeme dělat, to s ní rozebírám pořád a ona už mi skoro rok obstojně asistuje v rozhovorech, takže je to čím dál lepší a připadám si čím dál méně jako magor. 😅
Mluvím tak stejně, jako bych se bavila s kýmkoliv jiným. Aspoň mi nehrabe a prcek se snad brzo rozkecá, stejně jako před lety jeho brácha. 😀
mluvila jsem už s břichem a pokračovala hned od narození 🙂 přijde mi to super a vůbec bych si kvůli tomu nepřipadala hloupě. Koneckonců ty jsi ta (+ manžel samozřejmě), kdo je má všechno naučit 😉
Nezavřeme pusu, komentujeme všechno.🙂 Tedy hlavně já, babička. O víkendu jsem ale slyšela maminku, jak říká asi 7 měsíčnímu chlapečkovi, že půjdou dělat "brouzdy, brouzdy". Tak to zase néééé. 😀
@alkuska to jeste jde, caky caky je i u nas 😄 Za mne je nejhorsi moznost rozhovoru s ditetem neco jako das si k vecericce chlebicek s maslickem a suncickou? Nebo rajcatka a rohlicek? Jako tany tany jednou zmizi, ale tohle je hrozny ☺
Od narození jsem na obě holčičky permanentně mluvila, sice mnohdy jako ujetý dežo, ale pusu jsem nezavřela. Výsledek je ten, že starší začala říkat jednoduchá slova ve 22 měsících. Bylo to hrozné, připadala jsem si jako zcela neschopný pitomec, který ani dítě nenaučí mluvit. O dva měsíce později (jsou ji zrovna 2 roky) mi odříká celou pohádku o kuřátku, začíná říkat názvy barev v angličtině. (to se učí sama podle youtube - kéž ji to učení vydrží aspoň do maturity ;)). Mladší (8 měsíců) začíná krásně vyslovovat slabiky.
Uvědomila jsem si, že říkám dceři, budeš něco papat, dáš si haminku? To by nebylo až tak úplně divné... kdyby jí nebylo 21 let. 😀
Mamka mi zase jako mimču předčítala skripta místo pohádek - měla mě na VŠ. Matematické matrice prý musím mít úplně v krvi - tak to bohužel, v mém případě teda 0 bodů.
😉 jasně, mluvím i na veřejnosti, i u doktora, pochválili nás pak za to, že je malej dost vnímavý a pozorný ! Je mi jedno co si ostatní myslí 🙂
Jedna kamaradka se mi posmivala,ze s malou porad mluvm,o cemkoliv,co delam,kde jsme,co uvidi,pohady,krasne mluvit zacala hezky hned po roce,a ve dvou uz zacala odrikavat i kratke pohadky,ktere cteme.nekdy me ta jeji pamet udivuje,ale dulezita komunikac urcite je a zadne rozmazleni,hezky mluvit a vyslovovat.jinak syn te kamaradky nezmel poradne mluvit a rict maminko ani ve trech letech. Rid se selskym.rozumem a citem 🙂