Nezvládám 5letou dceru
Nezvládam 5 leto dceru? Prosím poradte, Asi je to i mnou, že jsem ted v tehotenství víc unavená, nemám na ní takové nervy,tehotenské hormony a vše kolem toho... Dcerka je od malička hodně trucivité díte a vzteká se. Když chce, tak je hodná jak andílek, pomáha mi, udělá všechno co jí řeknu, dá se sní domluvit,ale když ona nechce, anebo jí něco zakážu tak konec, vubec neposloucha začne se vztekat a rvát... Nejhorší je to večer a když má jít spát, každý večer jí čtu pohádku z knížky kterou si ona sama vybere, ale ona tu pohádku vubec neposlouchá, ale delá kravinky, skáče tak jí reknu aby se sklidnila jinak zarvu knížku a číst nebudeme, slibuje že už je hodná a za minutu delá to samé a když tu knížku fakt zavru a že číst nebudu když neposlouchá, tak se začne vztekat a rvát a už se ke knížce nedostaneme a já jsem sní uplne hotová, (dneska jsem jí rekla že večer bude chodit spát bez pohádky když neposlouchá, tak jsem zvedavá jak to zase dopadne), anebo si lehne do postele a ješte 10 krát z pokoje na me kričí, že neco chce, raz chce prikrýt, potom chce pusu a obejmout a každou chvíli neco jiného A když se konečne uklidní a lehne si do postele a zeptám se jí proč to delá, tak mi rekne že neví a že už bude hodná a druhý den, je to to samé a někdy i pres den, když se jí něco nelíbi. Strašne dlouho jsem u ní musela ležet když zaspávala a trvalo to dlouho než si zvykla že bude zaspávat sama..... Mám strach jak to bude když se nám narodí miminko..... Tatínka zase poslouchá na slovo, ale ten není stále doma a je pravda že on je na ní prísnejší než já a ze me si delá dobrý den... Predevčírem jsme se kvuli tomu pohádali, že jí nezvládam a nekdy jsem z ní uplně hotová...Ona to nedělá každý den, nekdy je fakt hodná, ale když to na ní prijde tak je to na palici.....
@mandala Dovolím si malinko nesouhlasit, že děti respektují více tátu než mámu. U nás to tak není a i v mém okolí mám dost dětí, které poslechnou spíše mámu než tátu, protože máma, tím, že je s nimi pořád a musí to šlapat, tak už ví jak "zavelet", aby to co nejrychleji a bez problémů fungovalo.
Pokud jde o "pár na zadek", nejsem toho příznivcem.. a už vůbec ne v 5letech, to už je asi dávno pozdě nastavovat hranice. Bohužel. Ale maximální důslednost ano, to máte pravdu na plné čáře. A přísnost taky. Rozhodně.
@amazonka.k "Nerada bych, aby syn nezlobil jen ze strachu ze mně... " PŘESNĚ ! Tím se taky snažím řídit.
@latkovkybrno Znám pocity takhle trestaného dítěte, potom už jen stačí, aby rodič zvedl ruku někam nahoru, třeba jen pro klíče a všechno se ve Vás sevře a zavřete oči v očekávání, že přijde rána, protože jste udělali, nebo si nejste jisti zda jste neudělali něco co není z pohledu Vašeho rodiče správné. Nechci, aby se tak syn cítil, daleko lépe funguje, když projevím lítost, nebo smutek, to funguje už tedˇ ve třech letech. Sama jsem si jistá, že já osobně bych na to v dětství reagovala daleko lépe než na plácnutí, za tím se vždy skrýval jen strach a po trestu vztek, který vystřídalo vzepření a nepřístupnost, nic co by mělo pozitivní vliv. Pořád to ale vnímám jako pozitivní zkušenost, díky tomu jsem se z toho dokázala ponaučit a dívat se na vztah s dítětem trochu z jiného úhlu pohledu. Škoda toho, že ve většině rodičů je zakořenˇován pocit, že bez fyzického trestu to nejde a vyroste bez něj pokroucený člověk, často to bývá totiž přesně naopak...
@amazonka.k Já se snažím už ani v něm nevzbuzovat pocity viny smutkem apod. Řeknu mu jen, že když to či ono nevhodného udělá tak se budu na něj zlobit (většinou to znamená, že se mračím a chvilku (cca 2min) si s ním nechci hrát). A na mého syna to funguje. Říkat, že maminka bude smutná apod, to mi přijde někdy i horší než plácnutí se přiznám.
@latkovkybrno No, to, že se budu zlobit je Kubovi úplně jedno, ještě si ze mně dělá srandu, ale když se tvářím smutně, tak ho to obměkčí, dáme si pusu, on řekne, že už nebude zlobit a všechno je OK, každé dítě je jiné a funguje na něj jiný přístup. Samozřejmě bych byla také radši, kdyby to šlo bez toho, ale pořád mi připadá přijatelnější to, než ho bít. Je totiž tak moc živej, že bych ho musela bít od rána do večera...
@latkovkybrno On ten náš kluk se ani bít snad nedá, jaký má psychologický metody...a ten pohled !! Vždycky si říkám jak někdo může své dítě řezat, když ho miluje, od té doby co jsem máma je to pro mně naprosto neslučitelné. Když se na mně podívá a řekne maminko, zamrká, jsem jeho 😀 Minule mně bolela děsně hlava a on to vycítil a tak hrozně zlobil a provokoval, úplně mně ignoroval, tak jsem ho pleskla přes půlku, on se na mně překvapeně podíval ( ten pohled člověka raní nejvíc ) a říká maminko au, koukal si na tu půlku a říká mi : maminko fuuuuu, nakonec jsem mu to ještě musela pofoukat a v tu chvíli bych si nejradši nafackovala sama, někdy je to fakt těžký, ale snažím se co to jde 🙂
@amazonka.k jasně, chápu. Na některé děti neplatí nic jiného někdy i než vyhrožování bitím, na někoho smutek a na jiné jen zlý pohled, je to "kus od kusu". Bití je selhání rodiče.. Raději ho dycky pošlu na 2 min za dveře se uklidnit a ať přijde až "je hodný" (většinou je za 15 vteřin zpět 😀 a v pohodě) než ho plácat a pak ten pláč, smutek na obou stranách... Nebo jdu do jiné místnosti já.. nebo bouchnu pěstí do stolu, když už fakt nemůžu a kupí se ve mě vztek.. Ano, někdy k tomu bohužel dojde, ale jsem moc ráda, že takových situací je méně a méně.
@latkovkybrno Ano, zcela souhlasím, když ho plácnu a to opravdu jen zcela výjimečně, spočítala bych to na prstech jedné ruky za ty tři roky, pak se skutečně cítím, že jsem selhala. Moje máma mi říká, když uteče do silnice, měl by dostat přes zadek, potřebuje to, když prskne jídlo, potřebuje to...ale kdo z nás skutečně potřebuje bít ? Nikdo, jen jí to stále nemohu vysvětlit, vyrůstala přesně v tom modelu, že bez bití není výchovy...
@latkovkybrno A vykázání do jiné místnosti u nás taky výborně funguje, většinou ani neodejde, stačí mu říct : tak běž pryč, za dveře a hned zklidní hormon, ven se mu nechce 🙂
@amazonka.k Ono je to co člověk to názor. Já to považuji za krajní řešení.
@amazonka.k u nás chodí i někdy sám.. když sám ví, že to přepísknul, tak se stačí zamračit a jde sám 😎 ale za pár sekund je zpět
@latkovkybrno Tak to je teda hodně disciplinované dítě 😀
@latkovkybrno Zjistila jsem také jak negativně na něj působí zákazy, když mu neustále říkám ne, pak zlobí daleko více, než když se třeba snažím vymyslet nějaký kompromis, on jakékoliv jiné řešení přijme lépe, než prosté NE !
@martinahost Hlavně v klidu. Nekřičet, nevyhrožovat, nebít....Mám osmiletého syna Tobiase a když byl malý, dost jsem s ním bojovala, přesně tímto způsobem.....Trvalo to od jeho3 do cca 5let. Neposlouchal, vztekal se, ukazoval že mě praští, prskal, dělal opičky.....bylo to hrozné a já zkoušela úplně všechno.....nic nepomáhalo...sliby, vyhrožování, zákazy, dostal kolikrát i na zadek...prostě to nešlo. Pak mi někdo velmi moudrý poradil, že je velmi důležité ukázat dítěti že i přesto ho milujeme. Jasně my, rodiče, to víme, ale dítě si tím už jisté být nemusí. Je důležité pochopit proč to dělá a to křikem nelze.. Začala jsem svého syna objímat když se vztekal, líbal a hladit a začalo to být lepší a lepší...Postupem času to zmizelo. Musíte přijít na to, co dítěti vadí, co muchybí...něco se tím prostě snaží vyjádřit. Není to tak jednoduché říci: ON JE ROZMAZLENÝ, RODIČE NĚCO ZANEDBALI, MĚL BY DOSTAT NA PRDEL.....Dnes je u 8let a kdo nás poznal potom zlém období, ptá se mě, jak jsem vychovala tak skvělého syna....Opravdu je to o komunikaci...vše vysvětlit.....vychovávám tak i svou 4letou dceru Sofii a dvojčata taky budu
@stekkna No, zvláštní způsob, ale neodsuzuji, pokud jste dosáhla takového výsledku. Já si myslím, že by se měl rodič chovat především přirozeně, nenuceně - takže když se vzteká, fakt nemám chutˇ ho líbat 🙂
Jo a docela dobrý je, když je mrzutej, zamračenej a ošklivej, začít ho lechtat a lechtat ho tak dlouho, dokud se nesměje a nezapomene na trucování a mračení 😀
@stekkna přesně tak to dělám, no někdy ne ale většinou ano, nenasílně ho obejmu, hladím, konejším a většínou se z toho vzeku, afektu dostane..sice pláče ale jnak a brzy se uklidní..někdy se musím hodně překonat protože mám spíš chu´t mu dát na zadek ale to je k ničemu, tohle opravdu působí a dítě se brzy skliní
@amazonka.k to není přetvářka!!! ale sebeovládání
@amazonka.k s tím lechtáním..to je dítě od dítěte, můj syn by se ještě víc rozvztekal a fakt by se mu to nelíbilo..záleží také proč se dítě vzteká, je naštvané, někdy jde lehce ho dostat z té nálady a někdy opravdu ne..
@amazonka.k Jenže mě už právě nic jiného nepomáhalo. Zkoušela jsem vše. Dostal na zadek, vynadáno, nevšímala jsem si ho...nic. Neříkám že nikdy nedotanou na zadek to jsem možná špatně napsala :D ale při takovém to hysterickém vzteku to prostě nemá smysl. Naopak se to tím ještě zhorší. Asi každá mluvíme o jiném vzteku. Já myslím zten chronický :D Musela jsem to řešit protože já i manžel jsem oba strašný vzteklouni a raplové a on to má prostě po nás. Já vím že kdybych to nezvládla, že by se o něm jednou mluvilo jako o dalším sériovém vrahovi :D :D
bože ty chyby..dítě se zklidní samozřejmě a taky ho nenásilně obejmu ach ta čeština 😉
@amazonka.k 🙂disciplinované ? No, on je to spíše takový méďa béďa
@alisek Myslím, že svým vlastním chováním dáváme dítěti příklad pro další běžné životní situace, které mohou být velice podobné. Až na něj bude v dospělosti někdo křičet a častovat ho nadávkami, myslíte, že bude správné, když podle tohoto vzoru půjde a obejme ho ? Přirozené je projevit, že se mi to nelíbí a že se sebou takhle jednat nenechám ( budu s ním komunikovat, ale ve chvíli, kdy nebude zlý a vzteklý ), pokud mám zdravou míru sebevědomí. Líbání a objímání mi za takové situace připadá zvláštní a nepřirozené, ani jeho nikdo nebude v pozdějším věku za takový projev objímat - podle mně by měl být hlavní cíl výchovy připravit dítě na skutečný život, ale nikomu jeho názor neberu. Pokud tím neubližuje dítěti a má to třeba i dobrý efekt, podle Vás, pak je to v pořádku...
@alisek Právě, každé dítě je úplně jiné, dřív jsem měla jednotné představy o výchově, budu to dělat tak a tak...tedˇ se tomu už jen směju, mé iluze už vzaly dávno za své 🙂
@stekkna Asi mluvíme opravdu každá o jiném vzteku, Kuba nemá hysterák nikdy, to bych ho asi opláchla žínkou a studenou vodou 🙂 Nikdy není zlý, ale většinou zlobí jen tak z legrace, vlastně se prakticky celý den jen směje, nějaké záseky, urážení a hysterické záchvaty opravdu neznám.
@amazonka.k myslím že dítě se takové věci učí až v pozdějším věku a většinou to okouká od okolí..je rozdíl když takto komunikuješ s malým předškolním dítětem a když s větším....myslím že daleko důkležitější je aby se dítě z toho vzteku dostalo bez nějaký následků..tím že se bude na dítě řvát, kříčet, mlátit ho, zakazovat bůh ví co, tím si vůbec nepomůžeme..naopak..
No tak to opravdu pak nevíte o čem mluvíme 🙂 Já si prošla peklem a vím že nasílím se nasílí neuhasí
@amazonka.k na hysterák tu vodu fakt nedoporučuju, zkusila jsem jednou a už bych mu to nikdy neudělala..navíc se nezklidnil, ba naopak bylo to ještě horší..nakonec mi to přišlo dost ponižující
@mandala To ne, vysvětlování u malých dětí málokdy zabírá, potřebují jasné a stručné informace, když to přesahuje ty nejzazší meze, občas se také uchýlím k plácnutí, ale nikdy z toho nemám úplně dobrý pocit. Nerada bych, aby syn nezlobil jen ze strachu ze mně...