• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Separační úzkost v roce a půl? Měly to vaše děti?

15. srpna 2017 
Ahoj mám skoro rok a půl starou holčičku a poslední dobou se na mě pořád věší a pořád máma,máma,už byla v pohodě a teď zase začala.myslíte,že je to jen období a že to přejde?měli to vaše děti taky a jak jste to řešily?
20. led 2010 ve 13:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
ada80,my měli doma něco podobného.Malá byla teda vždycky spíše se mnou,takže se to dá čekat,ale kolem roku a půl toho bylo už dost.Nenechala se od manžela umýt,přebalit...nic.Všechno jen já a běda,když jsem ji chtěla dát babičce ven,to měla záchvat,jen,aby nemusela ode mě.Teď je to lepší,pořád jsem samo na 1.místě,ale už to není tak horké :slight_smile:
20. led 2010 ve 14:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
a kdy nastává období separeční úzkosti?? Jestli v roce, tak jí máme v plném proudu :grinning: Dnes byl úžasný den, kdykoliv jsem jí posadila na zem či poodešla, slzy jak hrachy, srdceryvný křik, natažené ručičky a nepřestala než jsem jí zvedla do náruče ... bohužel nestačí když u ní jsem, prostě chce být jen a jen v náručí. ....
20. led 2010 v 16:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ada: teda promiň, že neporadím, ale spíš se svezu :grinning: :wink:
20. led 2010 v 16:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
jindri
a dělá ti to i když ji necháš třeba v dštském koutku?
mně dělá,že doma někdy doslova visí na mejch teplákách :sweat_smile: ale když jdeme ven, tak mě potřebuje jen k přebalení a kvůli jídlu :grinning:
20. led 2010 ve 21:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
holky,separační úzkost se objevuje kolem 8m,aspoň takhle se to uvádí.Ale každé dítě to může mít jinak.
20. led 2010 ve 21:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Soanpe: mám teď zaplacené cvičení a v druhé místnosti je hlídání. Bohužel se to sešlo tak blbě, že tam je 9ti měs., 15ti měs a naše roční - když jsem odcházela buleli všichni 3, když jsem po hodině přišla, buleli všichni 3. Je domluveno, že kdyby nešla utišit, přinese mi jí vedle, ale co jsem pak pochopila z jeho referování - neustále se střídali. Jeden přestal, začal druhý, ostatní se přidali :confounded: Když jsme tam byli poprvé, pobrekávala jen občas, odcházela jsem a byla v klidu. Jinak když jsme někde v děts. koutku, musí na mě vidět, batolí se u mě.
21. led 2010 v 10:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
jindri
tak my to máme tak,že pokud je v kolektivu dětí,tak já pro ní neexistuju :sweat_smile: ale je fakt,že cvičení a nechat jí hlídat jsem ještě nezkusila
21. led 2010 v 18:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak my jsme to měli v 8m, pak chvíli klid a v roce a půl znova. No, už jsem si zvykla, ale doufám, že to co nejdřív přejde. Doma za mnou chodí jak ocásek :slight_smile: Když třeba uklízím a chodím z místnosti do místnosti, jde oddaně za mnou:slight_smile: A když jsme někde mezi lidmi (dětmi), dělá to také. Když si chce třeba v herně jít hrát, tahá mě za ruku, ať jdu s ní. A když si chci odskočit na záchod, tak spustí brekot, takže ji už automaticky beru s sebou. :slight_smile: Nevím, do jaké míry to spolu souvisí, ale mám pocit, že a úzkost, co máme teď začala po tom, co jsem ji jednou dala do dětského koutku a šla cvičit. Prý to tam celé probrečela (nevím, proč mi to nepřišli, říct, to jsem byla docela naštvaná :angry: ) V noci se pak budila s brekotem a od té doby se mě drží jak klíště. Možná to je náhoda, ale já mám fakt pocit, že to spolu souvisí.
21. led 2010 ve 22:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahojte, my sme si touto separacnou uzkostou presli 2x ... prvy krat na prelome 7. a 8. mesiaca ... druhy krat, ked synovi isli ocne zuby, bolo to v cca 13 mesiacoch ... nikto sa ho nesmel ani dotknut, nikto ho nesmel prebalit, nakrmit, ulozit spat, ist s nim von ... pomaly ani priblizit sa k nemu nikto nesmel :frowning2: stale plakal, mala som ho na sebe nalepeneho 24 hodin denne ... vysli mu ocne zuby a mam zase to iste dieta co predtym - je kamarat s kazdym, ide ku komukolvek, vsetko je v poriadku ... nuz, toto je nas pripad :wink:
21. led 2010 ve 22:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj. já mám 17m holčičku a asi před měsícem se začala budit v noci s pláčem, špatně usínat, pořád mě volala. do té doby usínala sama v postýlce, v 19,30 jsem ji položila a odešla a byl klid, teď kalamita-jen se hnu, vrznou parkety a ona je okamžitě na nohou a mama, mama...takže teď sedím u postýlky i třičtvrtě hodiny než usne. přes den se po mě taky pořád šplhá. jen když je v dětském kolektivu, tak pozapomene. takže taky máme veselo :slight_smile: doufala jsem, že to je vyjímečná situace a že to brzy přejde, ale už to trvá přes měsíc.
22. led 2010 ve 12:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já tohle znám taky. Míšovi je dneska 21 měsíců a to maminkování trvalo od půl roku do roka a půl. Nemohla jsem ho nechat chvíli ani s tátou a odejít jenom vedle do lékárny. To mi hned volal, že mu doma řve jako tur. Jakmile jsem přišla , chtěl hned na ruku a byl klid. Teď se to někdy taky vrací, jsou to takový období, jeden měsíc nic a druhej měsíc třeba týden mamámkuje. Hlídat se nechá, od báby a tety i teď od táty a je v pohodě, ale běda, jak se vrátím. To hned ke mě a každýho pak odstrkuje a už k němu nechce. Podle mě to je normální, musíme hold vydržet. Nejhorší je, když si potřebuješ odpočinou a on chce pořád jenom k tobě.
22. led 2010 ve 12:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
S tím usínáním je to u nás přesně tak, jak píše hroznatko. Včetně vrznutí parket :grinning: Já jsem to vyřešila tak, že ji uspávám u nás v posteli. To je daleko klidnější, obejde se to bez jejího pláče, bez mých nervů. Sice tam s ní ležím tak 30-40 min, ale je to všechno v klidu. Pak odejdu a ona se vůbec nevzbudí, ani když ji přenáším kolem 23h do své postýlky. Vím, že spousta mamin se brání tomu, "učit" dítě spát v posteli, ale nám to tak funguje. A ještě něco - kolem toho roku a půl to tak má spousta dětí z našeho okolí. Asi je to prostě součást nějaké vývojová fáze ....
22. led 2010 v 16:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, my to míváme, když malého trápí zuby. TO chce být se mnou stále. :wink:
22. led 2010 v 16:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
rewg: a jak uspávají třeba babičky nebo jiné hlídání?to s prcek taky leží v posteli?mam na mailu knizku kazde dite umi samo spat a presne to co popisujes je jeden z tech spatnych navyku,kdy pak dochazi k tomu ze dite jeste pomalu v prvni tride chodi za rodicema do postele :unamused:
25. led 2010 v 10:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
My takhle jak uspává rewg uspáváme asi od roka a je klid.Jen já jsem někdy na nervy když tam ležíme přes hodinu a Lucka nemůže usnout :slight_smile: .Taky máme doma mamánka a nejhorší období u nás bylo do 1roku.To nikdo jiný neexistoval než já.To se mnou chodila na WC a všude jinak byl řev.
25. led 2010 ve 14:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hroznatko a za jak dlouho to preslo? uz jsme to meli driv a kdyz se to konecne srovnalo zacal ted delat presne to coopisujete. nekdo rika, ze zkousi co si vybreci.... ;;( ja se spis bojim , aby to usinani u me nechtel pak dalsi rok....protoze i v noci se vzbudi a chce abych tam byla dokud nesusne a to je vycerpavajici
8. kvě 2015 ve 22:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Co tak koukám kole sebe má většina dětí separační úzkost v roce a půl do té doby pohoda a najednou zlom....většinou to brzy přejde, nás to teprve čeká máme 13m. :slight_smile:
17. kvě 2015 ve 22:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dobry vecer..mam doma 13 mesicni dcerku.a ona je jak vsichni popisujete..moje klistatko..tatinek dost pracuje tak je s nami malo..tak jsem s ni 24 hod sama..je to dost narocne..od nikoho se nenecha ponosit.ale pry pokud me nevidi..tak je v klidu..jal me spatri tak je rev...takze mazec..akorad nase tchyne..ta ma moudre slova;/)(..ze jsem si ji spatne naucila hlavne na ruce atd..mala taky u ni nechce byt...babicku vidi jednou za 1,2 mesice.tak se neda tomu divit.....
Jinak bobek je od miminka nemocna na ledvinky.litame po dr.porad.a po nemocn..tak nevim..zda i to muze s tim souviset..ze ma bobek strach
25. srp 2015 ve 23:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
musím teda přispět....znovu. Syn má dnes 20 měsicu. A jak sjem psal avýše...potýkali jsme se neustále se špatným usínáním a častým buzením a pláčem. Ted když to vidím zpětně....tak asi prostě platí rada: dělat vše svým srdcem a být s ddítětem jak on potřebuje...u nás se to zklidnilo výměnou dětské postýlky za postel. Večer si lehnu k němu do postele a čteme si knižku nebo si povídáme dokud neusne. Chce me vedle sebe a já si to konečně uívám to uspávání:slight_smile: a i tak s ev noci aspon jednou vzbudí...tak to prostě je .
Myslím,že vše jednou rpostě přejde...a už se těším an druhé dítě . Protože to tak nebudu moc řešit jako s tím prvním.
26. srp 2015 ve 21:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@berunka
Vim ze je to 7 let stary nazor ale knizku hodte do kose..nejak nechapu maminky ktere si "poridi"dite a pak se neridi srdcem a chteji mit hlavne klid:unamused:...sve dite znate jen vy...zkuste se vzit do ditete ktere je ve tme samo a nic nevidi..copak jste se jako dite v noci nebala??? Ja teda ano...jako kazde dite jsem obcas mela.nocni muru a jedine co pomohlo bylo jit za jistotou za rodici do postele...nikdy to nikdo neresil neresilo se to v televizi v knizkach..proste nikde..prestala jsem za nimi chodit sama od sebe a je ze mne normalni clovek...dekuji za sve rodice kteri me nevyhnali zpet do pokojiku...a svemu diteti to take nikdy neudelammyslim ze v noci nneni zadnr dite tak " vycurane" aby si vymyslelo strach
15. srp v 08:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek