Omezovat dětem dotazy? Jak řešit provokativní otázky?
Jdu se zeptat na názor. Synové jsou teď na příměstském táboře. Včera mi vedoucí říkal, že méně komunikují s ostatními dětmi, ale že často chodí za nimi a pořád se na něco ptají - hlavně tedy jeden ze synů. Prý mu přijde, že je schválně a účelně provokuje a je drzý, protože se ptá na věci, co ví.
Se synem jsme to řešili a doporučili mu, aby to nedělal a nechal si to na jiné osoby a jiné příležitosti. Vím, že stejně se chová všude a dělá to i doma, ve škole, na kroužku. Je to takový ten "vsechnozna" typ. Ať je prakticky jakékoliv téma, má k tomu co říct. Druhý syn ho v tomto napodobuje.
Omezujete dětem jejich dotazy? Považujete takové dotazování za nevhodné, drzé, vychloubačné?
Nečetla jsme všechny příspěvky v diskuzi, ale přidám vlastní zkušenost: mám skoro sedmiletého syna s vývojovou disfazií (porucha především rozumění řeči). Momentálně je ve fázi, kdy už mluví v souvětích, ale gramaticky jsou to paskvili a navíc vyjadřuje "jinou část myšlenkového postupu", než bývá zvykem (jako třeba místo "chci přidat večeři" říká "tam chybí"). Navíc těžce hledá slova a každou otázku začne několikrát opakovaným oslovením, než se "vymáčkne". Takže abych vůbec rozuměla, co chce říct, musím se valstně u každé jeho otázky zastavit, počkat... zamyslet co chtěl říct... dohodnout s e s ním na otázce... a pak teprve hledat odpověď. Chápu, že pro něj je vlastně velmi náročné otázku položit a velmi důležité, aby se ptal. Přesto jsou situace, kdy otázku prostě utnu a odmítnu. Úplně typicky když řídím a už se na "zachycení dotazu" soustředím víc, než na to řízení (a dovedu si představit, že vedoucí tabora se do podobně vypjaté situace dostává i bez auta). Nebo když jede třetí smyčku toho samého dotazu (a chce doslovné opakování) už jen "pro potěšení z konverzace" (nakolik je oprávněná tahle "sebeobrana" může být předmětem diskuze, ale každý máme míru společenskosti jinde, že) ...
Takže ano, jsou situace, kdy zvídavé dotazy svého dítěte omezuju. Kdyby za mnou přišla jiná osoba, že jí vadí dotazy mého dítěte, asi bych se pokusila s dítětem probrat právě tyhle dva případy: Aby se na sebe nesnažil strhávat pozornost ve chvíli, kdy ten druhý evidentně musí dělat něco jiného a aby se naučil konverzaci i ukončovat, když už se zdá, že ten druhý nemá zájem. Zvlášť to druhé je velmi složité umění, které neovládá ani mnohý dospělý... ale vlastně je fajn na něm pracovat.
@veronicka89 upřímně mě taky tyto děti přivádějí k šílenství, naštěstí už ve školství nepracují 🤭😂😂 ale syn má kamaráda (ten má 5 let) a je to něco podobného, je rad středem pozornosti, ale spis v tom směru, ze je schopny rict nějakou informaci 5x za sebou, pokud mu připadá, ze mu není dostatečně odpovězeno/ nebo věnována pozornost 🙈 a občas u syna (je od nej o rok starší) vidim jak už mu to leze na nervy, i mu řekne, ze už mu to říkal 🤷♀️
1) at si vedouci trhne, preda dite nekomu jinemu (coz jsem pochopila, ze udelal 👍) a neskodi. Kazdy, kdo pracuje s lidmi/detmi, tak ma nejakej typ lidi, ktery nemuze vystat. Ja treba mam pro zvidave deti naopak slabost, ale zas spatne snasim takove ty tulive deti, nebo takove ty, co jdou umyslne provokovat ostatni deti a privadet je k zoufalstvi... ale to je proste muj problem ne jejich. Moje prace je v tu chvili zajistit, aby specifika jakehokoli ditete uplne nerozlozily skupinu, ale zaroven, aby se tam to dite stale citilo dobre a chtene.
2) moje dite to dela taky 😁 snazime se zprostredkovat kontakt s podobne zvidavymi vrstevniky (a to je nadhera je videt spolu), snazime se vysvetlovat a prakticky ukazovat, ze se musi temata stridat, tak aby se bavily obe strany, a manzel, ktery docela umi byt v kolektivu vypravec dobrych historek, mu na rovinu vysvetluje svoje figle, kdyz mame videt nejakeho kamarada, tak spolu dopredu proberou, co toho cloveka zajima, na co se muze zeptat atd. Efekt omezeny, ale nejaky je. Jo a taky jsme mu poridili hru minecraft, to je v detskem svete celkem ucinny prolamvac ledu.
3) odpirat diteti odpovedi/komunikaci, o kterou zada, mi prijde stejne straslive jako mu odpirat vodu, jidlo nebo spanek. Delam to opravdu vyjimecne a omezene, at uz s vlastnimi nebo s cizimi. Treba: "ne, dneska vecer uz se nechci ani trochu bavit o evoluci, zitra, az budeme oba odpocaty, jestli te to bude jeste zajimat."
4) jsou deti, pro ktere je podobne pokladani "kvizovych otazek" vrchol vsi komunikace, ktere jsou schopny, a videt za tim chlubeni muze byt v takovem pripade uplne mimo. Zazila jsem prave na taborech kluka, ktery jeste na druhem stupni byl schopen mluvit skoro jen s dospelymi a to jen formou otazek, na ktere znal odpovedi, a rozhodne to nerozvijel takhle hezky, jak to dela vas syn. Pro nekoho byla komunikace s nim tezka, pro nekoho osvezujici, ale rozhodne nikoho z nas nenapadlo jit za jeho rodici a pozadat je, aby s tim neco udelali 🤣
Mimochodem dopadlo to s nim podle vsech meritek "dobre", ma kamarady, praci, snoubenku, konverzovat se trochu naucil a zije co vim spokojeny dospely zivot.